Dcera

Setkání

Seděla jsem u stolu v Malfoy Manoru ve tmavé a chladně místnosti.
Kolem stolu seděl i Draco Malfoy se svou rodinou a další Smrtijedi.
V čele stolu byl Lord Voldemort, můj otec, který mě zaujatě a zkoumavě sledoval.
,,Je mi líto, že sis celou dobu myslela, že jsi odporná mudlovská šmejdka."
Zakřenil se Voldemort a všichni Smrtijedi se znechuceně zašklebili.
,,Tak teď už to vím, ale nechápu, proč jsi mě sem zavolal..."
Ohradila jsem se, protože jsem měla v plánu být stále s Harrym a Ronem proti němu.
,,Bylo to z určitého důvodu...a týká se to Bradavic, Pottera a Brumbála."
Řekl Voldemort chladně a já jsem celou dobu šokovaně poslouchala, musela jsem si ale zachovat chladnou tvář.

Po schůzi jsem se musela s profesorem Snapem vrátit zpět do Bradavic.
,,Takže Harry měl pravdu, Malfoy je též Smrtijed."
Vydechla jsem zklamaně a profesor Snape se na mě zaraženě podíval.
,,Vám třem to pálí, ale měla by sis dávat pozor.
Už teď tvůj otec, Pán Zla, má docela velké podezření."
Řekl vážným tónem a vrátili jsme se do Bradavic.
Zamračila jsem se a podívala jsem se na hrad a potom na profesora Snapea.
,,My to nějak vyřešíme, najdeme Viteály a skončíme to s ním."
Rozhodla jsem a profesor Snape se na mě zasmušile podíval.
,,Prožili jsme toho hodně a nevíme, jak dlouho vám to bude trvat."
Překvapeně jsem se na něj podívala, jelikož jsme u sebe byli dost blízko.

,,Vím, že je to divné, ale prožila jsem to s vámi ráda."
Pousmála jsem se na něj a on udělal to samé, nečekala jsem ale, že by se ke mně i naklonil a vášnivě mě políbil.
Kousla jsem ho lehce do rtu a pokračovali jsme
v opětování si polibcích.
V tu chvíli se z oblohy začal sypat sníh, jelikož byl listopad a začínalo hrozně mrznout.
Potom jsem se nad tím zamyslela a na chvíli jsem se od něj odtáhla.
,,Je to nezákonné..."
Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a podívala jsem se mu do očí.
,,Já vím, ale když nikdo nic nezjistí, nezákonné to nebude."
Špitl a odtáhl se, prohrábl si rukou vlasy a raději odešel dovnitř hradu.
Povzdychla jsem si a šla jsem se projít na Bradavické pozemky.

U Famfrpálového hřiště jsem spatřila Harryho a Rona, kteří trénovali na zápas a tak jsem se k nim rozešla.
,,Musíme co nejdřív začít hledat zbytek Viteálů."
Promluvila jsem na ně a oba se na mě otočili a přikývli.
,,Souhlasím, stalo se ti něco? Vypadáš rozhozeně."
Řekl Harry a Ron se na mě starostlivě podíval.
,,Jo, ale není to moc důležité. Na konci týdne si sbalíme věci a vydáme se na cestu."
Rozhodla jsem a oba souhlasili a potom jsem sledovala, jak trénovali na Famfrpál.
Po tréninku jsme šli všichni tři do Velké síně abychom se najedli.
,,Je to zvláštní, viďte? Musíme zachránit nejen Brumbála, ale i celé Bradavice a svět Čar a Kouzel."
Povzdychla jsem si, když jsem si napichovala brambor na vidličku abych si ho mohla strčit do pusy a sníst.
,,Jo, všichni na nás spoléhají, a tak nesmíme selhat."
Pousmál se na nás Harry a Ron si též povzdychl.
,,Jednou to přijít muselo. Všichni máme strach z Vy-víte-koho."
Přikývla jsem a potom jsem si všimla, jak mě sleduje profesor Snape a kluci to zaregistrovali taky.
,,Co je s ním? Vždycky si tě nevšímal a teď..."
Řekl Harry podezřele a já jsem se narovnala a podívala jsem se na něj.
,,Já nevím...ale zřejmě je to kvůli těm Viteálům."
Pousmála jsem se na Harryho a Rona a potom to přestali naštěstí řešit.
,,No jo, nejspíš to tak bude."
Potvrdil Ron a zamračil se, potom jsme všichni tři dojedli a odešli jsme do Nebelvírské společenky.

Cestou nás ale potkal Draco Malfoy a začal nadávat na Harryho.
,,Malfoyi, můžeš toho laskavě nechat?"
Zastala jsem Harryho, který mezitím rudl vzteky.
,,Hm..."
Zamumlal Draco, který se odebral raději pryč, zřejmě dostal strach, protože jsem byla dcera Pána Zla.
,,Bych nečekal, že na tebe Malfoy dá, Hermiono."
Pouchechtl se Ron, který potom uklidnil Harryho a pokračovali jsme do Nebelvírské koleje.
,,Já taky ne, ale je to příjemná změna."
Pousměje se na Rona a potom se odmlčí.
Když procházeli kolem kabinetu profesora Snapea, který měl dveře otevřené, tak jsem se zastavila a nakoukla jsem.
,,To je divné, profesor Snape za sebou vždycky zavírá."
Harry jen pokrčil rameny a Ron stiskl rty k sobě.
,,Zkus to omrknout, my s Ronem jdeme napřed na kolej."
Řekl Harry a já jsem jen přikývla a když Harry s Ronem odešli, zaťukala jsem na dveře a rovnou jsem vešla.

,,Pane profesore? Co to děláte?"
Zeptala jsem se ho vyděšeně, když jsem ho spatřila s alkoholem v ruce a kolem něj byl jen samý nepořádek.
,,Hermiono? Nechtěl jsem, aby jsi mě viděla v tomhle stavu."
Zamumlal a snažil se dát do kupy, i když byl furt opilý a nedokázal ani vstát ze židle.
,,Možná se trápíte, kvůli tomu, co se stalo...že?"
Zeptala jsem se ho zaraženě s pocitem, že mám milion motýlků v břiše.
,,Není to správné, ale mé city k tobě nemůžu zastavit."
Povzdychl si, a tak jsem se k němu posadila a podívala jsem se mu do očí.

,,To je v pořádku, pane profesore, nikdo své city nemůže ovládat. A navíc, lásce neporučíte."
Snažila jsem se profesora Snapea uklidnit, i když jsem z toho byla v rozpacích.
,,Kdyby na to přišel Pán Zla, nebo kdokoliv jiný..."
Zasmušile jsem se na něj podívala a na chvíli jsem se odmlčela, abych si protřídila své myšlenky v hlavě.
,,Nikdo se to nedoví, přinejhorším použijeme zaklínadlo zapomnění."
Pousmála jsem se na ně a sledovala jsem ho starostlivým pohledem.
,,Jsi vážně chytrá, ty jednou dokážeš cokoliv."
Pousmál se na mě profesor Snape, který se zaklimbal, a tak jsem ho přichytila aby nespadl.
Nevíme, co se v tu chvíli stalo, ale zase se naše rty spojili a prohloubili ve vášnivé polibky.
Uvědomila jsem si, že stejné city opětuju i k němu.
Když profesor Snape usnul, přikryla jsem ho dekou a potichu jsem odešla z jeho kabinetu do Nebelvírské koleje.

Tak a další díl je venku, jsem vám moc vděčná za všechny hezké odezvy, hlasy a zhlédnutí.
Do komentářů mi napište, jak na tom s Covidem-19, a tak jste.
Doufám, že se máte všichni dobře a opatrujte se. <3<3
                                -Ladymaky xoxo