Viteály

624 21 2
                                    

Blížil se čas do naší výpravy za Viteály, které nám pomůžou zbavit se Lorda Voldemorta a já jsem seděla s Harrym a Ronem v knihovně a hledali jsme nějaké další informace.
Od té doby, co byl v Bradavicích smutek kvůli Brumbálovi, měli všichni zároveň strach, protože nastaly temné chvíle plné obav.
Když jsme v knihovně skončili, odešla jsem pryč za profesorem Snapem.
Nikdo nevěděl, že se spolu stýkáme v jeho kabinetu, a tak jsem se nemusela ničeho bát.
Oba dva jsme k sobě cítili to samé, i přesto, že je to nezákonné.

Došla jsem k Severusovo kabinetu, rozhlédla jsem se a potom jsem zaťukala na dveře.
Přišel mi otevřít, a tak jsem vešla dovnitř a hned jsem za sebou dveře od jeho kabinetu zavřela.
,,Jaký jsi měla den?"
Zeptal se mě, když jsem se posadila do jeho křesla a on připravoval jablečný čaj se skořicí.
,,Takový jako vždycky, připravujeme se s Harrym a Ronem na cestu."
Pousmála jsem se na něj, a tak jen přikývl a podal mi  šálek čaje, který jsem si od něj vzala a poděkovala jsem mu.
,,Bude to hodně náročné, ale ty jsi chytrá, takže nepochybuju o tom, že byste zklamali."
Řekl vážně a já jsem se na něj usmála a položila jsem dopitý šálek čaje na stůl.
,,Spoustu jste nás toho naučili i vy v Bradavicích."
Pousmála jsem se a Severus ke mně přišel blíž, pohladil mě po tváři a vlepil mi pusu do vlasů.
Užívali jsme si tak jako vždy naší společnou a soukromou chvíli.

,,Máme štěstí, že na to nikdo nepřišel."
Hladila jsem ho rukou ve vlasech, když jsem seděla na jeho klíně.
,,To je pravda, nevím, co bych dělal. Musel bych z Bradavic odejít."
Řekl, a tak jsem ho políbila na rty a začali jsme se zase líbat.
Po chvilce ale někdo zaťukal na dveře jeho kabinetu, a proto jsme ze sebe slezli a upravila jsem si vlasy.
Severus šel otevřít profesorovi Křiklanovi, který mě hned po tom spatřil.
,,Slečna Grangerová...co tady děláte v tak pozdní chvíli?"
Zeptal se podezřele profesor Křiklan a já jsem se zaraženě podívala na Severuse, který později vysvětlil, že mi dal školní trest.
,,To mi na slečnu Grangerovou nějak nesedí, ale dobrá. Hezký večer."
Rozloučil se profesor Křiklan, který potom odešel.
Poté jsem se se Severusem raději také rozloučila a odešla jsem do Nebelvírské společenky za Harrym a Ronem.

Po cestě jsem začala mít nevrlou náladu a cítila jsem, jak mi páleli oči.
Došla jsem přes portrét Buclaté dámy do Nebelvírské koleje.
,,Hermiono, konečně jsi dorazila."
Pousmál se na mě radostně Ron a Harry si sedl rovnou na gauč.
,,Jak vidíš, jsem tady."
Odsekla jsem podrážděným tónem a Harry s Ronem to zaregistrovali.
,,Co se ti stalo, že zníš tak nepříjemně?"
Zeptal se mě Ron nevrle, když si mě nechápavě prohlížel.
,,Nevím...ale možná se mi děje to samé co Harrymu."
Povzdychla jsem si smutně, když jsem si vzpomněla na Pána Zla.
,,Ale vždyť jsi trénovala Nitrozpyt aby ti nemohl vlézt do hlavy, soustředíš se na to ještě vůbec?"
Zeptal se mě zamyšleně Harry a Ron nás jen poslouchal.
,,Upřímně...teď moc ne, ale snažím se."
Povzdychla jsem si a Harry jen protočil očima a podíval se na rozpálený oheň v krbu.
Dlouho do večera jsme si všichni tři povídali a jakmile jsme byli unavení, šli jsme si lehnout.

Druhý den ráno jsem vstala brzy, abych si všechno potřebné na cestu připravila a odešla jsem ze svého pokoje do Velké síně za Harrym a Ronem.
Sedla jsem si k nim ke stolu a povídali jsme si o Viteálech a celé cestě.
,,Musím se ještě někde zastavit, potom se sejdeme na Bradavických pozemkách."
Dojedla jsem poslední sousto ze svého snídaňového talíře, zvedla jsem se od stolu a odešla jsem z Velké síně pryč za Severusem.
Stoupla jsem si jako vždycky před kabinet a zaťukala jsem.

Severus mi šel hned otevřít a potom jsem tam k němu vklouzla.
,,Dneska se musíme rozloučit, Seve."
Pousmála jsem se na něj zasmušile a Severus si zoufale promnul obličej a došel ke mně blíž.
,,Bude to odloučení hrozně těžké, nevím, jak to zvládnu."
Povzdychl si smutně a přivinul si mě do medvědího objetí.
,,Od kdy takový chladný muž objímá?"
Stekla mi slza štěstí a pobaveně jsem se na něj usmála.
,,Od té doby, kdy se musel rozloučit se svou spřízněnou duší."
Pousmál se na mě sklesle a já jsem mu prstem setřela slzy.

Vím, že je to zase o něco kratší, ale došli mi další nápady pro tuhle jednodílovku.
Doufám, že se vám to i přes to líbilo.
Děkuju moc za všechny reakce a mějte se hezky. Jestli chcete, můžete mě začít sledovat na instagramu, na kterém jsem jako: mtomanova_
<3<3 <3
-Ladymaky xoxo

DceraKde žijí příběhy. Začni objevovat