•𝑵𝒖𝒎𝒃𝒆𝒓 𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕• |The Umbrella Academy|

2

Hned potom co jsem otevřela dveře do pokoje uviděla jsem... Prostě normální pokoj nevím co jste čekali. Velká postel, fakt dost velká. Zelené stěny, psací stůl, dvě velké okna s výhledem na zahradu,zrcadlo, dvě šatní skříně a dveře.

„Kam ty dveře vedou a od čeho jsou?" zeptala jsem se sedmičky která celou dobu stála zamnou, a mlčky pozorovala můj výraz v obličeji

„Sama nevím, v tomhle pokoji jsem nikdy nebyla" řekla a zasmála se

Já sem se vydala směrem ke dveřím mě zatím neznámo kam. Hned po té co jsem chytla kliku dveří a pohnula s ní směrem dolů se mi naskytl pohled na krásnou koupelnu

„Wow jakto že ty máš vlastní koupelnu a my ostatní se musíme dělit o jednu" řekla sedmička se smíchem v hlase, a závistí v obličeji

„Nemám tušení ale je nádherná" zatím co jsem se rozplývala nad krásnou vanou, se sedmička smála v pozadí

„Hele měli bychom už jít na oběd máme už jen 8 minut, a navíc otec nesnáší když někdo dojde jen o minutu později" hned jak tohle sedmička dořekla tak mě tahala za moje zápěstí do jídelny, která už vím kde leží.

Poté jak jsem došli do jídelny stál tam už otec a mí sourozenci asi? Když jsem si je ale přepočítala tak mi to nějak nesedělo

„Nemám mít šest dalších sourozenců? Tak proč jich tu je jen pět? zeptala jsem se tázavě, sedmička která se jen uchechtla

„Neboj pak se to dozvíš" odpověděla a hned poté jsme stáli před otcem

„Osmičko pojď sem" řekl otec, a ukázal na místo vedle něho

Když jsem se tam postavila naskytlo se mi pět nechápavích pohledů na to co náš ostec právě řekl

„Děti tohle je vaše nová sestra číslo osm. Počkat kde je číslo pět?" zeptal se otec ostatních děti s trochou podrážděností v hlase

„Už je zase někde pryč však ho znáš otče" odvětil chlapec s blond vlasy

„No dobrá, osmičko tohle je jednička má super sílu, tohle je dvojka umí ovládat nože, trojka umí zase svojí myslí přimět kohokoli k čemukoly, čtverka dokáže ovládat duše mrtvích, pětka který tu právě není se dokáže teleportovot na jakékoliv místo, tady šestka má něco jako chapadla, a sedmička jak už asi víš nemá žádnou schopnost" hned co otec dořekl svůj dlouhý monolog mě poslal sednou na místo naproti němu

Po obědě jsem se tedy vydala do svého pokoje, ostatní se mě cestou do pokoje ptali ještě na otázky jakou mám schopnost, od kud sem přišla a pořád to samé dokola. Já jim na každou otázku lehce odpověděla. Když jsem došla do pokoje zamkla jsem za sebou dveře klíčkem který tam byl, aby mě nikdo nerušil. Šla jsem se podívat do skříně jesli v ní není nějaké oblečení, no oblečení tam sice bylo ale jaké to bylo oblečení o to jde. A ano byla to ta uniforma kterou tu mají všichni. Jenže já moc sukně nenosím ale no co se dá dělat. Když jsem si tu uniformu vytáhla aby jsem si ji mohla obléct. Divila jsem se jak je ta sukně krátká.

„WTF fakt si mám obléct tohle vždyť budu vypadat jak největší děv" to jsem radši nedořekla. No pro jistotu.

Uniformu jsem si sundala z ramínka a vyslékla si svoje kraťasy a mikynu. Když jsem byla jen ve spodním prádle slyšela jsem za sebou smích. Ignorovala jsem to přece jen může to být někdo za dveřmi. Když jsem si oblékla celou uniformu a dotáhla si ještě kravatu tak jsem se koukala na svůj zadek jesli ta sukně zakrívá vůbec něco.

„No twl v tomhle mám tady opravdu chodit!?" řekla jsem přes celý pokoj se smíchem, ale i nadurděním se v hlase

„Neboj zvykneš si" zaslechla jsem za sebou klučičí smích

Já jsem se jak rychlostí blesku otočila, a když jsem tam spatřila chlapce ve stejné uniformě jakou mám, a navíc jsem toho chlapce neviděla u oběda tak jsem spadla přímo na zadek

„Jak si se před ty zamklí dveře dostal až sem, a jak dlouho jsi už tady kurwa?!" vychrlila jsem ze sebe hrozně rychle

„Tak mladá a už nadává jo? Jo a jinak sem tu od té doby co jsi vzala uniformu do rukou" řekl chlapec a začal se smát ještě víc

„Hele bude mi 14 a to si ze mě děláš srandu nemohl jsi dát o sobě aspoň vědět nebo se nedívat?" zeptala jsem se už také trochu se smíchem

Chlapec hned poté zmizel a objevil se až u mích nohou.

„Jo tak teleportace tak to jo" řekla jsem a už se smála také. Chlapec mi nabídl ruku kterou jsem hned přijala a znedka se ze sedu do stoje

„Jinak já jsem pětka kdyby jsi nevěděl, a ty musíš být v tom případě osmička. Rád tě tady vítám a doufám že tu budeš spokojená" řekl už tedy pětka a já se jen uculila a zčervenala

„Aww to je hezu když se červenáš" řekl pětka sladkým hlasem a já se v tu chvíly chtěla propadnout hanbou

„Jo jasně jinak já mám i jméno a to je Sean ale říkej mi jak je ti libo, a jinak to jsi tak milej pořád?" zeptala jsem se ho s náznakem smíchu v mém hlase

„No neřekl bych jsem dost tvrdohlaví a když něco není po mojem tak se hned naštvu, ale potřeboval jsem na tebe udělat dobrý dojem" hned co to ten chlapec s havraními vlasy dořekl jsme se začali smát

„Jo tak to jsme v tom přidáte stejní mám ty samé vlastnosti a mám i stejnou schopnost teleportace, pak mám i ovládání mysli a teleginezi, ale nějak extra to nevyužívám" hned jak jsem dořekla jsem se začala culit ještě víš než před tím

„Jé super tak to máš ještě více schopností než my ostatní. No nic já už půjdu, takže kdyby jsi něco potřebovala mám pokoj hned naproti. Tak se zatím měj Sean" a slatce se usmál. Pak jsem jen viděla jak se teleportuje do svého pokoje nejspíš.