Kostroun (Supernatural fanfiction)

Bluf

Ten úsek, který jim ještě zbýval k městu, urazili mlčky, ale nešlo o to dusivé, divné mlčení. Snažit se normálně komunikovat, když by člověk nejradši jen vrčel a mračil se na všechno okolo, to je sakra náročné.

Ale v tuhle chvíli měl Dean sám ze sebe alespoň malý pocit... vítězství.

Ne úplného, ale aspoň to totálně nevoral.

Provoz houstl, jak se blížili k městské zástavbě. Dean začínal hledat nějaký vhodný motel, kam by se mohli upíchnout.

Nadějně vyhlížející odbočku málem přehlídnul, ale Bobby do něj lehce drcnul a ukázal na ceduli s nápisem „Randy's Roadhouse".

„Tohle vypadá jako naše místo."

„Ah!" vydechl Dean, málem to švihnul přes dva pruhy do protisměru, ale nakonec jen zpomalil a spořádaně odbočil. „Jo, to vypadá dobře."

Netrvalo to dlouho a zastavili před motorestem, který jako by z oka vypadl všem ostatním tohoto typu. Stará auta, povětšinou, motorky, poblikávající neon.

„Tady vážně chybí už jen Patrick Swayze," zabručel Dean, když zaparkoval. Vystoupil, protáhl si záda. Přes tu trochu rýpavou poznámku se tvářil celkem... spokojeně.

Dají si pivo, šipky, kulečník, poker... a on se přestane užírat. Aspoň navenek a aspoň chvíli.

Bobby se Deanově poznámce jen ušklíbl. Vešli dovnitř.

Pod stropem se válel oblak dýmu a všude byla cítit směsice lidského pachu, piva a tabáku. Bobby na týpka za barovým pultem ukázal dva prsty, na což mu ten odpověděl zdviženým prostředníkem. Jasné znamení, že tady je to bez roznosu.

Takže zatímco Dean jim hledal sezení, Bobby zamířil přímo k baru pro dvě piva.

Dean se za ním zdržel jen chvíli, na kontrolu telefonu. Ale žádná zpráva. Rowena zatím mlčela, Cas taky, Charlie nejspíš pořád dospává.

Schoval mobil do kapsy a snažil se v místnosti zorientovat. Strategické body, možná ohniska problémů, tak nějak ze zvyku zkusil i zaměřit možnou známost na jednu noc, přestože plány měl trochu jiné.

Nakonec našel volno u stolu v jednom rohu, skoro zázračně, a ve chvíli, kdy před Bobbym přistála čerstvě natočená piva, místo už volné nebylo, už tam bylo Deanovo.

Bobby cestou ke stolu pohledem znalce přejel partičku dívek u šipek, ale usoudil, že tyhle jsou blíž k Deanovu věku. On by si dal líbit spíš takovou Rosie... ale ta teď byla hodně daleko.

Zamyšleně došel ke stolu a postavil na něj piva. Dean děkovně kývnul, počkal, až si Bobby taky sedne a zvedl sklenici k přiťuknutí, mlčky.

Bobby též zvedl tu svoji a rozhlédl se: „Nějakej plán?"

„Huh?" Dean se zarazil s pivem napůl cesty od pusy, bylo znát, že se nacházel myšlenkami někde úplně jinde. „Hm... Neodrovnat se natolik, abychom nezvládli brzo ráno vyrazit. Jinak..." Pokrčil rameny. „Položíme základ a uvidíme."

Bylo v tom něco dalšího, jako by se snažil získat trochu času před něčím, a Bobby nebyl slepý, aby si toho nevšiml. Jenže jemu teď bylo docela dobře a skoro se kvůli tomu cítil provinile.

Pod stolem sesmolil v nestřežené chvíli, když byl zase Dean soustředěný na něco uvnitř své hlavy, krátkou zprávu Roweně: „Jedeme s Deanem za případem, neexistuje nějaká verze toho něcojakoantidepresiva, která se dá udělat i na cestách? Potřebuju, aby byl v pohodě a nepokusil se o nějakou blbost. Omlouvám se, že ruším, a děkuju."