Na život a na smrt: Labyrint [TMR Fanfiction] ✓

KAPITOLA 6.

Až po hodině chlácholení se Thomas konečně rozhodl nám věřit. Alby ho tu provedl, zatímco my všichni jsme se dali do práce. Pořád mi ale vrtalo hlavou jedno: Jak se tu mohl objevit? 

Z mých myšlenek mě vytrhl Pánvička: ,, Jsi v pohodě?"

,, Eeee... Co?" Zakroutila jsem hlavou.

,, Slyšela jsi, co jsem ti právě říkal?" Nadzvedl obočí.

,, Um... Jasně..."

,, Tak co jsem řekl?"

,, No... Ehm... ugh..." Položila jsem nůž, kterým jsem krájela mrkev a promnula jsem si oči. ,, Potřebovala bych se vyspat. Co jsi říkal?"

,, Máš se prý stavit za Albym. Teď hned."

,, A můžu dodělat aspoň tohle?" Ukázala jsem na rozkrájenou mrkev.

,, Už jsem poslal pro Chucka."

Bez dalšího slova jsem se tedy vydala za Albym. Jenom jsme nevěděla, kde teď zrovna bude. Rozhlédla jsem se po Placu a spatřila jsem Newta, který mlátil něčím, co zdánlivě připomínalo sekeru, do stromu, taky Gallyho, který bouchal kladivem do nějakého starého stolu. A pak jsem spatřila Albyho spolu s Thomasem na začátku lesa.

Něco probírali, přičemž Alby ukazoval snad na všechny strany Placu a Josh jen zuřivě přikyvoval. Když si Marcus všiml, že k ním mířím, zamával na mě. Nahodila jsem úsměv, ačkoli nejspíš nevypadal tak, jak by vypadat měl. 

Alby se ani neobtěžoval mě pozdravit. ,, Takže Thomasi, tohle je Ava. Už jsem ti o ní říkal. Avo, tohle je Thomas."

Josh nesměle zvedl ruku na pozdrav. ,, No ale proč tu Avo jsi. Dnes ráno tu byl docela zmatek, takže jsem ti nemohl rozdělit práci. Takže od zítřka budeš každý týden zkoušet jinou práci v Placu. A pak, podle toho co ti půjde nejlépe, se rozhodne, který kápo tě dostane na triko. Začnete hned zítra. Avo, tebe bych chtěl u meďochů. A Thomasi, ty začneš u porcovačů. Guty?"

Tak kvůli tomuhle mě volal? Přikývla jsem na znamení, že rozumím. ,, No tak to bysme měli. Ale je tu ještě jedna věc. Ben se probudil a po fyzické stránce vypadá lépe. Jenže je výrazně zmatený. Pořád drmolí něco o neznámé dívce a o tom, jak se topil. Nevíš o tom něco?"

,, Ne, jak bych zrovna JÁ měla vědět o tom, co se BENOVI honí hlavou?

Podezíravě přimhouřil oči do úzké čárky, až mi to bylo nepříjemné. ,, Ale i tak se po obědě zastav na ošetřovně."

,, Dobře. Můžu už jít?" Ukázala jsem palcem za sebe. ,, Pánvička potřebuje pomoc v kuchyni."

Přikývl a opět se začal věnovat klukovi s černými vlasy.

***

Minuty se táhly, jako by mě někdo tam nahoře chtěl umučit k smrti. Byla jsem zvědavá, ale zároveň jsem se bála. Co když mám vážně prsty v tom, co se tu teď děje, jenom o tom nevím? Usilovně jsem zapnula mozek, ve snaze vzpomenout si, ale nic. Jako bych se narodila až teď. Zapátrala jsem dozadu do paměti, ale nic jsme nenašla. Žádná minulost, kamarádi, rodina.

,, Avo! Avo! Avo!" Vrátila jsem se zpátky do reality. Něčí ruka mi poletovala před obličejem a já ji s nabručeným výrazem odstrčila pryč. Opět jsem začala topit lžíci v polévce, která už nebyla ani teplá. ,, Vnímáš? Haló!" Chuck se zdál být neodbytný.

,, Co je?" Nebudu lhát; ta polévka nebyl žádný kulinářský zázrak.

,, Shání tě Alby," řekl a usrkl si polévky.

,, Jak dlouho už tu sedím?" zeptala jsem se, protože jsem neměla žádný pojem o čase.

,, Dobrou půl hodinu," odvětil.

Postavila jsem se tak rychle, že kdybych nezachytila svou židli, přepadal by za mnou na zem. Talíř jsem položila na stejné místo jako obvykle a vyběhla směrem k ošetřovně.

Nikdo před malým domkem nestál a tak, když jsem před něj doběhla, mohla jsem v klidu popadnout dech. Zhluboka jsem se nadechla a vešla. Zraky všech se na mě otočili – byl tu Alby, Cole a Ben, který už neležel se zavřenýma očima, ale seděl na posteli vyrobené snad ze všech druhů dřeva. Vypadal unaveně, potil se a oči měl podlité krví. ,, To je ona! To ona za všechno může! Odveďte ji pryč!" začal pokřikovat a rukama rozhazovat do všech stran, když si mě všiml. Obvazem na ruce mu prosakovala krev.

Zmateně jsem si prohlédla všechny a zastavila se u Cola, který ho chytl za ruce a zkroutil mu je za zády. ,, Hej! Hej! Ublížíš mu!" řekla jsem a rázně k nim přišla. Cole chvíli váhal, ale potom Bena pomalu pustil. Ben se mu naštvaně vytrhl ze sevření. Zorničky měl rozšířené, jako by si dal nějakou silnou drogu.

,, Proč jste tuhle mrchu už dávno nevyhnali?! To ona za všechno může! Já ji viděl!" Tenhle kluk si přímo KOLEDOVAL o monokl.

,, Tak hele, Bene, brzdi," začal Alby, ,, jak to myslíš? Kde jsi ji viděl?"

,, Ani nevím, kde to bylo... Byl jsem v nějaké nádrži a topil jsem se a ona stála za sklem a něco zapisovala. Bylo to divný... Ale jsem si jistej, že ona tu není jenom tak. Bude to mít nějaký důvod. A rozhodně by tu neměla zůstávat." Obočí svraštil do úzké čárky.

Oči všech se opět přesunuli na mě. ,, Avo, na minutku." Alby vyšel z ošetřovny ven na čerství vzduch a já za ním. ,, Připomíná ti Ben někoho?"

Zapátrala jsem v paměti a najednou, jako by střípek někoho, kdo se až nebezpečně moc podobal Benovi. Už jsem chtěla Albymu odpovědět, ale došlo mi, že když mu teď řeknu, že si Bena vybavuji, nečeká mě zrovna dobrá cesta. ,, Nevím... Nikoho mi nepřipomíná." Jen malá malinká lež.

,, Vážně?" Na obličeji se mu objevila vráska, když se zamračil. Rychle jsem pokývala hlavou. Sakra, na tom lhaní bych měla trošku zapracovat, připomněla jsem si sama sobě v duchu. ,, Avo, jestli se zjistí, že jsi jedna z těch, co nás sem zavřeli, nečeká tě dobrý konec..."

,, Neznám ho..." odpověděla jsme až příliš rychle.

,, Dobře... Ale když si na něco vzpomeneš, okamžitě za mnou přijď. Možná bys nás s tou tvou pamětí mohla dostat domů," řekl, načež se vrátil zpátky za Benem.

________________________________________________________________________________

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete váš názor!

- Mattony

PS: Děkuju za vote a za komentáře❤️