Kostroun (Supernatural fanfiction)

Lazaret na pochodu... domů

Dean se probral s mumláním, kterému radši nerozumněl ani on sám. V hubě jako v polepšovně, ani ponětí o tom, jaká je denní nebo noční doba, a nejdřív ani, kde sakra je a co se děje.

Chvíli zíral do tmy.

Případ. OK. Motel. Je tu se Samem...

Ne, s Bobbym.

Zase zavřel oči, přestože se všechno začalo mírně houpat. Ještěže měl kotvu v podobě Case, který byl sice pořád vypnutý, ale na hraní si na klíště někde sílu vyhrabal.

Sám by teď mohl vyhrabat telefon a podívat se, kolik je hodin.

Nakonec ale jenom spustil přes okraj postele tu ruku, která ho bolela méně – kotva číslo dvě – a rozhodl se dát tomu ještě chvíli, než se mu přestane míchat skutečnost se zmatenými sny.

Bobby věděl, že v tý chodbě je něco špatně.

Bloumal v prostorách školy, kam kdysi dávno chodil. A čekal, za kterým rohem na něj něco vybafne.

Matně si vybavoval, že se z dětí v téhle škole staly superrychlé zombie a mělo to něco společného s jídlem. Jinak si připadal strašlivě neinformovaný a zranitelný.

V každém temném koutě mohli být ti mozkochtiví trpaslíci a něco v něm mělo problém s nimi chtít bojovat.

Ve chvíli, kdy na něj konečně vyskočilo něco, co kdysi mohlo být dítě, zabil to. Ale pak se začaly vynořovat další a další.

Dal se do zběsilého úprku, ale chodba se neustále prodlužovala a východ z ní byl dál a dál.

Nakonec to Bobby vzdal a zavřel se na záchodech. Bušení na dveře ovšem sílilo a první kusy papundeklu se prolomily dovnitř. Skrz otvor se cpaly děsivě malé ručičky, ze kterých opadávalo maso jako z malomocných.

Když se opřel o zeď, našel v ní maskované dveře ke stupačkám. Byl to hodně těsný prostor, ale přesto se přemluvil, aby do něj vlezl. Nahoře viděl světlo, tak šplhal po trubkách tam, kde čekal záchranu.

Neskončil v dalších umyvárkách, jak čekal, ale v jakési kanceláři, kde se na něj vrhli dva týpci v oblecích. Usadili ho do křesla a svázali.

Pak přišel ještě jeden. Vypadal trochu jako Dick Roman, ne úplně, začínal se taky rozpadat, ale oproti těm dětem měl ještě cosi jako příčetnost. Začal Bobbymu líčit, jak se mu vůbec nelíbí, že má Bobby v plánu sabotovat jeho plán, a protože jeho efektivitu nejlépe pozná na někom, koho zná, dal přivést další tři zajatce: Sama, Deana a Charlie.

Dal jim zavést něco, co vypadalo jako sytě zelená nitrožilní výživa. Do toho vysvětloval, že podává-li se to v potravě, je výsledek o hodně rychlejší.

Bobbym zmítala hrůza.

Ne tohle, ne takhle, sakra!

Za chvíli před ním však stály tři zombie z lidí, které měl nejraději, a začaly ho trhat zaživa.

S křikem a máváním rukama kolem sebe se probudil.

Vteřina mezi kocovinovým polobděním a plnou pohotovostí – a Dean dostal sice nepříjemný, ale účinný budíček.

Vzdálenost mezi postelemi sice překonal tak trochu pádem – ale hej, řízeným – vyhnul se o chlup nechtěné facce od Bobbyho a zůstal stát vedle něj.