Vážení čtenáři,
včera jsme pro vás vyzpovídali sympatickou @laheyx. Na vlastní náklady vydala svou knihu Million Reasons, která má na jejím profilu přes milion přečtení. Tady jsou její rady a tipy.
Ahoj. Asi tě nemusím nijak zdlouhavě představovat. Jak by ses našim čtenářům popsala ty sama?
Tak tohle je pro mě vždy ta nejtěžší otázka, protože já jsem naprosto nezajímavý člověk, co jen celý den sedí doma a věnuje se (nebo taky hodně prokrastinuje) svým koníčkům - psaní, čtení, umění všeho druhu a projíždění TikToku, to už je taky teoreticky můj koníček. Bohužel ten nejvíce frekventovaný.
Co tě přivedlo k psaní jako takovému?
Došla jsem k tomu tak, že jsem hodně četla, jak normální knihy, tak tady na Wattpadu. A jednoho dne jsem si řekla, proč to prostě nezkusit? Nikdy předtím jsem nepsala, nebyla jsem ten typ dítěte, co by si vymýšlel vlastní pohádky a tak. Byl to takový hokus pokus, který se mě ale ujal a teď patří psaní k mým největším zálibám. A tak jsem to prostě tady na Wattpadu zkusila.
Stala si se poměrně úspěšnou spisovatelkou. Máš na svém kontě spoustu příběhů, jednu knihu jsi dokonce vydala. Co je podle Tebe klíč k úspěchu?
Dle mého, jednotný klíč k úspěchu neexistuje. Někdo tvrdě pracuje, někdo má jen štěstí. Obecně bych ale řekla - zlatá střední cesta. Nevzdávat se, pracovat na tom, jít za svým snem a doufat, že nás štěstí potká a něco dokážeme. Pamatuju si mé začátky, kdy jsem napsala kapitolu, ale nedostala ani jednu hvězdičku. Tehdy jsem ale nad tím nepřemýšlela, klidně bych se i vsadila, že jsem nevěděla o nějakých hvězdičkách nebo komentářích, a tak jsem psala jenom pro sebe. A najednou už jsem nebyla jediná, kdo mé příběhy četl. Trpělivost je hodně důležitá.
Na svém profilu máš tisíce sledujících, tvé příběhy tisíce přečtení. Vzpomeneš si, kdy přišel ten zlom, kdy se vše rozjelo a ty sis řekla, teď je ten správný čas něco vydat?
Ten zlom si určitě pamatuju - bylo to někdy kolem toho, kdy Million Reasons mělo 900k přečtení, denně to stoupalo o stovky přečtení, lidé pořád a pořád komentovali a dávali hvězdičky, i když to bylo více než rok od toho, co jsem tu knihu dopsala. Bylo mi jasné, že se blíží těch úžasných milion přečtení, a tak jsem si řekla, co takhle to zkusit vydat na vlastní náklady? Troufám si říct, že Million Reasons má pevnou základnu fanoušků, tak jsem si řekla, že by bylo super jim dát něco zpátky za tu podporu. Očekávala jsem maximálně 70 objednávek, nějak tolik lidí se mi přihlásilo, když jsem zjišťovala, jestli by o to byl vůbec zájem. Proto jsem si hned řekla, že ano, teď to má smysl vydat. Nakonec jsem tiskla 180 knih i s pár náhradními, což je neuvěřitelné.
Hrála sis i s myšlenkou, že bys rukopis rozeslala po nakladatelstvích nebo jsi byla pevně rozhodnutá vydat knihu na své vlastní náklady?
Samozřejmě jsem si s tou myšlenkou hrála, kdyby se mi povedlo knihu vydat přes nakladatelství, otevřely by se mi nové možnosti. Ale když jsem si četla podmínky na stránkách různých nakladatelství, že přečíst rukopis jim může trvat až tři měsíce a že vlastně vůbec nezaručují, že si ho někdo přečte a samotný proces vydání taky dlouho trvá, rozhodla jsem se to vydat na vlastní náklady. Chtěla jsem tu knihu dát čtenářům co nejdříve a navíc hlavně Million Reasons je ta kniha, co mě na Wattpadu dostala tam, kde jsem teď. Bylo by mi líto ji smazat. Takhle, když nemá přiděleno ISBN, jsem ji tady nechat mohla.
To je celkem užitečná informace. Co všechno by měl člověk pro vydání knihy na vlastní náklady udělat a jak moc potřebná je podpora rodiny a přátel?
Nejdůležitější je asi podpora rodiny. Řekla bych, že velká část pisálků na Wattpadu je mého věku - mně je teď devatenáct. Takže studuju, nevydělávám - ale tisk knihy na vlastní náklady něco stojí. Moje sestra nečte tolik jako já a o moje psaní se vůbec nezajímá, táta snad deset let neviděl knihu. Takže já měla největší podporu v mamce - zaplatila mi všechny výdaje (které jsem jí po prodání knih samozřejmě vrátila) a byla můj hlavní pošťák. Jelikož jsem knihy rozesílala v karanténě, bydlím na vesnici a ještě jsem neměla řidičák, neměla jsem tu možnost vozit každý den balíčky do zásilkovny. Ale mamka mi každý den brala cestou do práce minimálně 15 balíčků, což bylo úžasné. Jinak k samotnému vydání knihy - já si na internetu našla tiskárnu, která, pokud se nemýlím, tiskne i pro Albatros. Jejich stránky jsou přehledné a mají velice milý personál, se kterým jsem komunikovala. Korekturu i návrh obálky jsem si dělala sama, ale dávají možnost těchto služeb, pokud si připlatíte. Komunikaci s nimi fakt hodnotím na jedničku, když už si grafik hrál s posledními úpravami před tiskem, všiml si, že jsem zapomněla na čísla stran (netuším, jak se mi to povedlo). Hned mi dali vědět, a tak jsem jim mohla poslat soubor nový. Kdybyste náhodou měli taky zájem o tisk nebo chtěli více info, ta stránka je publikace24.cz!
Děkujeme za tip. Spousta čtenářů ho jistě ocení. :) Ty sama jsi inspirací pro mnohé. Co ale inspiruje tebe? Máš nějaký velký literární vzor?
Právě teď asi úplně ne, ale jakmile jsem začínala s LGBT literaturou, byla pro mě obrovským vzorem spisovatelka Jandy Nelson, hlavně kvůli její knize Dám ti slunce. Hezčí příběh jsem nikdy nečetla a způsob vyprávění je tak jedinečný a krásný, že se kniha hned stala mou nejoblíbenější. Takže ta mě v minulosti určitě hodně inspirovala a přetrvává to dodnes.
Pokud by ti to nevadilo ráda bych teď položila otázky za naše čtenáře. Annaeli2 se ptá: Když se teď, s odstupem času díváš na svoji vydanou knihu změnila bys něco zásadního? A co si myslíš o spisovatelském bloku - aneb je to podle tvého názoru jenom výmluva nebo vážný problém?
V pořádku! Takže, jestli bych něco změnila? Nic mě momentálně nenapadá, možná jen že jsem si mohla knihu přečíst kvůli korektuře dvakrát a taky víc zkontrolovat tu grafickou stránku textu, haha. Ale není to nic zásadního. A co se spisovatelského bloku týče, rozhodně si nemyslím, že je to jen výmluva. Sama jsem jich už několik měla, ať už jde o úplný blok, kdy mi nejde psát naprosto nic, nebo o blok, kdy se mi nechtějí psát jen určité příběhy. Bloky existují všude a samozřejmě je někdo může používat jen jako výmluvu, ale rozhodně opravdu existují. Myslím ale, že na tom není nic špatného. Vždycky člověk může ztratit motivaci, chce to čas.
Na to bych ráda navázala dotazem od katarina_012: co tě motivuje dál psát a měla jsi někdy chvíle, kdy jsi s tím chtěla seknout?
Ano, ano, ano. Hned několikrát, párkrát jsem si dala i delší pauzu (což jsou u mě max dva měsíce), ale má motivace je to, že mě psaní prostě strašně baví. Nedovedu si ani představit, že bych nepsala a vždy se k tomu vracím.
Na závěr bych se ráda zeptala co bys poradila všem začínajícím pisálkům?
To největší klišé - nevzdávat se. Protože když to vzdáte, nebudete mít už vůbec nic. Dříve nebo později se na vás usměje určitě štěstí. Pamatujte, že dnešní rozhodnutí jsou výsledkem zítřka. Když se dnes rozhodnete psát a pracovat na svém psaní, zítra se opět o něco posunete. Takže se nevzdávat a psát o tom, co vás baví, ne co právě letí, to akorát demotivuje. Přeji všem hodně štěstí!
Mockrát ti děkuju za tvoje odpovědi, rady a tipy. Především za tvůj čas a za celý tým ti přeji mnoho dalších úspěchů do života. Mě se krásně a hodně štěstí, Lex.
Já děkuju, snad vám to k něčemu bylo! Taky přeji krásný den! :)
