Jenny

Euforie

Ráno jsem se vzbudila a cítila jsem se bez života....
Frantu miluju a bojím se co teď s námi bude.Drogy ho můžou jen zničit.

Přemýšlela jsem v posteli vedle Dejana.
Zvedla jsem se a šla jsem do koupelny. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala se do zrcadla.
Co dělám špatně? Proč začal tolik s drogami? To jsem tak špatná přítelkyně? Zhroutila jsem se na zem a začala brečet. Ve dveřích se objevil Dejan.

„Co se děje?"Řekl opatrně.
„Co dělám špatně?"Řekla jsem a začala ještě víc brečet.
„Niki jsi úžasná holka, ty za to nemůžeš." Zvedl mě ze země a obejmul.
„Ale proč s tím začal?"Pořádně jsem ho objala.
„Netuším asi mu pocitově něco chybí, ale ty za to nemůžeš."Pohladil mě po vlasech.

Pár dní jsem zůstala ještě u Dejana. Mobil jsem si zapla a bylo tam plno zmeškaných hovoru a plno sms zpráv od Františka. Byl tam i hovor od jeho mamky.
Jeho mamce jsem hned zavolala, bála jsem se jestli se mu něco nestalo. Mamka od Františka se o něho taky bála. Nezvedá jí mobil a doma taky není .V tu chvíli jsem nevěděla co dělat.

Podívala jsem se co psal Franta. Bylo tam plno zpráv a byl to jako bordel. Buď tam byli zprávy o tom jak se omlouvá a že mě miluje a nechce o mě přijít, později uz tam byli sprosté zprávy o tom jak jsem mu to mohla udělat a že se nemam vracet.....
Začala jsem panikařit.Ukázala jsem to Dejanovi.

„Nevím jestli se mu dá ještě normálně pomoct..." Řekl Dejan a dal mi ruku na rameno.
„Počkej co? Jak jako že se mu nedá už normálně pomoct?"Vyděšeně jsem vykřikla.
„Tohle je na psychinu..." Řekl Dejan.

Nevěřila jsem tomu, sbalila jsem si věci a šla domů. Když jsem otevřela dveře, bylo to tam vzhůru nohama. Asi hledal nějaké peníze....
Naštěstí jsem si všechny peníze vzala, ale nebyly tam moje zlaté a stříbrné šperky. V tu chvíli jsem se naštvala a byla zároveň smutna. Sebrala jsem si všechny své věci a odešla. Vrátila jsem se k Dejanovi a zeptala jsem se jestli tam nemůžu ještě par dni zůstat....
Dejanovi to nevadilo.

Večer jsem napsala mamce, že se asi vracím domu, ale že ještě nevím....
Ležela jsem v posteli a nemohla jsem usnout, pořad jsem se přetáčela z jedné strany na druhou. Najednou promluvil Dejan, který spal na zemi, asi jsem ho probudila nebo taky vůbec nespal....

„Hele Nikol nemusíš nikam jezdit pokud nechceš....Můžeš tady semnou zůstat." Řekl ospale. „Jsi hodnej Dejo ale co bych tu dělala? Nic mě tu nedrží a práci mužů dělat i v Táboře..." Řekla jsem smutně.
„Dobře, ale ještě o tom přemýšlej a dobrou." Dodal a šel spát.

Za pár dni má být party s klukama a má tam být i Franta a par jeho kámošů. Asi tam půjdu a zkusím si s nim promluvit.....