•𝑵𝒖𝒎𝒃𝒆𝒓 𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕• |The Umbrella Academy|

7

A byly to... Sourozenci? Začali jsme se s pětkou pomalu zvedat ze země

„Hele nejsou to naše malá čísla osm a pět?" říkal Klaus který se i po těch letech nezměnil

„Počkat malá?" zeptal se pětka který se podíval na mě a já na něho. Vypadali jsme tak jak když jsme od tud odešli

„Kurva" řekli jsme oba naráz a já se začala dívat na svoje tělo jestli vypadám pořád stejně

„Kdeste těch 17 let oba jako byly?!" začala po nás Allison něco křičet

Všichni jsme se přesunuli do kuchyně kde si pětka dělal něco k jídlu a já všem řekla o apokalipse a takový věci nic víc nic mít

„A to nám jako nic jiného neřeknete? Jen to že za 8 dní bude konec světa?" pořád se ptala Allison jenže co ještě chce vědět?

„Jo co bys ještě chtěla vědět?" zeptal se pětka a chytl mě za moji pravou ruku. Vedl mě nejspíš do jeho pokoje. Hned co se dveře zavřeli jsem tak trošku vybouchla

„TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ PRDEL PĚTKO? TVRDIL SI ŽE VŠECHNO BUDE V POŘÁDKU KDYŽ SE SEM VRÁTÍME. JENŽE TEĎ VYPADÁME JAKO 13 ROČNÍ DĚTI A JEŠT" pětka který mě chtěl nejspíše umlčet mě políbil. Po chvíli jsme se odtrhli

„Myslíš si že tímhle to vyžehlíš? Ale takhle to nefunguje" řekla jsem mu a zase se začali líbat. On mi začal svlékat tričko a já němu taky. Přemístili jsme se k posteli na kterou mě shodil

„Pětko? Je ti jasně že je to v našem věku nelegální?" zeptala jsem se ho s úšklebkem na tváři

„Ale prosim tě je nám 58 to jen našemu tělu je 13 takže je to v poho, asi" řekl a začal mi dělat na krku malé fialové flíčky. No co si budem. Prostě jsme se vyspali

„To byl ten nejúžasnější sex co jsem kdy měl" oddechoval vedle mě pětka unaveně

„No to teda" řekla jsem vedle něho a přítulila se k němu

„Počkat" přemýšlela jsem nahlas a podíval se na mě ten roztomilí klučina

„Měl si kondom?" zeptala jsem se ho a doufala že odpoví ANO

„No doprdele" začal potichu nadávat. Já se zvedla z postele a šla se obléct

„Kam deš" ptal se mě pětka už možná trochu histericky

„Potřebuji kafe a doma nebude takže jedu si ho koupit" řekla jsem rychle a už jsem byla na odchodu

„Počkej jedu taky, radši" řekl a šel se rychle obléct. Když jsme došli dolů šla jsem pro klíče od auta

„Hele umíte vůbec řídit?" zeptala se nás opět Allison

„My umíme všechno na co si jen vzpomeneš" řekl pětka a přidal k tomu ten jeho psycho úsměv

Když jsme dojeli do Koblihárny kde je i kafe tak jsme jen rychle zaparkovali no spíš pětka. Vyšli jsme rychlím krokem. Ve stejnou chvíli tam přišel i nějaký muž. Sedli jsme si k pultu a čekali než dojde paní na obsluhu

„Dobrý večer co si budete přát pane?" zeptala se postarší žena muže který seděl vedle nás

„Jen rychlé latte" řekl muž rychle

„A vaše děti si co budou přát? Třeba mléko?" zeptala se paní

„ Děti si budou přát kávu. Černou. Dvakrát" hned co to pětka dořekl se jen usmál a začal se toho chlápka na něco ptát. Ten mu dal po chvilce nějaký papírek. Muž po té odešel. Jenže tam přišel zase někdo jiný. Komise do prdele

„Netrvalo vám to zas tak dlouho" jen jsem se zasmála aby to vypadalo že je vše v pohodě

„Hele vy dva buď půjdete po dobrým nebo se vám něco stane a já si nechci si zatěžovat svědomím tím že zabiju dvě malé děti" řekl muž a pětku hned něco napadlo

„Neboj za chvíli o něj přijdeš" říkal potichu pětka a vzal příborní nůž do rukou. Teleportoval se za jednoho z mužů a bodl ho do krku. Já se hned zvedla a použila na dva z nich teleginezi. Pětka vyřídil další. Po dokončení akce dva muži ještě dýchaly tak já a pětka jsme každému zlomily vaz. Pětka si opět sednul na židli a vzal si kapesní nožík kterým si prořízl kousek své ruky. Věděla jsem co dělá oba dva máme sledovací zařízení.

„Sean teď ty, dej mi ruku" řekl můj milý a já tak udělala

„Vím že to dost bolí tak zatni zuby" řekl pětka povzbudivě a udělal to samé co sobě

„Dobře doma to potom zašijeme ale musíme jet rychle domů a" to bylo to poslední co jsem slyšela