Kostroun (Supernatural fanfiction)

Počítání dřevěných zubů

Když Bobbymu cinkla další SMS, myslel si nejdřív, že Charlie má ještě nějaký dovětek. Docela překvapeně hvízdl, když zjistil, že zpráva je od Case. Info o Samovi uvítal a info o bunkru... „Uklizeno"? Cože?

Naťukal odpověď: „Jsem rád, že je Sam v pořádku, ale co znamená ten bunkr, děláš tam uklízečku?"

Dean k motelu dojel, až když už padla regulérní tma. Chvíli zůstal sedět za volantem, zíral do prázdna, teprve potom se sebral a vydal se za Bobbym.

Který vypadal, že je v plné práci.

„Něco... použitelnýho?" zeptal se místo pozdravu.

Ještě než přišel Dean, Bobby odeslal další SMS do bunkru: „Řešíme Leshena v Lakewoodu, zatím to vypadá dobře. Dean před chvílí našel dalšího nebožtíka, ale už slyším Impalu."

Když se pak Dean vřítil dovnitř s otázkou, mohl mu celkem spokojeně odvětit, že informací mají docela dost.

„Víme, co to je, víme, jak se to dá zabít, víme, co k tomu potřebujeme. To docela jde."

Dean zastavil v půlce pohybu, kterým měl v plánu svléknout si bundu a hodit ji přes postel.

„OK," kývl. „Takže... co k tomu potřebujeme?" Zatvářil se trochu netrpělivě.

„Nejdřív zničit jeho totemy, většinou bývají tři. Dají se najít podle vran a jinejch ptáků, co se motají okolo," začal Bobby vypočítávat. „Pak stříbrnou čepel a dostat se k tomu dost blízko. Jelikož je to docela velkej hajzl, co umí telekineticky ovládat kořeny a stromy a telepaticky zvířata, tak to nebude žádná Havaj."

„Super, takže budeme pobíhat po lese, kterej se nás bude snažit sejmout," zahučel Dean. Hlavou mu proběhla vzpomínka na Krakonoše, výlet s Lokim a zvířátka, která si z něj udělala krmelec.

„Jo, skoro to tak vypadá," zašklebil se Bobby. „Víceméně rutina, ne?"

Do toho odpovídal zprávou Casovi: „Jo, Lakewood, Wisconsin. Něco je špatně? Právě dorazil Dean."

„Mhm," udělal Dean. Přece jen se nakonec odsvlékl a posadil se na postel. „Takže vyrazíme za svítání."

Bobby se k němu otočil: „Jo, ideálně. Ty čepele máme?"

„Rozhodně tam mám jednu stříbrnou dýku," řekl Dean, natáhl se na posteli, ruce si dal za hlavu a zadíval se na prasklinu v omítce na stropě. „Možná by zabraly i stříbrný kulky, hm?"

„Teoreticky by měly," přisvědči opatrně Bobby. „Počítám, že v době, kdy psali o tom Leshenovi, ještě nebyly palný zbraně tak rozšířený. Jo, a mám tě pozdravovat od Castiela. Ptal se, na čem děláme, a přišel mi docela odstrčenej. Možná by nám tu mohl píchnout."

„Za zkoušku to stojí. Myslím, ty stříbrný kulky," zamumlal Dean. Odmlčel se.

„Díky," řekl pak tiše, váhavě. „A jinak..."

Sakra, nemůžu říct, že ho tu nechci, aby nebyl v nebezpečí, protože ať je ten podělanej leshen cokoli, těžko přebije anděla, jenže...

„Nevím," dodal nakonec. „Když bude chtít, tak se ukáže. Nikdy s tím neměl problém."

„Chm-m. Ok. Asi by to chtělo, aby ses předtím vyspal," usoudil Bobby, mezi řečí opět datloval na telefonu: „Deana jsem pozdravoval, možná budeme potřebovat pomoc. Leshen jde podle všeho zničit jen stříbrnou čepelí. Kolt by nejspíš šel taky, ale ten je zamčenej u mě v šuplíku. Ráno vyrážíme."