Dcera

Čas

Stála jsem s profesorem Snapem v jeho kabinetu, protože mi pomáhal s Nitrozpytem.
,,Zlepšujete se, slečno Grangerová."
Pochválil mě, lehce se pousmál a já jsem se v duchu zaradovala.
,,Děkuju, pane profesore. Jak dlouho nám ale ještě zbývá?"
Zeptala jsem se ho skepticky a profesor Snape mě přeměřil pohledem.
,,Ještě je čas, a tak se soustřeďte jen na tohle."
Povzdychl si a sedl si na židli, kterou měl hned za sebou.
Přikývla jsem a tázavě jsem se na něj podívala.

,,Děje se něco, pane profesore?"
Profesor Snape jen zakroutil hlavou a stiskl rty do úzké linky.
,,Jak myslíte, ale kdyby něco, jsem tu pro vás."
Pousmála jsem se na něj vlídně a profesor Snape se jen zamračil.
,,Nejsem tady od toho abych si vám stěžoval. Bylo by lepší, kdyby jste už trénovala jen s panem Potterem."
Řekl znechuceně a uhnul mi pohledem z očí.
,,Promiňte, pane profesore za mou drzost, ale takhle se budete ještě více trápit. A navíc, vy jste více zkušenější."
Profesor Snape se zakřenil a podíval se na mě bolestivým pohledem.
,,Tak moc mi připomínáš Harryho matku, Lily. Máte úplně stejné povahy."
Řekl zlomeným hlasem a já jsem se na něj zaraženě podívala.
,,Vy jste jí měl opravdu rád, že? Už podle vašich vzpomínek jsem na to přišla."
Povzdychla jsem si a zasmušile jsem ho sledovala.
,,To není vaše věc. Kdyby jsi mi nepronikla do mysli tak jako pan Potter, nic by jste nevěděli."
Odsekl chladně a já jsem se raději podívala jinam.
,,Máte pravdu, ale teď to víme."
Pousmála jsem se na něj klidně a potom jsem se chystala jít pryč.
,,Ale nikomu to co jsem ti před chvílí řekl neříkej."
Zažadonil a já jsem v tichosti přikývla a odešla jsem za Harrym a Ronem, který na mě čekali u Černého jezera.

Byl už sice listopad, ale stále bylo sychravé počasí a foukal stále silnější a studenější vítr.
Měla jsem na sobě naštěstí podzimní čepici, takže mi bylo teplo a vlasy mi tolik nelítaly do obličeje.
Studený vítr mi narážel na obličej a já jsem ucítila, že mi začínali lehce zrůžovět.
,,Tady jsi."
Usmál se na mě Harry a Ron se na mě omluvně podíval.
,,Měli jste s Harrym pravdu, to že jsi dcera Ty-víš-koho neznamená, že jsi on."
Řekl Ron, který se mi nesměle omluvil a já jsem se na něj vřele usmála a objala jsem ho.
,,To je dobře, že jsi dostal rozum. Nevím, co bych bez vás dělala."

Usmála jsem se na oba dva a všichni tři jsme se vydali do Prasinek, protože jsme dostali chuť na Máslový ležák.
,,Jak ti to šlo se Snapem?"
Zeptal se mě Harry a všichni tři jsme se posadili ke stolu v Hospodě U třech košťat.
,,Tak jako vždycky, ale prý jsem se hodně zlepšila."
Pousmála jsem se na ně a objednali jsme si tři máslové ležáky.
,,Tak to je dobře, alespoň se ti už do hlavy nedostane"
Usmál se na mě Harry a já jsem pokrčila rameny.
,,Doufejme, nikdy nevíš co Ty-víš-kdo dokáže."
Povzdychla jsem si a napila jsem se ze sklenice Máslového ležáku.
,,Zůstal ti knírek z Máslového ležáku."
Uchechtl se pobaveně Ron a setřel mi to.
Pobaveně a stydlivě jsem se na něj podívala.
,,Děkuju za upozornění."
Zasmála jsem se a potom jsme si všichni tři povídali.

,,Co tu dělá profesor Snape s Malfoyem?"
Zeptal se Ron podezřívavě, a tak jsem se podívala směrem, kterým se díval.
Zamračila jsem se, když se profesor Snape s Dracem podívali též našim směrem a potom odešli pryč z hostince.
,,Co to mělo znamenat?"
Zeptal se Harry skepticky a podíval se na mě s Ronem.
,,Netuším, ale zřejmě mají něco za lubem."
Podívala jsem se na Harryho vážným pohledem a dopila jsem svůj Máslový ležák.
Když jsme všichni tři zaplatili, odešli jsme z hostince také pryč.

Po tom všem co se stalo cestou z Prasinek jsme museli za profesorkou Mcgonagalovou, která nás vyslíchala.
,,Byl to Malfoy."
Řekl Harry tvrdohlavě a rozhodnutě.
Povytáhla jsem obočí a překvapeně jsem se na něj podívala.
,,To že tam byl s profesorem Snapem nic nedokazuje."
Zastala jsem se ho, ale to byla nejspíše osudová chyba, protože se na mě Harry naštval.
,,Měli byste jít všichni tři na kolej."
Řekla profesorka Mcgonagalová a starostlivě se na mě podívala.
Přikývla jsem a s Harrym a Ronem jsme odešli do Nebelvírské koleje.

,,Promiň, ale nemůžeš jen tak někoho bez žádných důkazů."
Ohradila jsem se a Harry se na mě ani nepodíval.
,,To, že tam zrovna v tu chvíli co se to stalo byli, už nějaký důkaz je, Hermiono."
Řekl Harry rázně a sedl si s Ronem do křesla v Nebelvírské společenské místnosti.
Povzdychla jsem si a protočila jsem očima.
,,Jak myslíš, ale tobě taky nebylo do smíchu, když ti v pátém ročníku nevěřili, že jsi viděl Ty-víš-koho."
Řekla jsem vážně a podívala jsem se na oba dva.
,,Hermiona má docela pravdu. Ale nikdo nevíme, jak to je."
Zastal se mě trochu Ron a podíval se před sebe do krbu na plápolající se plamínky ohně.

,,Já Snapeovi ani Malfoyovi prostě nevěřím a stalo se to v tu chvíli, co odešli."
Protočil Harry očima a podíval se na mě nepříjemným pohledem.
,,Něco na tom bude, ale nevíš to jistě."
Řekla jsem a potom jsem si sedla vedle nich.
,,Brzo na to ale přijdeš. Profesor Snape není takový, za koho ho máš. Je plný nenávisti a Malfoy to samý."
Řekl tvrdohlavě Harry a já jsem se naštvala.
,,Nebo jsi plný nenávisti jen ty!"
Řekla jsem naštvaně, i když jsem toho později litovala, protože mi záleží jak na Severusovi, tak na Harrymu a Ronovi a odešla jsem raději pryč do svého pokoje.
V mém pokoji byla slyšet meluzína, protože byl silný vítr, který narážel i do oken.
Zavřela jsem dveře od pokoje a vlezla jsem si do postele a po chvilce přemýšlení nad celou situací jsem usnula.

Teď jsem se do toho psaní pořádně dala, jelikož mám docela spoustu času.
Užijte si to a děkuju vám moc za veškerou aktivitu a odezvu. <3
- Ladymaky xoxo