*crrr crrr*. Zase ten budík. ,,Ja nechci do školyy'' řekla jsem rozespale. ,,Vždyť nejedes do skoly,jedeš do Pardubic!'' Řekla máma. Pak jsem si to uvědomila. Vyskočila jsem z postele,oblékla se a udělala normalni ranní hygienu. Hlad jsem vubec neměla,jen jsem si vzala svačinu,co mi máma nachystala. Pred domem uz zase čekal Domča,vzala jsem si batoh,klíče,mobil,obula boty,navlikla mikinu a sla jsem. Kdyz jsem vyšla ze dveří,okamžitě jsem se rozběhla k Domčovi. Objimali jsme se tam asi pět minut,a to jsme se včera videli.
Kdyz jsme se konečně pustili,ani chvilku jsme nečekali a šli rychlým krokem na nádraží.Po cestě jsem přemýšlela nad tím,co jsem cítila pri objimani s Domčou..byl to tak super pocit..nechci nic říkat ale..asi ho miluju..
,,Uz jsme tady'' rekl Domca a vrátil me zpět do reality. ,,Za jak dlouho nám jede vlak?'' Zeptala jsem se. ,,Asi za 10 minut,máme co dělat. Když jsme konečně našli naše nástupiště,vlak uz tam stál. Opet jsme ani chvilku nečekali a utíkali na vlak. Vešli jsme do vlaku a hledali nějaké volné místo. Kdyz jsme konečně nějaké našli,okamžitě jsme si sedli. Oba nás hrozne boleli nohy.
Mám před sebou dlouhou cestu. Domino usnul,tak jsem si vzala sluchátka pustila si hudbu. Zavřela jsem oči a přestala jsem vše vnímat.
,,Haló,Dobre ráno ospalče'' Řekl Dominik. ,,Asi jsem usla. Uz jsme tady?'' Zeptala jsem se. ,,za chvíli tam budem,takže uz si vem věci a nachystej se''. Řekl Dominik.
*Pardubice,hlavní nádraží* (p. a. Netuším jak to tam je,nikdy jsem v Pardubicích nebyla😅)
,,pojď'',řekl Domča. Vyšli jsme z vlaku. Kluci uz by tam prej údajně meli být.Hledali jsme tedy v davu lidí jednoho blondýna,jednu žirafu a jedny růžové vlasy (p. a. Vim ze uz ted Attack ruzove vlasy nema,ale budeme delat ze porad ma). Najednou jsem uviděla jednoho vysokého,tmavě blondateho kluka.
,,Támhle jsou!'' Zařvala jsem skoro pres celé nádraží. Ihned jsme se k nim rozutikali. Kdyz si nas všimli,bezeli taky. Všichni jsme se hned obejmuli. Stáli jsme tam a objimali se jak kryplíni,ale nám to nevadilo. Byli jsme spokojeni.
Pak jsme se teda rozesli do města. Prošli jsme tam celé náměstí a jednou jsme se zastavili v Mekáči. Najednou jsme videli park. Lépe řečeno,hřiště. Neváhali jsme a běželi tam. Fotili jsme fotky,delali blbosti a objimali se. Nebyli tam žádní lidi,díky bohu. Byla jsem v tu chvíli šťastná.
_____
____
Amálka byla šťastná,to se musí zapsat do dějin
ČTEŠ
Je To SnAd SeN? / Dejzr x Amy
Fanfiction!!! PŘEDEM UPOZORŇUJI ŽE TO JE CRINGE !!! ____ ______ Takže. Tohle je můj první příběh. Omluvte chyby a omlouvám se,pokud to někde nebude dávat smsl😅. Inspirovala jsem se mým snem. Ano snem. No nic,je to prostě příběh o ničem. Nevím co víc bych sem...
