Kostroun (Supernatural fanfiction)

Historky po cestě

Chequamegon-Nicolet National Forest, Wisconsin

Za volantem Impaly, s Bobbym na sedadle spolujezdce, Dean zamířil nejdřív do Lebanonu, pak po I-80 na Des Moines. Díky Google maps a navigátoru. Alespoň půlku cesty by mohli urazit na jeden zátah, pak se uvidí. Buď přijde střídačka a on si dá chrupec za jízdy, nebo udělají někde pauzu.

Spíš ze zvyku, než že by chtěl nutně něco poslouchat, nahodil rádio.

Tišeji, než byl zvyklý, když jezdil sám.

Sám.

Sklouzl pohledem k Bobbymu a zatvářil se na chvíli dost podivně. Aby se srovnal, pokoušel se v duchu zaměřit na případ. Nechat všechny ty... špatné věci na chvíli stranou. Přestože to s ním skoro cukalo, aby každou chvíli kontroloval, jestli mu Rowena neposlala slíbený recept na lektvar, potlačující city, nebo jestli nepřišla zpráva od Case, jak vypadá situace se Samem v Calgary.

Zkrátka s ním cloumalo nepotlačitelné nutkání plánovat další věci, které se netýkají „tady a teď".

A to bylo špatně.

„Národní park," řekl do pauzy mezi písničkami. „Tuším nějakej podělanej výlet do přírody."

„Jo, pojedeme kempovat," zabručel Bobby. „V lesích je vždycky sranda."

„Sranda," ušklíbl se Dean. „To si povíme, až nám budou mrznout zadky někde uprostřed ničeho a na ohni si budeme opejkat veverky."

„To, cos řekl, zní doslova lákavě. A představ si, jak si tam veverka opejká nás."

„Ne, díky." Dean potřásl hlavou, ta představa už se mu stihla vkrást do mysli v nepříjemně realistické podobě. „Stačí, že si budeme muset hlídat zadky před... eh, kořenama."

Chvíli ztichl.

„Kořeny," zamumlal pak sotva slyšitelně, po masožravé veverce se začaly objevovat opravdové vzpomínky.

„Máš nápad, co by to mohlo být?" zeptal se Bobby zvědavě.

„Tenkrát to byly dryády," plácl Dean, než nad tím stačil vážně zapřemýšlet. „Hm? Co myslíš? Kořeny-" Zarazil se. Počtvrté už to slovo neřekne. „Ale tenkrát šlo ve zkratce o to, že byly našňupnutý, že jim nikdo nikoho neobětuje a navíc se nemohly rozmnožovat, tak... si sháněly... uhm, materiál."

„Dryády," zopakoval Bobby zamyšleně. „To zní pravděpodobně. Ale... docela mě v tý zprávě zarazil ten blázen, co mluvil o parohatý lebce. Něco mi to připomíná, ale zaboha nevím, co."

„Paroháč?" uchechl se Dean, ale vzápětí zvážněl. Hlavou mu proběhl celkem dlouhý seznam všech možných potvor, se kterými se setkal. „Taky mi to něco připomíná. Stihnul jsi projet zdroje?"

„Něco málo," řekl Bobby neurčitě. „Ale počítám, že dokud nebudeme na místě a nezjistíme víc, máme dost podezřelejch, z nichž víc jak polovina by se vůbec neměla vyskytovat v Americe."

Na to se Dean zatvářil skoro až uraženě.

„Hej, tady máme sakra všechno!" zahučel, levou rukou a napůl poslepu naklepal do vyhledávače „horny skull", jen tak na zkoušku. První výsledek odkazoval na nějakou hru, další byla videa, cosi souvisejícího s motorkáři. „I'm so horny!" - tenhle výkřik radši přeskočil. A odkaz na Reptilian Fauna of the North Horn Formation of Central Utah. Zavrtěl hlavou a radši se zase soustředil na řízení.