Když si myslíš, že to bude fajn.

Jaký to bude? sama nevím.

Poslední den školy. Hurá! No i když? Opouštím svoji nejlepší kamarádku. Nejspíš už nikdy se s ni neuvidím... Po rozdání vysvědčení jsem ji pozvala k nám na večeři, abychom se spolu rozloučily, protože se se ni neuvidím ani o prázdninách. měsíc bude u svého táty v Kanadě a v druhým měsíci bude 3 týdny na koňském táboře a v tom zbylém týdnu jede s její mamkou a jejím přítelem na Maltu. V Bostonu nebude ani týden, ani den kdybysme se mohly vidět.

Na večeři jsme si objednali pizzu. Obě dvě máme rády pizzu hawai, takže výběr byl jasný. Ten večer šli máma s tátou do divadla takže jsme měli na starost malýho Jasona. Ale jelikož mu je pět let, dlouho vzhůru nevydrží. Už v půl osmé si šel lehnout a tvrdě usnul. Ten večer napsal Peter Carol jestli by si nechtěla jít volat přes Skype. Ona mu na to odpověděla, že hrozně ráda. On ale nevěděl že jsem s ní. Když hovor začal, Peter mě začal hned pomlouvat jak jsem nemožná a začal balit Carol. Ta mu na to ale odpověděla dost rázně "Nikdo nebude pomlouvat mojí nejlepší kamarádku i když už se s ní po tomhle dni asi nikdy neuvidím. Proste nikdo!" Zakřičela na obrazovku počítače. "A už vůbec ne ty! Zrovna ty, kterej by se měl všem holkám omlouvat a být jim na blízku, když tě potřebují. Nebo tobě je snad příjemný, že když se rozejdeš s holkou a ona se pak řeže? Ty si snad nepamatuješ na Sophii Starksnovou? Nejspíš ne. Tak ti trochu oživíme paměť! Ona tě milovala, ale ty jsi ji chtěl jenom do postele. Ona pro tebe dýchala, ale ty jsi jen myslel v jaký poloze to budete dneska dělat. Ty jsi se s ní po půl roce rozešel. Ona chodila k doktorovi, protože byla psychicky na dně. Ale ty jsi byl hrdina! Všude si se chlubil jak si vojel Sophii. Ještě teď, po víc než roce se z toho dostává. Jedinej kdo by tady měl trpět si jedině ty!" Chvíli bylo ticho, pak Peter zavěsil a já jsem skočila po Carol a objala jsem ji. Takhle ostrou jsem ji ještě nikdy neviděla. V silném objetí jsem ji zašeptala do ucha "nikdy na tebe nezapomenu. Byla, jsi i pořád budeš, i když se budeme vídat. Nikdy nezapomenu na naše vzpomínky a zážitky. Už napořád jsi si zabrala v mým srdci první místo. Nezapomenu na tebe i kdyby mi meli dát miliardu dolarů. Prostě NIKDY! Mám te nejraději."

Obě dvě jsme se rozbrečely. Ještě jednou jsem se na ni podívala a řekla "děkuju moc za skvěle stravených sedm let mýho života" ona jen odvětila "ani nevíš jak moc mi budeš chybět. Najdu si vůbec nějaké kamarády na jiný škole? S kym budu sedět v lavici? S kym budu trávit víkendy? S kym se budu smát nepochopitelným věcem?" Pak sklonila hlavu a tiše šeptla "kdo me bude mít rád?" To už jsem nevydržela a znovu objala.

Sešli jsme ze schodů dolů do kuchyně, protože máme takovou tradici, že když brečíme a je nám smutno, jíme zmrzlinu. Snědli jsme celou čokoládovou zmrzlinu a šli se koukat na film. Ráno jsme se vzbudily vedle sebe. K snídani jsme si dali jogurt s medem. V 11 hodin si pro Carol přijela její mamka. U vchodu jsme se dlouho objímali a brečely. Slíbily jsme si, že si budeme alespoň dvakrát týdne volat. Když se dveře od jejich černého Forda zavřely, znovu se mi do očí nahrnuly slzy. Mamka me vzala za ramena a řekla mi " Neboj Bet, na gymplu si najdeš spoustu nových a skvělých kamarádek. " Dala mi pusu na čelo,otočila se a odešla zpátky do kuchyně. Já ještě na ni zavolala "jenomže žádná nebude jako Caroline" Smutně jsem se otočila a odešla do pokoje.