Znovu na ledě

Ve svém živlu

Když jsem zjistila, kam mě ty dva moji pošuci berou, byla jsem radostí bez sebe. Mají mě přečtenou do morku kostí. Každou každičkou jednu buňku v mým těle mají dokonale přečtenou. A já je za to milovala. To oni jsou moje záchrana v tomhle šíleném světě.

Jakmile jsme stáli před branou do zábavního parku, vypískla jsem radostí, jednomu po druhém skočila do náruče a pevně je sevřela v objetí. Táj mě pevně držel a do ucha mi přitom pošeptal : „To je pro tebe, sestřičko." Rambo se se mnou zatočil a poté mě neochotně pustil zpátky na zem.

Na tváři se mi usadil úsměv od ucha k uchu. Připadala jsem si jako dítě. Dítě, kterému se splnil sen. Sice jsem byla člověk, který pro úspěch dokázal udělat téměř cokoli, ale byla jsem i tak trochu blázen. A tohle bylo přesně to, co bych si vybrala. Zábavní park. Miliony různobarevných světel a cedulí lákajících k právě té nebo oné atrakci. Hrající hudba, smějící se lidé, pobývající děti, vůně cukrové vaty bijící se s vůní popcornu. Dech beroucí atmosféra. Jinak se to popsat nedalo.

Tyler s Rambem šli koupit lístky. Já se mezi tím kochala pohledem na všechnu tu krásu přede mnou. Bralo mi to dech. Obrovské ruské kolo, jedna atrakce vedle druhé, miliardy zářících světel, lidský smích, ta atmosféra... Bylo to dokonalé. Naprosto dokonalé.

Nevydržela jsem stát v klidu. Tělo se mi začalo pohupovat do rytmu hudby. Byla to taková směsice všeho možného, ale já byla tak natěšená, že mi to zatraceně vůbec nevadilo. Poskočila jsem si a natahovala jsem krk, jak jsem netrpělivě vyhlížela ty moje dva chuligány. Co jim tak dlouho trvá?

Když jsem je zahlédla, zrovna se prodírali davem od pokladny zpět ke mně. Oba na tvářích měli sazený úsměv od ucha k uchu a hravě na mě mávali koupenými lístky. Vyběhla jsem jim vstříc. Když mi Táj omotal kolem ruky koupený lístek, tak abych ho mohla všude ukázat, vykročili jsme bránou přímo do víru zábavního parku. Bože, ta atmosféra. Těkala jsem očima všude kolem a nejspíš jsem měla i otevřenou pusu dokořán, neboť tohle byl prostě sen.

„Tak kam chceš jít jako první?" zeptal se Táj a sám se u toho rozhlížel kolem sebe. Pozorně jsem se rozhlédla taky a hledala první věc, která mi přišla na mysl. Atrakce, na kterou jsem prostě musela jít, stůj co stůj! Když se moje oči zastavily na obřím rameni X-factoru, který se zrovna točil tam a zpět, usmála jsem se ještě víc. V očích mi zajiskřilo a já jen pohodila hlavou jeho směrem.

„Přesně támhle," pronesla jsem a na atrakci ukázala ještě rukou, abych upřesnila svůj výběr. Úsměv se mě držel jako klíště.

Rambo vedle mě zaúpěl. „Ty mě snad chceš zabít holka!"

Zasmála jsem se, chytla Ramba za ruku, až se moje dlaň v té jeho obří medvědí pracce ztratila. Druhou rukou jsem popadla Táje a táhla je za sebou jak dítě dva kačery na provázku. Vláli za mnou jako pouštění draci v silném větru.

Neochotně se mnou nastoupili do fronty na atrakci. Když jsme se konečně dostali na řadu, značně protestovali a týpek, který snímal čárové kódy na našich vstupenkách, se jen pobaveně ušklíbl. Protočila jsem nad nimi oči, jakože jsou to hrozný sraby a táhla je dál za sebou.

Usadili jsme se uprostřed ramene, pevně kolem sebe připnuli pásy a už jen čekali, až se atrakce rozjede. Kluci se tvářili, jako bych je zrovna nejvíc na světě týrala a já se tomu musela smát.

„Za tohle tě prolínám, Robyne!" zahučel na mě Rambo, když se rameno dalo do pohybu. Křečovitě se chytil popruhů a čelisti zatínal tak moc, až mu o sebe skřípěly zuby.

Zasmála jsem se. Velký Rambo se přece jen něčeho bojí. „Uvolni se a užívej si to!" zakřičela jsem, když už jsme byli dost vysoko ve vzduchu. Rameno se začalo otáčet a já se smála na celé kolo. Vlasy, které jsem měla volně, mi povlávaly okolo hlavy. Jednou nahoru, podruhé dolů. V tom okamžiku to najednou všechno zapadlo do sebe, čas se zpomalil. Bylo to jako v metrixu, všechno kolem mě pozastavilo. Viděla jsem z výšky rozlehlou plochu pod námi a všude kolem nás. Celý park byl plný lidí. Smějících se a šťastných lidí. A já v ten moment patřila k nim. Právě teď, hlavou dolů a nejšílenější atrakci parku, jsem si připadala naprosto volná. Přesně tak, jak jsem se dřív cítila, když jsem vstoupila na led. Volná... a hlavně šťastná.