Kostroun (Supernatural fanfiction)

Prolog

Bunkr Strážců slova, Lebanon

Velice eufemisticky řečeno, tahle zima se nevydařila.

Pro nikoho z obyvatel bunkru.

Díky čtení z Necronomiconu se Sam stal čímsi jako majákem a bránou pro obludnosti, kterým začali říkat„lovecraftoviny" a které přicházely z Lovecraftovy říše nočních můr.

A oni se zase jednou museli rozhodnout, co obětují, aby zachránili svět.

Tentokrát to byl Sam. Alespoň Sam takový, jak ho znali.

Rituál, který měl pouto zrušit, zavřít bránu, měl dvě fáze a podíleli se na něm hlavně Rowena, Loki a Castiel.

V první fázi byl vytvořen Samův psychický dvojník – prakticky dokonalá kopie Sama Winchestera, se všemi jeho vědomostmi, se všemi vzpomínkami. Ten byl odeslán otevřenou branou do Dreamlands, domova lovecraftovin.
A uzavřel za sebou cestu.

Pořád však hrozilo, že se na pravého Sama znovu navážou všechny ty potvornosti, jimž se už podařilo proniknout do naší reality, nebo ty, které nově najdou škvíru v pletivu mezi světy. A byla tu i možnost, se kterou bylo třeba počítat: že se přes něj brána dokáže znovu otevřít.

Sam musel buď zemřít, nebo... přestat být Samem Winchesterem.

Druhá fáze tak spočívala v tom, že dostal vypít lektvar, po kterém měl usnout a probudit se jako nový člověk. Doslova.

Castiel asistoval při mazání vzpomínek – nikdo netušil, že ve skutečnosti kolem osobnosti pravého Sama vytvořil zeď, přes kterou nemělo nic proniknout, ale tak ho zachoval v existenci – a Rowena pak při vytváření nových, podobných, a přesto naprosto jiných.

Nakonec byl Sam, teď už William Smith, umístěn do Calgary, dost daleko od obvyklých míst, která by mohla spouštět nežádané flashbacky, dost daleko od všech, které jako Sam znal a miloval.

Jak tahle záležitost dolehla na Deana, není třeba dlouze popisovat.

Krátce na to se dostal do průšvihu tentokrát Bobby, který samozřejmě loučení se Samem a Deanovo následné truchlení po deanovsku také hodně prožíval.

Když si jednoho večera hrál s vlákny Nicoty, které zbyla po nedávné akci, ta černočerná věc mu vytvořila na prostředníku prsten.

Následně vedl Bobby rozhovor se Smrtí Billie, aby se dozvěděl, že prsten funguje jako jakési hodně drsné antidepresivum, neboť požírá emoce, ale pokud jich bude až příliš, Nicota Bobbyho celého pohltí.

Takže Bobby v tu chvíli potřeboval klid, pohodu, rodinu...

Což samozřejmě znělo jako hodně, hodně sarkastický výsměch.

Nicméně všichni museli jít dál, žít dál, jak nejlépe umí. A tak to dělali.

Až přišel, jako na zavolanou, dost obskurně a temně vyhlížející případ ve Wisconsinu. Dvě oběti, rozdrcené kořeny stromů na kaši.

Nikdo by nedokázal říct, kde se v tom skrývá „klid, pohoda a rodina", ale i tak se Bobby s Deanem vydali na cestu, s nadějí, že řešení případu jim pomůže nemyslet tolik na to, že z jejich životů zmizel hodně důležitý článek...