Vztah a nebo zkrat?!

159 12 8
                                    

„Františku!"Zakřičela jsem a rychle přiběhla k němu.
„Je úplně mimo, zkusíme ho odnést na gauč."Řekl Dejan a zkusil ho zvednout.

Tak nějak ho zvednul a přesunul na gauč.Tam jsem mu sundala boty, které byli úplně celé zablácené. Přikryla jsem ho dekou.

„Achjo co se mu to stalo?" Řekla jsem nešťastně.
„To netuším, ale je pěkně sjetej." Řekl a obejmul mě.
„Už bych měl jít a dej mi vědět zítra jak to s ním dopadlo." Pousmál se a já ho šla odprovodit.
„Děkuji moc!" Řekla jsem když odcházel z bytu.
Otočil se na mne a pousmál. „Není za co."

Celou noc jsem nemohla spát, pořad jsem přemýšlela proč tohle Franta dělá.

Ráno jsem se probudila kvůli rámusu v kuchyni. Vstala jsem a doplazila jsem se tam podívat. Byl tam Franta a uklízel střepy po rozbité sklenici. Asi měl žízeň, tak si šel nalít vodu a omylem mu spadla.
Šla jsem za ním a sedla si na gauč. Lekl se a otočil se na mě.

„To si ty." Řekl a otočil se zpátky a něco si vytahoval se sáčku.
„Tak třeba ahoj? Můžeš mi vysvětlit co děláš?!" Vyhrkla jsem na něj. Šla jsem rychle k němu a sebrala mu sáček.
„Okamžitě mi to vrať!"Zařval na mě.
Rozbrečela jsem se.
„Ne promiň zlato to jsem přehnal, jen mi prosím vrať ten sáček." Šel opatrně ke mě a chtěl mě obejmout.
Já ale ustupovala ,když se přibližoval. „Co to s tebou sakra je." Řekla jsem, dala si sáček do kapsy, vzala si bundu a rychle odešla.

Když jsem odcházela tak jsem ho slyšela jak řve ať se vrátím že mu je to líto. Já jsem ale utíkala pryč. Nevěděla jsem vůbec kam jít. Nejblíž od nás bydlel Dejan, ale nevěděla jsem jestli je doma a jestli má vůbec čas. Zkusila jsem zazvonit na zvonek.

„Prosím? Bálek." Ozval se David.
„Ahoj Davide ,tady Nikol od vedle . Je tam Dejan?"
„Ahoj je tady vydrž pustím tě."

Šla jsem dovnitř a zaklepala. Otevřel Dejan.

„Co se děje?!" Řekl starostlivě.

Já mu jen ukázala sáček s tobolkami. Hned mě pustil dovnitř a šli jsme do jeho pokoje.

„Co to je za svinstvo?!" Vyhrkla jsem.
„Hmm vypadá to jako éčko, ale taky to může být i něco jiného." Řekl Dejan a vzal sáček do ruky.
„Nevím co mám dělat." Rozbrečela jsem se.
Dejan mě obejmul. „Něco vymyslíme slibuji."

Řekla jsem mu co se přesně stalo. Pořád mi zvonil a cinkal mobil. Vzala jsem ho a vypla.

„Chceš se vůbec teď vrátit domů?" Starostlivě řekl a dal mi ruku na mojí.
„Já-já nevím." Sklonila jsem hlavu.
Zvedl mi hlavu. „Jestli nechceš můžeš tu zůstat jak dlouho chceš."
„Děkuji moc." Objala jsem ho.
Najednou se začal přibližovat a náhle mi dal pusu.
„Dejane promiň já nemůžu." Vyhrkla jsem se slzami v očích.
„Ne promiň byla to blbost." Vstal a na chvíli mě nechal ať se uklidním.

Po nějaké době přinesl jídlo a šli jsme se dívat na film. Usla jsem při filmu.

Pohled Dejana:

Celý den buď nahrávám, vytvářím beaty a různé blbosti. Psal jsem si s novou holkou. Strašně se mi líbila, jmenuje se Beata a je to herečka. Když jsem si s ní psal tak to ale nebylo ono. Pořád jsem myslel na toho človíčka, který mi dělá v životě poslední dobou bordel, strašně jí mám rád a snad o ní nepřídu.
Říkal jsem si když jsem vedle ní seděl a ona usínala.

JennyKde žijí příběhy. Začni objevovat