Kostroun (Supernatural fanfiction)

Tři proti lesu

Chtělo by to sněžnice. I když měl Bobby kožené boty, za chvíli by dal kdovíco za vyhřívané stélky. Les byl ponurý a celou dobu jako by mu dával najevo, že tu člověk nemá co dělat. Doba, kterou bloumal mezi stromy, se zdála nekonečná, když vtom zdálky zaslechl krákání.

Sakra, to by mohlo bejt ono...

Snažil se lokalizovat, odkud ten zvuk přicházel. Krákání sílilo a i stop ve sněhu přibývalo. Bylo jasné, že se lesní zvěř stahuje k místu, kam měl Bobby namířeno. Některé z těch stop ho znepokojovaly, na mysl mu přišli i medvědi nebo vlci.

Deanovi netrvalo dlouho, než došel k pozůstatkům zástupce, zapleteného do kořenů. Protože se už nepotuloval okolo, ale šel přímo.

Měl pocit, že zvuky z lesa nejsou normální zvuky normálního lesa, spíš něco očistcoidního – místo, kde je to jako plavat s otevřenou ránou mezi žraloky. A mezitím se pokoušel najít směr k nějakému epicentru toho všeho.

Moc mu nepomohlo, že se pár zatracených mrchožroutů slétlo k tělu zapletenému v kořenech jako ke krmítku.

Rozehnal je, přestože si nedělal iluze, že se zase nevrátí. Nastal moment napětí, jestli se ptáci místo na mrtvé maso nevrhnou na živé, ale zatím se nic takového nedělo.

Obešel vražedný strom a pokračoval dál, do míst, kam se ještě žádný Dean Winchester nevydal.

A především směrem, kterým zmizelo pár havranovitých opeřenců, co se hned nevrátili na hostinu v kořenech.

Castiel postupoval sněhem. V polobotkách a baloňáku by to pro obyčejného člověka nejspíš znamenalo ne moc pěkný zážitek, ale jemu to, zdálo se, nijak zvlášť nevadilo. Přestože kabát přece jen po chvíli nasákl mokrem ze sněhu a zachytával se o kořeny a větve.

Prakticky mu netrvalo dlouho, než vysledoval sílící zlou energii z jednoho místa, odkud současně zaslechl krákání.

Vydal se tím směrem.

Deanovi to, čím hlouběji mezi stromy se dostával, víc a víc připomínalo případ s evropským vousáčem nadměrné velikosti.

Hlavně kvůli tomu, že zvířecí stopy okolo houstly, až to připomínalo nějakou desetiproudou dálnici... ke krmelci.

Zamračeně za nimi stejně postupoval dopředu, občas si prosekl cestu mačetou.

A úpěnlivě doufal, že si nebude muset prosekat cestu i skrz Bambiho partičku.

Kolt zatím nechával schovaný.

Popřípadě použije normální pistoli.

Přestože se Bobbymu zdálo, že je už hodně blízko, nebylo to vyloženě jen pár kroků, ale solidní kus cesty. Přesto nakonec stanul před něčím, co připomínalo obří panenku z klacků, jako v Záhadě Blair Witch. Kolem posedávala a polétávala vážně obří hejna vran a z houští cítil pohledy desítek očí, které ho sledovaly.

Došel k totemu a pořád se nic nedělo. Skoro paranoidně se rozhlédl a pak do totemu kopl. Část se ho sesypala.

Když Bobby sahal do kapsy pro podpalovač, že to pokropí a zapálí, ozvalo se za jeho zády zlověstné vrčení.