Jenny

Stěhování

Na další den jsem měla jít k Fandovi, ale na poslední chvíli to zrušil. Byla jsem z toho strašně smutná. Tohle nikdy neudělal, dělala jsem si o něj starosti.
Večer mi zavolal a omluvil se.

O pár dní později jsme se stěhovali. Bylo to tady!

Nastěhovali jsme se do bytu 2+1 na Žižkově. Byt byl hezký a útulný, oba jsme z toho měli radost.
Byl večer, všechno už jsme měli zařízené a v bytě se už dalo bydlet. Leželi jsme v posteli a pouštěli si film na Netflixu. Cítila jsem se strašně šťastně a v bezpečí.
Jenom Franta mi připadal strašně prázdný. A poslední dobou ho nasíralo víc a víc věcí. Třeba jenom to když jsem šla do obchodu a nezeptala jsem se ho jestli něco chce koupit. Ale když jsem se ho pak zeptala jestli teda něco potřeboval tak řekl že ne. Nevěděla jsem jestli něco nedělám špatně nebo co se vlastně děje.

Pondělí 12:30

Vůbec se mi nechtělo vstávat. Otočila jsem se a chtěla obejmout Frantu, ale místo bylo prázdné. Pomalu jsem se zvedla a šla se podívat do kuchyně. Nikde nikdo.

   „Fando?" Zeptala jsem se do prázdného bytu.

Ale odpověď jsem nedostala . Ani mi neřekl kam jde, nenapsal prostě nic....
Zkusila jsem mu zavolat , ale byl nedostupný. Nevěděla jsem co dělat. Dělala  jsem si starosti, šla jsem do kavárny kde pracuje moje kamarádka.

„Ahoj Stello ." Řekla jsem sklesle, když jsem přišla před pult.
„Ahoj Niki co se děje?" Řekla starostlivě.
„Můžu poprosit o silné Latté?" Řekla jsem a šla si sednou k nejbližšímu stolu.
„No samozřejmě." Řekla a dala se do práce.
„Adri převezmi to na chvilku za mě, jdu si sednout." Řekla spolupracovnici, vzala kávu a sedla si ke mě.

Všechno jsem jí řekla. Stella mě uklidnila, že někdy se takto choval na střední.

„Všechno bude zase dobré neboj, teď musím ke kase." Řekla Stella a odešla.

Chvíli jsem tam seděla a popíjela kávu, dokud si ke mně někdo nepřisedl.

„Co tu tak sedíš sama?" Zeptal se mě Dejan.
„Ježiš ahoj Dejane. Já no víš."Podívala jsem se do země.
„Něco s Ferdou ?" Podíval se na mě vážným pohledem.
„Od rána nevím kde je a ani mi nebere telefon."Začali se mi nahrnovat slzy.
„Ale to bude dobrý." Zvedl se a obejmul mě.
„Třeba ještě řeší tu naší písničku, která vyšla před půl hodinou." Držel mě v obětí a zkoušel mě uklidnit.

Zaplatila jsem kávu a společně s Dejanem jsme šli pryč. Šli jsme se projít do parku a pak jsem musela ještě vyzvednout balíček z pošty takže šel se mnou. Bylo kolem půl šesté, když jsme stáli před bytem.

„Jestli máš čas tak můžeš k nám." Nabídla jsem mu vřele.
„No jako nemám nic v plánu no... Tak bych mohl na chvilku ještě." Usmál se.

Doma jsem nám otevřela víno, no pak ještě jedno a už bylo půl deváté. Najednou někdo začal bouchat na dveře.
Oba jsme se lekli. Dejan se nabídl že se půjde podívat. Koukl se do kukátka a rychle otevřel dveře. Já jsem nevěděla co se děje dokud neotevřel dveře a tam se sesunul na zem František.