Dcera

Zjištění

Seděla jsem v Brumbálově pracovně naproti Brumbálovi a profesor Snape s profesorkou Mcgonagalovou a profesorem Křiklanem stáli hned kolem nás.
Byla noc a já jsem tam byla celá spocená kvůli noční můře.
Do oken v Brumbálově pracovně narážely kapky deště a po několika minutách zaduněl i hrom a později za okny probleskl blesk.
Profesor Brumbál se tvářil ustaraně a já jsem jen čekala, co se bude dít dál.
,,Pane profesore, to že se to děje Harrymu, neznamená že i mně. Třeba se Harry bál jen zbytečně, když jsem mu řekla, o čem se mi zdálo a chtěl se ujistit."
Navrhla jsem, aby se v místnosti prolomilo ticho.

Brumbál se na mě zasmušile a vážně podíval a řekl.
,,Obávám se, že na tom snu něco pravdy bude a Lord Voldemort se s vámi chce spojit."
Vyděšeně jsem se na něj podívala a potom jsem se snažila protřídit si myšlenky.
,,Ale to není možné. Proč by mi to rodiče tajili?"
Brumbál se podíval zamyšleně z okna a spustil.
,,Nejspíše na to zapomněli. Existuje jedno jisté zaklínadlo."
Jelikož jsem hodně četla a na jedno takové jsem narazila tak jsem doplnila.
,,Obliviate, kouzlo zapomnění."
Nadechla jsem se a snažila jsem se to všechno střebat.
Profesor Snape se podíval na Brumbála vážným pohledem.
,,Jelikož už to dělám s Potterem, možná bych měl zasvětit i slečnu Grangerovou. Potřebuje se naučit svou mysl kontrolovat, aby se jí tam Pán Zla nemohl znovu dostat."
Navrhl profesor Snape Brumbálovi, který se na něj vděčně podíval a vlídně se usmál.
,,To by bylo moc užitečné, Severusi. Měla by jste si jít lehnout, slečno Grangerová. Pro dnešní noc toho na vás bylo až až."
Řekl Brumbál klidným hlasem a pokynul mi, abych odešla na svou kolej.

Přikývla jsem a vstala jsem ze židle, všem profesorům jsem popřála dobrou noc a vrátila jsem se do Nebelvírské koleje.
Ráno jsem vstala z postele, oblékla jsem se a upravila jsem se, abych mohla vyrazit do Velké síně na snídani.
Cestou do Velké síně jsem potkala Harryho s Ronem, kteří se na to co se stalo vyptávali, a tak jsem jim všechno do detailu vyprávěla.
,,To nemůže být pravda. Vždyť jsi mudlorozená."
Řekl Harry, kterého to dost sebralo a zamračil se.
,,Pán zla také není čistokrevný, jen jeho předkové."
Povzdychla jsem si a všichni tři jsme si sedli k Nebelvírskému stolu.
Ron se celou dobu tvářil, jako kdyby měl zácpu, a tak jsem se bála o to, co si o tom všem myslel.

,,Nevím, jestli se s tebou máme ještě bavit."
Řekl Ron, když si na talíř nandaval snídani a já jsem se na něj tázavě podívala.
,,Já za to snad můžu? Přece na jeho straně vůbec nejsem."
Ohradila jsem se a v klidu jsem se nadechla, abych se přestala tolik nervovat.
,,Hermiona má pravdu, Rone."
Zastal se mě Harry a já jsem se na něj vděčně usmála.
Ron se jen znechuceně ušklíbl a mně se to hrozně dotklo.
,,Víš co, já jsem ti prominula tolik věcí a ty mě teď jen tak odsoudíš?"
Zeptala jsem se Rona rozhozeně a nandala jsem si na talíř snídani, kterou jsem začala jíst.
,,Ne, jen je to celé zvláštní a navíc, Ty-víš-koho nemám zrovna v oblibě."
Řekl Ron chladně a já jsem si zkousla spodní ret a ani jsem se na něj raději nepodívala.
,,Nejsi sám, ale musíme na něco stejně přijít."
Rozhodla jsem a když jsme se nasnídali, odešli jsme se na vyučování.

Po vyučování jsem musela jít za profesorem Snapem kvůli jisté záležitosti.
Musel mě naučit ovládat svou mysl, aby byla odolnější proti Voldemortovi.
Nemohla jsem uvěřit, že jsem byla jeho dcera.
Stála jsem před dveřmi profesorovo Snapeovo kabinetu a zaťukala jsem.
Po chvíli se dveře otevřeli a zavedl mě tam, kde už stál i Harry, který s tím měl více zkušeností.
,,Musíte se soustředit. Ty vaše sentimentální vzpomínky jsou děsně."
Řekl profesor Snape když se mi dostal nitrozpytem do hlavy a prohlédl si mé vzpomínky.
,,Já to nezvládnu."
Řekla jsem a ve chvíli jsem se začala soustředit více a konečně se mi to podařilo.
,,Legilimens!"
Zvolala jsem zaklínadlo a pronikla jsem profesorovi Snapeovi do mysli a uviděla jsem všechny jeho vzpomínky.

,,Tady nemáte...co dělat!"
Řekl profesor Snape zlomeným a chladným hlasem a odehnal mě z mysli pryč.
Překvapeně a zaraženě jsem se na něj podívala.
,,Odejděte oba pryč z mého kabinetu. Pro dnešek jsme skončili."
Zachrapril nepříjemně a probodával nás oba pohledem.
Když Harry odešel, ještě jsem se na profesora Snapea soucitně podívala.
,,Moc mě to mrzí. Nečekala jsem, že se mi to povede."
Řekla jsem omluvně a přemýšlela jsem neustále o tom, co jsem viděla.
,,Nechci o tom mluvit, zřejmě máte talent po Pánovi Zla. Ale obávám se, co všechno s myslí ještě dokážete."
Řekl vážně a podíval se raději z okna na výhled na Černé jezero.
,,Nelamte si s tím hlavu, pane profesore."
Pousmála jsem se na něj a profesor Snape se na mě podíval.
,,Měla byste už jít."
Řekl a pousmál se na mě a já jsem byla překvapená, protože to ještě nikdy předtím neudělal.
,,Dobře."
Rozloučila jsem se s ním a odešla jsem pryč.

Tahle kapitolka je trochu kratší, protože mi to nějak nevyšlo.
Ale snad se vám to i přes to líbilo a těšte se na další díly.
Zůstantě doma aby jste byli zdraví a v bezpečí.
-Ladymaky xoxo