Good girls love bad boys

Něco za něco..

Tátovy jsem nakecala, že jdu k Rustymu, protože by mě jinak nikam nepustil. Prý ma o mě strach, kecy. Nezajímá se o nic jiného než o tu jeho přítelkyni. Na strarostlivého otce si jen hraje. 

Přesně v devět jsem dorazila do praku, měla jsme srach, že je tam nenajdu, ale byli tam. Shawn, Alex a Jonny stáli vedle sebe a každý měl v ruce zapálenýho jointa a v druhé ruce držel každý láhev alkoholu.

Cítila jsem se trapně, když jsem si uvědomila, že jsem nepřinesla nic, ale je to očividně ani nepřekvapilo.

"Tak jdem." Zavelel Shawn. "Kam?"  "K Judit,  přece sis nemyslela, že budeme někde venku mrznout a předávat si láhve. Už nejsme na základce." Zasmál se.

Asi po deseti minutách chůze jsme dorazili k rodinnému domu. Zevnitř řvala celkem nahlas muzika. Vešli jsme dovnitř a Shawn mě představil asi deseti dalším lidem, jejichž jména jsem ihned po vyslovení zapomněla. Všichni se znali, povídali si a popíjeli alkohol z kelímků, já jsem si sedla trochu bokem a pozorovala Shawna. Stál pár metrů ode mně a otíral se o nějakou holku. Občas se po mně taky podíval, ale potom se věnoval jen te dívce.

Seděla jsem sama v tmavém rohu a pozorovala příchozí lidi, už nás bylo asi kolem dvaceti. Pár lidí tancovalo nebo postávalo ve skupinkách, nebo se nechutně olizovali v jiném tmavém koutě.

"Dáš si?" Shawn se z ničeho nic objevil přede mnou a nabízel mi kelímek s pivem.

"Promiň, ale ještě nejsem plnoletá." Zašeptala jsem, aby mě nikdo neslyšel.

"A já snad jo." Zasmál se a dál si dalšího loka. "Neblbni, přišla ses bavit." Podal mi kelímek a já udělala jako, že jsem se napila.

Chvíli jsme jen tak mlčky seděli na gauči, oba na opačném konci, jako by jsme se sebe navzájem štítili.

Po chvilce přišla Judit: "Jdem hrát flašku, jdete taky?" Už šli na ni znát příznaky alkoholu.

Nejsou na falšku už moc staří? Myslela jsem, že tato stupidní hra se hraje jen mezi dětmi, možná že ještě dětmi jsou. Ale sanží se to všechno zamaskovat pod alkohol, cigarety a sex.

Seděla jsem v kruhu, ale odmítala se hry zúčastnit. Nechtěla jsem se napít ani piva, natož to abych si měla dát panáka vodky, vždy když na mě padne flaška. Ne díky.

"Víš, že ještě nejsi plnoletý/á?" Napomínala jsem jednoho po druhém, když do sebe vodku lili jako vodu. Ale jako vždy si mně nikdo nevšímal. Vždycky jen protočili oči a pili dál, jako kdybych nic neřekla.

Mobil v kapse mi začal vibrovat. Rusty. Tipla jsem to, ale on si nedal pokoj, volal mi pořád, dokud jsem to nezvedla. Musela jsem viběhnout ven z domu, ale i přes to tam byl docela velký hluk.

"Ano?" Řekla jsem udýchaným hlasem.

"Kde si, myslel jsem, že si nemohla přijít, protože ti nebylo dobře." Podezírel mě.

"Taky že jo. Zrovna se sprchuju." Doufám, že jsem nezněla už tak udýchaně. "Potřebuješ něco?"

"Vlastně ani ne. Jen jsem se chtěl stavit, nesu ti něco od mamky. Budu tam za pět minut."

"Ale počkej venku!" Vyštěkla jsem možná až moc rychle, naštěstí jsem si to uvědomila a dodala: "Víš, taťka je dneska nějaký naštvaný, takže by bylo lepší, kdybys počkal venku." Bože, lepší výmluvu jsem si fakt nemohla vymyslet. Na to by mi snad ani nikdo nemohl skočit.

Dop*dele zaklela jsem sama pro sebe. Co teď budu dělat?

"Děje se něco?" Zeptal se mě se zájmem neznámý kluk, který seděl v autě před domem s pootevřeným okýnkem a kouřil cigaretu.

"Musím být okamžitě doma a.." nedokončila jsem větu.

"Nasedni si." Usmál se a pootevřel dveře spolujezdce.

V hlavě mi najednou začli běhat všechno to, co mi máma s tátou už od mala vtloukali do halvy: Nikdy nikam nechoď z cizími lidmi. Nikdy nenastupuj s cizými lidmi do auta. Ale tenhle kluk nevypadá jako nějaký úchylák a vlastně není ani cizí. Myslím si, že jsem ho viděla uvnitř v domě, a nebo ne?

"Bydlím jenom kousek." Prozradila jsem mu, když jsem nastoupila do auta. Sedla jsem si od něho co nejdále.

Ke mě domů to bylo autem asi pět minut. Jeli jsem mlčky a já mu jen občas řekla, kde má zabočit. Už jsme tam skoro byli, když přibrzdil u krajnice a položil mi ruku na stehno. Nahnul se ke mě a políbil mě na tvář. "Tak co, rozdáme si to v zadu, nebo ve předu? Přece sis nemyslela, že tě svezu zadarmo. Něco za něco." Uchechtl se a mě se zatočila hlava.

Jakmile jsem stihla na toto všechno zareagovat, moje pravá ruka se napřáhla a vlepila mu pořádnou facku. Snažila jsem se otevřit dveře, ale byli zamknuté. Otevři ty zas*aný dveře, vlepila jsem mu další facku a vzpomněla si na knoflík, kterým se daly otevřít dveře, byl přesně mezi našimi sedadly. Zmačkla jsem ho a okamžitě vyběhla ven z auta. Utíkala jsem, co mi nohy stačily a ani jednou jsem se neohlédla.

Přiběhla jsem k našemu domu ze zadu a nenápadně se propašovala zadními dveřmi od balkónu. "Ahoj, už jsem doma. Je tady i Rusty." Ukázala jsem směrem k vchodovým dveřím. Taťka mě stejně nejspíš nevním a nepostřehl, že jsem někde byla, ani že jsem už zpátky. Doběhla jsem si do kuchyně pro sklenku s vodou, pořádně se napila a zbytek si chrstla na vlasy.

Rychle jsem utíkala do předsíně, sundala si bundu a pověsila ji. Pořádně jsem se nadechla a otevřela dveře. Rusty tam stál opřený o nárazník svého auta. "Ahoj." Snažila jsem se znít nevinně. "Ahoj." Řekl Rusty a objal mě. "Ty kouříš?" Zděšeně se mě zeptal. "Ne." Vyhrkla jsem ze sebe a došlo mi, že musím neskutečně smrdět od všech těch huličů. "To víš, ten kluk, který sedí vedle mě, hulí jednu za druhou." Zasmála jsem se a snažila se zakrýt nervozitu.

Bez mluvení jsme šli ke mně do pokoje. Okamžitě jsem se převlékla, navoněla a doufala, že se už tím nebude dál zabývat. Věděla jsem, že nemám Rustymu lhát, všechno se to nějak zvrtlo, takhle to nemělo být. Měla jsme si užít super večer, aniž bych musela mít vůči lži k Rustymu výčitky.

Takže tady je dlaší díl, doufám, že se bude aspoň někomu líbit. :)) Jestli jo, tak dejte koment, nebo vote. :D Vždycky mě to potěší, když vidím, že to někoho baví a neztrácím nad tím zbytečně čas.:)

PS: příští díl bude opět z pohledu Shawna.

Pss: Taky by jste chtěli mít takového kamaráda, jako je Rusty. Který by se o vás neustále zajímal?