•𝑵𝒖𝒎𝒃𝒆𝒓 𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕• |The Umbrella Academy|

3

Po té co pětka odešel jsem se celkem nudila, ale řekla jsem si že by jsem mohla trénovat moje schopnosti přeci jen zítra mi začíná první trénink teleportace s pětkou, no když jsme u něho.

„Ach můj bože proč je tak hezkej, roztomilej, milej prostě celý k sežrání" rozplívala jsem se nad pětkou a u toho chodila po pokoji

Jen doufám že mě nikdo neslyšel to by bylo dost blbí hlavně on kdyby to slyšel. Když jsem se nad ním tak rozplívala tak jsem si vzpomněla na svůj deník. Píšu si ho už tak 6 let takže tak od sedmi, asi. Vzala jsem si ho a začala do něj psát, něco o pětce a co teď cítím. Najednou jsem na svojem krku ucítila teplý dech. Já se jen rychle otočila kdo mě tedy sleduje přes rameno, a omilem toho dotyčného praštila do nosu.

„Kurwa au si normální!?" vyjekl na mě naštvaně pětka

„Moc mě to mrzí já nevěděla že to jsi ty, byl to jen reflex" hned co jsem to řekla mi začaly malé slané kapíčly padat po tvářích. Jop vím sem citlivka

„Au, né počkat proč pláčeš. Však se toho tolik nestalo, to jak jsem na tebe začal křičet že jo. Já sem takové debil. Promiň prosím já jsem nechtěl" začal hned pětka plácat jedno přes druhé, jenže já pořád brečela. Asi jsem hodně divná, jenže já brečím POKAŽDÉ když na mě někdo jen trochu zvýší hlas

„Ukaž" řekl a napřáhl ruce před sebe na náznak toho aby jsem ho objala.

Já jsem to jak moc nevnímala a tak se ke mě nakdonil a dal mi ruce na záda. Já jemu zase za krk. Bylo to příjemný cítila jsem jeho vůni i to jak mě hladí po vlasech a kolébá se mnou.

„Promiň já jsem opravdu nechtěl křičet, jen já jsem prostě ještě i takové výbušné povahy" řekl smutným hlasem a nepřestávál se mnou kolébat  a hladit po vlasech

„Odpustíš mi to prosím?" zeptal se mě s lítosti v hlase, jenže já jsem ho už moc nevnímala protože jsem usnula na jeho rameni

Pohled 3 osoby :
Chlapec po chvíli cítil jak dívka pravidelně oddychuje a tak mu došlo že usla. Vzal ji tedy do náruče a přenesl ji na její postel. Jenže když už po té chtěl odejít nemohl, dívka ho stále objímala okolo krku a nemohl se hnout. Nechtěl vzbudit tak roztomilé stvoření jako je ona. Rozhodl se tedy že si za ní na postel lehne. Když si na postel vedle dívky lehl přitáhla se ještě více k němu. On si ji přitáhl také na svoji hruď a vískal ji jemně ve vlasech. Díval se na její obličej a skoumal její každičký milimetr a nemohl od ní odtrhnout svůj zrak. V tuhle chvíly se do ní zamiloval, ovšem přišlo mu to velmi zvláštní když ji nezná ani půl dne a už je s ní v posteli.

Sobota 17:46
Pohled pětky

Zachvilku už bude šest večer což znamená večeře, a Sean pořád spí. Nechci ji budit ale budu muset pokud nechci aby měla problémi u otce. Stále ležela a pravidelně oddechovala na mé hrudi.

„Sean vstávej musíme jít na večeři, pak můžeš spinkat jak dlouho budeš chtít" zašeptal jsem jí do ucha, a ona se začala ošívat. Když se poté probudila a podívala se na mě šel vidět v jejich očích strach

„Co se tady stalo" a začala se dívat po místnosti

„Neboj jen jsi usla a já tě přenesl do postele, jenže ty jsi mě nechtěla pustit"a zasmál jsem se

„Aha já moc se omlouvám já nechtěla" začala se omlouvat a zvedat z postele

„Nemáš se za co omlouvat vše je v pořádku, a už pojď otec nesnáší pozdní příchody" řekl jsem jí, ona se jen uchechtla a já taky

Chytil jsem ji za rukáv saka a telepostoval nás dolů do jídelny. Po večeři se Sean nejspíše teleportovala do svého pokoje a já šel vlastně udělat to samé.