•𝑵𝒖𝒎𝒃𝒆𝒓 𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕• |The Umbrella Academy|

4

Pohled Sean (osmičky)
Ráno jsem se probudila pomocí budíku který byl nastavený na, 6:25 TO SI TADY ZE MĚ NĚKDO DĚLÁ SNAD SRANDU NE!? Ok nemám cenu se durdit. Šla jsem si umýt obličej, a potom si dát uniformu no to by ale nebyl pětka KDYBY SE ZASE NEOBJEVIL V MÉM POKOJI KDYŽ JSEM ZROVNA JEN VE SPODNÍM PRÁDLE!

„No twl že já se vždycky tak dobře trefím" řekl a začal se smát

Já na něj pomocí telegineze hodila polštář jenže on se teleportoval zase jinam. Dala jsem si rychle uniformu a teleportovala se dolů do obýváku. Tak ale nikdo nebyl, slyšela jsem hlasy z kuchyně tak jsem tam šla. No jo vlastně "normální" lidé snídají. To já jídlo ráno nesnáším prostě mi ráno nechutná stačí?

„Aaa osmičko posaď se a jes dneska budeš mít první trénink tak ať máš sílu, a mimochodem začíná v 10:05" řekl můj otec a pustil se do jídla ve formě, asi ovesné kaše? Co já vim.

Já se na to jídlo jen dívala a ani si nevzala lžíci do ruky. Jelikož vedle mě sedí sedmička a pětka, tak mě pětka kopl do nohy pod stolem. Já jemně sykla a podívala se na něj, on na mě vrhal nechápavé pohledy. Já jen nad tím  překulika zrak a koukala do blba.

„Číslo osm proč nejíš? Nechutná ti snad" zeptal se otec s pohledem upřeným na mě

„Nevím, nejsem zvyklá jist ráno. Prostě mi jídlo po ránu nechutná" dořekla jsem a chtěla odejít jenže otec praštil pěstí do stolu, a já si leknutím sedla spátky na židli

„U tohohle stolu budeš dokud to nedojíš, jinak se nikam nehneš, ale trénink stihneš. Pětka na tebe bude dohlížet vy ostatní se běžte připravit na trénink" dořekla otec a všichni se zvedly od stolu a odešli jediný pětka zůstal sedět. Zůstaly jsme tam jen my dva

„Dobře máme takové 2 hodiny do začátku tréninku tak to snad stihnem" řekl pětka a začal se tam smát

„No nemyslím si" zašeptala jsem a dívala se zase někam ven

„No to snad nemyslíš vážně. Fakt tady budeme sedět tak dlouho jen aby jsi snědla snídani? To tě mám krmit či co?" pětka se tam opět začal smát a já vlastně taky

Po chvíly si vzal do ruky lžičku nabral na ní jídlo a dal k puse.

„Taaakže ham" říkal pětka a dal mi lžičku do pusy. Já se sice moc  nesmála, jenže on dostával doslova záchvaty

O hodinu později

„Taaak a ještě poslední sousto a už to bude" říkal pětka a dával mi poslední lžičku snídaně do pusy

„Řeknu to takhle ještě včera co jsem tě poznala jsem si nemyslela že mě budeš druhý den krmit mojí snídaní" říkala jsem skrze smích který jsem pochytila od něj

„To já taky ne ale je to sranda, až někdy budu mít děti myslím že vím co mě bude bavit nejvíc" povídal pětka možná trochu zasněně

„Ty už myslíš na děti? Vždyť je ti teprve 13, 14 asi? Nic proti ale nemyslíš že je brzo?" vyptávala jsem se ho protože mě to zarazilo

„Nikdy nevíš co kdy přijde, a je mi pořád 13. 14 mi teprve bude mladá dámo. Jinak měli bychom se připravit. Brzo nám začíná tvůj první trénink tak aby jsme nepřišly pozdě" hned co to dořekl se teleportovala asi do svého pokoje? Já udělala vlastně to samé jenže já nevěděla co si na trenink připravit tak jsem si jen lehla na postel, a čekala než pětka přijde. Po nějaké té domě přišel a my šli trénovat na zahradu. Na tréninku nebylo nic zajímavého. Jen jsem trénovaly jak proskakovat z místa na místo jenže to už umíme ale jinak opravdu nic zajímavého. Po tréninku jsem šli hned na oběd a z oběda do pokojů. Já jsem šla po chodbě do pokoje jenže než jsem otevřela dveře od svého pokoje, někdo mě vtáhnul do jiné místnosti než jsem měla namířeno. Když jsem se na toho dotyčného podívala v celku jsem se zarazila. Stál za mnou pětka. Co asi chce?