•𝑵𝒖𝒎𝒃𝒆𝒓 𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕• |The Umbrella Academy|

8

Pohled pětky
„KURWA co se stalo proč ztratila vědomí!?" pořád jsem se ptal dokola, ale po té když jsem se podíval na její ruku mi to došlo

„Do prdele já jí přeřezal tepnu!“ vykřikl jsem a rychle na to přitiskl prst aby jsem to aspoň trochu zastavil. Rychle jsem ji vzal do náruče a přemístil se s ní na ošetřovnu. Rychle ji položil na lůžko a zavolal Poga a mámu. Ti rychle přiběhli i ostatní sourozenci

„CO SE SAKRA STALO? PROČ JSTE OBA OD KRVE, PROČ JE OSMIČKA V BEZVĚDOMÍ? MŮŽEŠ NÁM TO VYSVĚTLIT PĚTKO!?" začala po mě Allison křičet

„To až potom, teď je hlavní zachránit Sean omylem sem jí přeřezal tepnu!" vykřikl jsem a matka začala hned něco dělat

„Dobře pětko ale teď musíte všichni odejít takže běžte" řekl Pogo v klidu a všichni odešli až na mě. Já se hned rozbrečel a nechtěl ji pustit

„Pětko odejdi, a to hned!" řekl Pogo už trochu naštvaně když jsem se ještě ani nehnul

„Ne já ji tady nenechám!" řekl jsem už hystericky. Když jsem to dořekl přišel tam Luther a chytl mě za obě moje paže. Já se samozřejmě vspíral a křičel že nikam nepůjdu, jenže Luther  byl silnější a pustil mě až před dveřmi rychle je zamknul a doufal že se neteleportuji. Což mi nešlo protože jsem na to neměl sílu. Já se proto hned sesypal na zem a opřel se o nejbližší stěnu co tam byla. Obě kolena jsem si dal k bradě a pořád brečel. Nemůžu stratit holku se kterou jsem víc jak čtyřicet let, to přece nejde

„Pětko přestaň brečet jak malá holka a řekni co se stalo že jsi jí "omylem" přeřezal tepnu!" zařval na mě Diego který měl už nervy v kýblu. Chvilku mi trvalo než jsem se uklidnil ale povedlo se. Já jim začal vyprávět o tom jak tam přišla komise jak jsme zabíjeli a tak a pak i o tom sledovacím zařízení který jsem nám doslova vyřízl z rukou. Oni mi ale nevěřili tak jsem si vyhrnul rukám a ukázal jim pořád mojí krvácející ránu

„Pane bože pětko! To bude potřeba ale taky zašít. Když budeš mít už moc krve mimo tělo tak ztratíš vědomí" začala tam něco Allison říkat jenže já ji neposlouchal. Jen jsem čekal až se otevřou dveře od ordinace a budu moct jít zase za Sean

O tři hodiny později
Dobře čekám tu už tři hodiny a pořád nic. Za tu dobu už sourozenci odešli a mě už pomalu začala padat víčka. Snažil jsem se ne usnout. Ta rána kterou mám na ruce celkem pálí jenže pořád spánek byl silnější. Když jsem byl v takovém tom polo-spánku cítil jsem jak mě někdo bere do náruče a nese nejspíše do mého pokoje. Cítil jsem jak mě pokládá na poslet a zákrývá dekou. Pak už si nepamatuji vůbec nic protože jsem padl do říše snů