•𝑵𝒖𝒎𝒃𝒆𝒓 𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕• |The Umbrella Academy|

6

Ráno se probudím dříve než budík zazvoní, takže díky tomu se můžu koukat na svého prince který mě stále objímá. Chvíly na něj koukám a pak se rozhodnu že ho vzbudím, ale trošku jinak. Přiblížím se k němu blíže než sem a dívám se mu na rty, po chvilce už to nevydržím a svoje rty mu položím na ty jeho. On ale začne hned spolupracovat tak mi došlo že je to past

„Hele tohle byla past" začnu na něj křičet se smíchem zatím co on si mě povalil pod sebe

„Ale chytila jsi se do ní sama" zašeptá mi do ucha a jde se převléct do uniformy. Já jdu udělat to samé jenže jdu do koupelny. Pak už jdeme na snídani

„Otče chtěl bych cestovat časem" začal říkat pětka otci který s ním vedl debatu kterou jsem neposlouchala, jenže když pětka odešel pryč musela jsem jít za ním i já

„Pětko, Osmičko ihned se vraťte!" křičel po nás otec ale nějak mě to nezajímalo

„Pětko stůj!" křičím na něj ale on nic a teleportuje se pryč. Tak se teleportuji za ním

„Pětko, notak" řeknu naposled a on se na mě otočí

„Jak si se sem teleportovala!?" vyjede po mě naštvaně. Jo už chápu co myslel tím že je výbušný

„To nevím ale musíme se vrátit, prosím" začnu škemrat ale on se na mě jen podívá otočí a chce skočit zase do jiného času. Jenže já ho rychle chytím za ruku a přemístím se s ním. Jenže to jsem ještě nevěděla kam
se to přemístíme

„Co to do prdele je" řekne pětka potichu a jde do předu

„Netuším ale je to děsivé" řeknu za ním a on se rychle otočí

„Ty jsi tu taky!? Proč si šla semnou vždyť teď se nedostanem domů oba síly nám nefungují" začal křičet a já už se rozbrečela

„Pojď sem já to tak nemyslel" natáhne ruce a já mu vypadnu do náruče

„Jen chci aby jsi byla v bezpečí. Jsi můj poklad jenže teď jsme tu oba. Nikde nikdo není, chápeš teď tu umřeme" řekne smutným hlasem a dále mě hladí po vlasem

Pohled 3 osoby
Chlapec a dívka za tu dobu co jsou ve světě bez jediného živáčka už dávno dospěly. Byly tu opravdu dlouho. Jednoho dne se jim ale naskytla možnost pracovat pro komisi. Ani jeden z nich neměl na výber tak kývli. Jenže to nevěděli že budou muset vraždit a plánovat vraždy lidí. Číslo pět a osm se tajně scházely když byla ta možnost jenže práce bylo spoustu. Za tu dobu co tu pracovaly se jejich věk dostal na 58 a už si řekli že budou muset něco udělat. Po spoustě výpočtech se dozvěděli jak to udělat. Oba dva šli na stejnou misi tak to bylo ještě jednoduší. Když si přepočítaly ještě jednou ten příklad tak si mysleli že je správný jenže to ještě nevěděli co se jim v roce 2019 stane

Pohled Sean (osmičky)

„A myslíš že to bude fungovat?" zeptala jsem se svého přítele i po tolika letech

„Podle mích výpočtů ano dráha" když to dořekl šlo se na akci. Akce se úspěšně vyplnila a my šli pomalu do portálu ale zase né tak pomalu přece jenom ten portál se někdy zavře. Když jsme vypadly z portálu spadli jsme na tvrdou zem. Cítila jsem se dost divně ani nevím proč. Když jsem se zkoušela zvednout uviděla jsem před sebou několik lidí