Good girls love bad boys

Vykoupení ze samoty

   Už je to měsíc od nástupu na střední. Pořád sedávám na obědě sama, pořád žiju svůj nudný život. Každý den je stejný, jako ten předtím. Ve škole jsem pro všechny stále neviditelná ,a ten kluk, Shawn, jak jsem zjistila, se na mě za celý měsíc ani nepodíval, jen když si ze mě s kamarády utahuje. Nevím, proč mi nadávají, když mě vůbec neznají, ale nejsou zrovna originální: šprte, cvoku... atd. to jsem slýchávala i na základce. Mohli si taky vymyslet něco lepšího.

Je pátek, konečně pátek, jak já jsem se už nemohla dočkat. Je začátek října, ale přesto je pořád teplo a slunečno. Sluneční paprsky mi pronikají přes krémově bílé závěsy do pokoje. Vstanu a obleču se. Nasoukám se do mojich oblíbených kalhot, k nim si vemu černý svetr a vyrazím po schodech dolů. Mám skvělou náladu, protože dneska mám jít večer k Rustymu, jeho máma mě pozvala na večeři, jako každý poslední pátek v měsíci. Asi by jste si řekli, že je to divný. Ale s Rustym se kamarádímn asi dvanáct let a jeho máma mě zbožňuje, v podstatě se dá říct, že jsme hodně dobré kamarádky. Je jako moje druhá máma, skara jak mi jen chybí. Táta nemá rád Jennu, vadí mu, že ji beru jako druhou mámu, on si totiž představu, že budu jako svou druhou mámu brát tu jeho cou*u, ale to se teda plete.

Moje skvělá nálada byla okamžitě pryč, jakmile jsem ji a tátu zahlédla jak se muchlují. "Mohli by jste se jít vy dva muchlovat někam jinam? Ráda bych prošla." Ostře jsem na ně vyjela, když jsem se snažila kolem nich protáhnout. "Chovej se slušně." Jak já jsem ten její písklavý hlas nenáviděla. Popadla jsem batoh a zmizela.

První hodina je zase nuda, v podstatě jako vždy. Ale přece jen je něco jiné, zatím mým směrem nepadla ani jedna nadávka ani posměch. Že by je to konečně přestalo bavit?  

Konečně zazvonilo, sbalila jsem si urychleně věci a vystřelila ze třídy. "Hej počkej!" Zařval za mnou někdo, překvapěně jsem se otočila. Byl to Shawn a jeho povedení kamarádíčci. Mám snad napsané na čele: Udělejte si ze mně srandu? Čekala jsem si, jaký fórek nebo nadávku si pro mě připravili teď.

"Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se a snažila se nedívat do těch jeho hlubokých šedomodrých očí.

"Ne, teda jo. Slyšel jsem, že jsemš fakt dobrá v matice..." Nechal větu viset ve vzduchu.

"A?" Nechápala jsme, co tím myslel.

"A myslel jsem si, že bys mi s ní mohla pomoct." Aspoň trochu se mohl snažit zakrýt znechucení, že bych ho měla doučovat.

"Promiň, ale nemám čas." Pravdou je, že čas mám, soukromé hodiny klavíru, mám sice skoro každý den, ale je to jen hodina, takže kdybych chtěla, tak bych si čas určitě našla.

"Tak aby jsem si rozumněli," řekl ostrým hlasem a foukl mi do obličeje dým z jeho elektronické cigarety. "Oba víme, že máš času dost, nebo to si tak zaneprázdněná vysedávaním sama doma? Já vím, že nemáš žádné kamarády, takže mám pro tebe nabídku. Něco za něco." Šibalsky se pousmál a popotáhl si z cigarety. 

"Ty mě budeš doučovat a já tě za to vytáhnu mezi lidi, můžeš občas zajít semnou a mojí partou ven. Ale ve škole budeš dělat, jako že mě neznáš." 

"Ne díky, nemám za potřebí ze sebe dělat debila, já tě nepotřebuju, to ty mě, jestli ti to nedochází." Bože, on je tak arogantní.

"Jak chceš, já tě nepotřebuju." Uchchtl se a odcházel pryč.

"Ne, ne počkej." rozběhla jsem se za nimi. Sakra, on měl pravdu, to já ho potřebuju. Potřebuju se už konečně dostat mezi lidi, potřebuju už konečně začít žít, začít si trošku užívat.

"Budu tě doučovat." Doufala jsem, že jeho nabídka, která je pro mě vykoupením ze samoty, stále platí.

"Fajn. Jestli chceš, přijď dneska v devět do parku." Otočil se a odešel, po zbytek dne jem ho už neviděla.

 Cestou ze školy jsem vymýšlela plán, jak říct Rustymu, že nepřijdu. Věděla jsem, že kdybych s ním mluvila, tak bych se prořekla, proto jsem mu jen poslala SMS.

Promiň, ale dneska nemůžu přijít, mrzí mě to.- Okamžitě se dostavila odpověď.

Lilly, stalo se něco? Nikdy si tuhle návštěvu nevynechala... Vážně nemůžeš přijít?

Promiň, ale je mi fakt dost zle, pozdrav mámu a vyřiď ji, že se ji omlouvám, že se stavím někdy jindy.

Fajn. Uzdrav se. - Bože, jak já se nenávidím. Ještě nikdy jsem Rustymu nelhala, nikdy, až teď. 

Ahoj, tak tady je další díl. Chtěla bych vám poděkovat za to, že to aspoň někdo čte a za votes. Chtěla bych se zeptat, jestli vždycky, když bude nějaký zajímavější dil, který by se dal dobře napsat z pohledu Shawna, jestli to mám z toho jeho pohledu napsat.- napište mi to prosím do komentů.