Duch z Monticella | HAMILTON CZ Halloween

Thomas.. Thomas...Thomas

Cesta ze hřbitova nebrala konce, jak krátké nohy sotva minuly jedna druhou. Pohled, upínající se na chodník, a hrana palce přejíždějící od špičky nosu mezi oči a zpátky prozrazovaly, že chodec není myšlenkami zdaleka přítomen. Naopak, utápěl se v dumání nad faktem, že jeho přítel není mezi živými už pár dní a je jen otázkou času kdy bude nemilou zprávu muset sdělit světu. Nepředpokládal, že by o Thomasově smrti, za jejíž příčinu Dunglinson označil ,,Udušení rýmou" zatím veděl někdo jiný jen on a zmíněný doktor. Ale taková věc se nedá dlouho tajit, alespoň ne bez rizika, že při jeho štěstí a uvěřitelnosti příčiny skonu nebožtíka skončí buď on, nebo vražednými výhružkami Jeffersonovi každodenně vyhrožující Hamilton s nějakým obviněním z vraždy na krku. Ale jak se dá taková věc jen tak říct? Sám si vzpomínal jak se jeho hlas poprvé po mnoha letech začal třást emocemi při každém rozhovoru s přítelovým posledním lékařem a nedokázal si představit se sesypat před celým firemním kolektivem s Alexandrem, jemuž se o takové události každou noc v naději zdávalo, v čele. Že se nenávistí překypující imigrant objeví na pohřbu v pestrobarevném oblečení s rachejtlemi a foukačkami, přičemž bude po truchlících euforicky rozhazovat konfety nemohl pochybovat.

Když se doplazil domů byla už tma. Unaveně se sesunul ke stolu v kuchyni na němž se rozkládal evidentně ne nejnovější, zato slušně objemný, kožený kufr. Jefferson si podivné zavazadlo vydržoval doma s tím, že ho někdo bez jeho přítomnosti otevře jen přes jeho mrtvolu. Ani cynik jako James nemohl popřít, že jeho obsah v něm vzbuzoval značnou zvědavost. Přece jen, podmínky jaké si jeho majitel určil nastaly právě teď a jediný koho by mohlo odhalení tajemství kufru bolet byl teď on. Otevřel schránku. Brzy pochopil, proč by jeho nejmilejší kolega začal při pohledu na něj otevírajícího kufr vřeštět vztekem. Kdo by taky nechal kohokoli se dotknout něčeho, kde jsou skryté mimo jiné některé z trapností vašeho dětství, že?

.,Duchové a mystika" Jak se Madison přehraboval praky, suvenýry z dovolených a koupelovými  hračkami, název jedné z knížek na jejiž vnitřní straně jejíž desek stálo ,,Thomas Jefferson, Gilbert de Lafayette" upoutal jeho zrak. Zalistoval stránkou s obsahem.

,,Vyvolávání zemřelých. Strana 83."

,,Mohlo by tohle být-" Vlastní myšlenka Jamese zaskočila. Copak si může relativně vzdělaný člověk jako on vážně myslet, že potrhaná knížka, kterou mladý Lafayette bez pochyby ukradl v nějakém zkrachovalém antikvariátu, by mohla vědět něco o tom, jak přivést.. Ne to je hloupost.

Pokusil se sotva pohromadě držící svazek odložit. Ale cosi uvnitř mu nedalo nechat věc bez povšimnutí. Sám se styděl za takovou naivitu, ale na druhou stranu.. Ztratit přece nemůže nic.

A tak se stalo, že v příštích okamžicích seděl náš hrdina u stolu, pročítaje poslední kroky postupu. Na celou scénu zářily jen čtyři svíčky, na stole a unaveně problikávající žárovka bez lustru. Virginijec se natáhl po sirkách, když se z chodby ozval známý hlas.

,,Jamesi?"

,,Alexander." připomněl si tiše a podrážděně spolupracovníkovo jméno. ,,Kde se tu bereš?

,,Jeffershit nechal v práci ňáký papíry." S lehkým odporem pohodil složku na stůl. ,,A není schopnej mi zvednout telefon, takže kdybys- Co to proboha děláš?"

Menší postava si iritovaně protřela spánky. Sám sebe už za důvěřování podobným báchorkám odsoudil a rozhodně netoužil po tom, mít publikum, jenž bude o tomhle zážitku zcela jistě ochotně vyprávět celé firmě. ,,Je Halloween?"

,,Neříkej, že ty věříš na tyhle sračky." usmál se s dávkou sarkasmu a zabloudil pohledem do knihy. S náhlou jiskrou soutěživosti v oku přiskočil sednou naprosti překvapenému melancholikovi, chytaje ho za ruce. ,,A koho vyvoláváme?"

,,Prosím?"

,,Obratem ti dokážu, jakej patetickej žvást jsou tvoje knížky." 

,,Upřímně si ani já nemyslím že-"

,,Takže koho?" zopakoval otázku Hamilton, nevěnujíce větší pozornost kolegovým slovům.

,,Dobře.. Nesměj se.." uhnul očima James. ,,Vyvoláváme Thomase Jeffersona."

Za slovy se k Alexandrově zděšení ozval z venku vládnoucí bouřky venku úder hromu. ,,Koho?"

,,Thomase Jeffersona." Druhá, silnější rána div, že nedonutila imigranta s vypísknutím skočit kolem Madisonova krku. Nikdy nebyl nějak plachou osobou, ale tyhle zvuky v něm přinášely až moc živé vzpomínky na domovinu, z níž se mu před mnoha lety podařilo uniknout. Splašeně prodýchával úlek, než se jeho tep konečně uklidnil a ještě jednou dodal: ,,To znělo jak kdybys řekl, že vyvoláváme Thomase Jeffersona."

Bouřka se ozvala potřetí. Okna se vichřicí otevřela. Prudký vichr rozhoupal žárovku nas stolem, divoce blikající, jakoby se snažila mužům u stolu svěřit zprávu morseovým kódem a vytrhával stránky z knih na poličce a divoce máchal vlasy obou zúčastněných. Snad jediné v místnosti co závanu beze změny odolávalo, byly svíčky, které hořely snad ještě silnějším plamenem. Konečně se náhle hurikánu podobná bouře utnula a místností na okamžik zavládla tma, než se sotva svítící svítidlo znovu rozzářilo a na stole před úžaslými kolegy se vyrýsovala postava.

,,Jemmy!" Oči přízraku se rozzářily jak s úsměvem seskočil, nebo spíše sletěl ze stolu mezi obě postavy. Láskyplně sevřel přítele do objetí, když jeho ruce projely Jamesem jako vzduch. Jefferson ustoupil a s povzdechem se zahleděl na vlastní poloprůhledné paže.

,,Jamesi? Jak.. Proč?..Co?" Muž v zelené se snažil vykoktat otázku, bezeslovně vyděšený pohledem před sebe. Chvíli trvalo než jeho náhlými myšlenkami zaplněné hlavě došlo, kdo je nezaměnitelná vysoká postava s hustým vranitě černým afrem před ním.

,,Nikdy bych neřekl, že to bude fungovat." prohlížel si výsledek bizarního pokusu Madison.

,,Já taky ne!" poskočil nadšením nebožtík šacený bílém v krajkovém pyžamu.

,,Gratuluju Jamesi, nevyvolali jsme ducha, ale kreténa."

,,Hamiltone.." Thomas se s podrážděností otočil.

,,Ty ale nejseš.. Mrtvej."

,,Vypadám snad živě?"

,,Chceš mi říct že ses tu objevil kvůli.. Ehm... Tomuhle?" Ukázal pohrdavě na rozpadající se knihu. ,,A protože je Halloween?"

,,Vlastně to není tak úplně všechno." Duch dal dvojici pokyn k sednutí a zamával rukou ve vzduchu, v němž se objevil zeleno bílý oblak dýmu, z něhož vytáhl sloh papírů..

,,Snědl jsem tyhle prášky" podal složku živým a začal s vyprávěním. ,,Nemohl jsem spát, tak jsem zkusil kombinovat"

,,Po týhle kombinaci by tě neprobudila ani vlastní smrt." konstatoval James, pročítajíc seznam nadepsaný. ,,Thomas Jefferson - Smrt"

,,Přesně." přikývl přízrak.