Nedosažitelná

2

Další den mě Dani po snídani co pro nás ráno udělala, odvezla do školy. Což by bylo úplně v pohodě, kdyby na parkovišti skoro nesrazila největšího idiota naší školy - Jasona Travise. O tom vám později ještě určitě něco řeknu, teď se ale vrátíme k tomu incidentu.

Jelikož to nebyla úplně Daniely chyba, protože ten idiot nekoukal na cestu a prostě jí skočil před kapotu, tak Dani vylezla z auta a vyrazila k němu.
S hrůzou v očích sem sledovala každý její krok... „Ježiši Kriste..." zamrmlala jsem a následně také vystoupila z auta. „Můžeš čumět na cestu?! Kdybych tě kvůli tvojí tuposti přejela, tak půjdu sedět, ty šámpóne." Její hlas se rozléhal snad přes celé parkoviště, čímž na nás Daniela strhla veškerou pozornost.

Prosím jen nastup zpátky do toho blbýho auta a jeď domu.

Jason zíral na slečnu před sebou jak kdyby viděl zjevení. Těžko říct jestli na ní tak koukal kvůli jejímu křiku nebo jejímu vzhledu, tak jako tak... nedivila sem se mu.

Popadla jsme Danielu za paži a snažila se mluvit klidným hlasem. „Dani, jeď domu, nic se nestalo tak to neřeš..."

Dívka se na mě podívala a následně se rozhlídla okolo sebe a viděla to obecenstvo, které svým hlasem přilákala. Na tváři se jí objevil provinilý a následně omluvný výraz. Šlo vidět, že jí mrzelo, že nám tu oběma stropila scénu.

Jason samozřejmě viděl příležitost si rýpnout a tak už mě ani nepřekvapilo, když z pusy vypustil: „Přesně tak buzno, Uklidni si svojí holku... aby jí nepraskla Žilka na čele." Výsměch jakoby z té věty odkapával. Daniele se pod mým dotekem napjaly svaly a mně bylo jasné, že mu chce jednu vrazit. Já jí však přitáhla blíž k sobě a udělala tak mezi ní a Jasonem zabránu.

„Dani, prosím neřeš to a jeď domů." Mluvila sem klidným, ale teď už rázným hlasem, tak aby to slyšela jen ona. Slečna předemnou poraženě svěsila hlavu a jemně se vyprostila z mého sevření. Následně nastoupila do auta, ale ještě než odjela, neodpustila si na Jonase ukázat prostředníček. Protočila jsem nad jejím dětinským chováním oči... a tenhle člověk mě má hlídat.

Srovnala jsem si tašku na zádech, zatím co jsem sledovala jak se její auto ztrácí za zatáčkou. V tom mi přilítl pohlavek.
„Buuuzno!" Zabučel Jason a jeho stádo za ním ho doprovázelo hlasitým smíchem. Když Jason dostal svůj obdiv, nechal mě napokoji a odešel.

Škola - místo který mi ještě ve druháku vůbec nevadilo. Teď? - Jedna velká noční můra. V prváku a druháku jsem byla docela oblíbená. Docela oblíbená znamenalo, že mě každý na chodbách zdravil a celá škola mě znala jako Homerun.

Hraju baseball za náš školní tým a celkem mi to jde na pálce - proto Homerun.

Bohužel pro mě, se jeden nejoblíbenější idiot na škole - Jason Travis, rozhodl mě nesnášet. Prý kvůli tomu, že se mu líbila holka, která ho odmítla kvůli tomu, že měla zájem o mě. Od té doby se mi snaží udělat ze života peklo. A jelikož je oblíbený, všem okolo to přijde v pohodě a aby si s ním neudělali vroubek, ještě ho v tom podporují.

Díky tomu, jsem začala nesnášet lidi... to co dokázali udělat kvůli oblíbenosti mi přišlo zvrácený. Potápět další lidi ke dnu, aby se oni dostali na hladinu? Dle mýho to byla ubohost.

Posadila jsem se do své lavice a byla připravená si v tomhle pekle odsedět dalších sedm hodin... pecka.

Den naštěstí ubíhal docela rychle, doprovázený pár posměšnými narážkami od Jasona a jeho poskoků a pár testy, které učitelé tak nějak zapomněli ohlásit dopředu.