Liščí Démon

Kapitola 3 Maya

3 kapitola Maya
Vzbudily mě ranní paprsky slunce. Otevřela jsem oči a zahlédla jak někdo leží na mé posteli. Nebo spíš já ležím v něčí náruči. Zvedla jsem se do sedu a všimla si že pořád spí. Vypadá tak roztomile jako malé spící dítě. Pohladila jsem ho po vlasech a byly sametové. ,,jsem tak ráda, že jsi v pořádku."Škubla jsem sebou, otočila jsem hlavu a uviděla Jill jak sedí na své posteli. ,,co se stalo?" Jill si ke mě přisedla a položila mi čelo na to moje. ,,ty si nic z toho nepamatuješ?" Zakroutila jsem hlavou ze strany na stranu a Jill si jen oddychla. ,,stalo se tohle-" než to stihla doříct, někdo jí chytl za pas a zvedl ji z postele. Byl to ten černo vlasý. ,,moc se omlouvám za svoje chování." ,,to je v pořádku, ale co se mu stalo?" On a Jill si vyměnili pohledy. ,,Lucas byl první co tě viděl omdlít. A tak si myslí, že za to může on. Celou noc byl vzhůru a staral se o tebe. Proto si teď potřebuje odpočinout." ,,brácha má pravdu. Pojďme se najíst" ,,dohoním vás." kývli a odešli. Znova jsem se na něj podívala a pohladila ho po hlavě. ,,děkuju že ses o mě tak staral." opřela jsem se o postel a chtěla jsem vstát, ale někdo mě chytl za loket a stáhl mě zpátky do postele. Když jsem otevřela oči, ležela jsem pod Lucasem. Díval se mi do očí a já se pod ním mezitím roztékala. ,,Lucasi....T-To bolí. Prosím pusť mě." Ale Lucas se ani nehnul a stále mě pevně svíral. Naklonil se ke mě a ušklíbl se. Ruce mi dal za hlavu a pevně je držel. ,,nebraň se." podívala jsem se do jeho očí, ale to jsem neměla dělat. Jeho pravá barva tam nebyla. Vystřídala jí žlutá. Panenky se mu stáhly do šířky. Ve mě se hromadil strach. Stále upřená do jeho očí jsem uviděla strach, touhu a bolest. ,,L-Lucasi..." Najednou jsem ucítila jak pouští moje ruce a pomalu se zvedá. Sedl si na kraj postele a položil si hlavu do dlaní. Posadila jsem se vedle něj a položila mu ruku na rameno, ale on ji setřásl a vstal. Zastavil se u dveří a otočil se na mě. ,,nikomu nic neříkej...jasný?" Jeho oči nabraly zase tu krásnou modrou barvu. ,,dobře" odpověděla jsem mu. Usmál se a odešel pryč z mého pokoje. Oblékla jsem si tepláky a černé tílko. Vyšla jsem z pokoje a šla do kuchyně. Tam už byly všichni. Jill na mě zamávala a ukázala na židli vedle sebe. Sedla jsem si k ní a vzala si čaj co mi připravila. ,,kde jsi byla tak dlouho?" Podívala jsem se očima přes celou kuchyň a zahlédla jsem Lucase jak se na mě divá. Usmála jsem se na něj a on zrudl a uhnul pohledem. ,,Mayo.." otočila jsem se na Jill a usmála jsem se na ní. ,,Něco jsem hledala." změřila si mě pohledem a potom se zvedla. Chytla mě za ruku a taky mě zvedla. Vedla mě ke dveřím, ale někdo nám zastoupil cestu. Byl to ten malej s blonďatými vlasy. Měl světle modré oči a byl menší než Jill. Na sobě měl tmavě modrou mikinu a černé džíny. V ruce držel malého plyšové ho pandu. ,,já jsem Sora." když jsem se na něj stále dívala usmál se ,,je mi 15 let a tobě je 17, že?" ,,ano" ,,Jsem mladší bratr Jill a Gabriel je náš starší bratr. Tak zatím." otočil se a po cestě na chodbu mi zamával. ,,pojďme ven Mayo."Vedla mě za ruku ven. Když jsme vyšli z haly ven, byla tma jako kdyby bylo 24:00. Ale když jsem se podívala na mobil bylo 12:00. ,,Pojďme do města." Podívala se na mě a usmívala se. ,,dobře" pustila mě a rozeběhla se z brány ven. Běžela jsem za ní. Stratila jsem jí z dohledu. ,,Jill,kde jsi?!" Nic bylo ticho. Rozeběhla jsem se po chodníku a rozhlížela jsem se jestli jí někde neuvidím. ,,pusť te mě!" To je Jill! Zaběhla jsem za roh a uviděla tam tři chlapy jak stojí okolo Jill. Jeden ji hladil po vlasech a Jill plakala? Ještě jsem jí neviděla plakat. Zatnula jsem ruce v pěsť a rozeběhla jsem se k ní. Napřáhla jsem ruku a vrazila mu pěstí do tváře. Svalil se na zem a jeho kámoši poodstoupili. Jill se svezla na zem. Doběhla jsem k ní a podepřela jsem si jí. ,,děkuju za záchranu" ,,nemáš zač. Jsi přece něco jako moje sestra" usmála jsem se na ní. ,,máš pravdu Mayo." někdo mě chytl zezadu za vlasy a odhodil mě stranou. Hlava mě bolela a nemohla jsem popadnout dech. ,,nepleť se do toho!" Tvář měl prasklou a tekla mu z ní krev. Opřela jsem se o kolena a zvedla jsem se. Ale hned mě ty dva popadli za ruce a svírali mě. ,,teď ti něco děvče řeknu..ona není člověk. Je to Démon. A my jsme lovci Démonů." Vrazil mi pěstí do břicha a já musela vyplivnout tu hnusnou pachuť v puse. ,,já vím, že ona je Démon." Musela jsem přestat abych nabrala dech..,,Mayo..",,neboj Jill já tě ochráním." podívala jsem se na něj a plivla mu do obličeje. ,,pokud jste lovci Démonů, tak určitě víte, že liščí Démon je nejvzácnější" setřel si slinu z obličeje a zašklebil se. ,,a ty mi chceš naznačit, že jsi liščí Démon?" ,,pokud mi nevěříte, tak mě pusťe." zakroutil hlavou a otočil se zpátky k Jill. ,,kdybych tě pustil tak by si utekla, takže ti ještě chvíli budou dělat spolecnost." vytáhl něco z kapsy a namířil to na Jill. Byl to stříbrný nůž. ,,nedělejte to!!" Svírala jsem se, ale oni mě stále drželi a drtili mi paže. ,,zbohem Succubusi!" Napřáhl se a vrazil jí ho do boku. ,,jejda..jsem se netrefil." začal se smát takovým smíchem, který mi rval uši. ,,musíš probudit to co je v tobě" ,,mami?" ,,drž hubu!" Jeden z nich mi dal pěstí do břicha. Zavřela jsem oči a cítila jsem jak se mi mění jejich barva. Cítila jsem jak se mi zvedají vlasy a rostou mi uši a ocas. Otevřela jsem oči a viděla jsem ty dva jak se strachy klepou. Pustili mě a spadli na zadek. Podívala jsem se do kaluže a uviděla jsem tam svůj odraz. Měla jsem rudé oči. Na hlavě jsem měla dvě liščí uši. Podívala jsem se za sebe a měla jsem tam velký, huňatý, hnědý liščí ocas. Na boku jsem měla černobílé kopí. Měla jsem na sobě bílou košilku a černobílý plášť. Vytáhla jsem kopí a zatočila s ním nad hlavou a pak ho namířila na lovce. ,,ty jsi opravdu liščí Démon." ,,uhni mi z cesty!" Zvedl ruce v gestu: ,,vzdávám se" a poodstoupil stranou. Přiběhla jsem k Jill a kopí položila vedle sebe. ,,Jill už jsem tady, všechno je v pořádku" otevřela oči a pousmála se ,,díky bohu, že jsi v pořádku" ,,o mě se nestarej. To ty jsi tady ta zraněná" ,,já se uzdravím rychle, každý Démon se dokáže uzdravit rychleji než člověk." Oči ji pláli modře. ,,Mayo pozor!" Zvedla jsem kopí a vrazila mu ho do srdce. ,,to máš za Jill a tohle za ty ostatní, kterým si ublížil." zasyčela jsem mezi zuby. Pomalu jsem vstala a kopí mu vyndala. Spadl na zem a kolem něj tekla krev. ,,všichni po tobě půjdou. Nebudeš se moct nikam schovat a potom tě zabijí." řekl to tak tiše, že jsem ho skoro neslyšela. Potom zavřel oči. Otočila jsem se k Jill a ta už stála a usmívala se. ,,vidíš? Už jsem v pořádku." ,,díky bohu" před očima se mi začali mihotat černé stíny. ,,Mayo!!" Jill ke mě přiběhla a zachytila mě v pádu. ,,to snad ne.." Měla jsem v boku kus ulomeného stříbrného nože. ,,to bude dobrý-",,ne! Musím tě co nejrychleji přinést do Akademie za bráchou" ,,co je tvůj brácha?" ,,Taky Succubus. Ale teď to nech plavat. Můžeš vstát?" ,,jo můžu" pomalu jsem vstala a Jill mi pomohla. Měla jsem na sobě stále svojí liščí podobu, ale vypadá to,že mě lidi nevidí. Držela jsem si to místo, kde jsem krvácela. Krev mi přetékala i přes ruku. ,,už tam budeme..." Ještě jedna ulice a budem tam. ,,Mayo, že tobě se líbí Lucas?" Podívala jsem se na ní a celá jsem zrudla.,,P-Proč by měl?" ,,jen se ptám, ale přeju vám to" ,,děkuju. Ano líbí se mi, ale já jemu se nelíbím v tom je ten problém",,co ty víš." když jsme byly na zahradě tak jsem se pustila a narovnala jsem se. ,,počkej pomůžu ti" ,,ne to je dobrý, dojdu tam sama" kulhala jsem a krev mi odpadávala na zem. Na chvíli jsem se zastavila a zavřela jsem oči. Nechala jsem v sobě znova uzavřít tu liščí duši. Když jsem otevřela oči byla jsem zase normální, ale slabší. Ve dveřích jsem zahlédla Lucase. ,,Jill je v pořádku...nic ji není"naznačila jsem mu rty. Otočila jsem se na ní a usmála jsem se. ,,děkuju. Prosím nikomu neříkej co jsem" zašeptala jsem potichu aby to slyšela jen ona. Kývla. Otočila jsem se zpátky na Lucase, který stál stále ve dveřích. Podíval se na můj bok a v jeho očích jsem zahlédla strach, zmatek a zlost. Stála jsem od něj ani ne 10 metrů. Udělala jsem jeden krok, ale podlomily se mi kolena a padala jsem. Někdo mě chytil a položil si mojí hlavu do klína. ,,Mayo!!" ,,L-Lucasi-" ,,nemluv! Mlč!! Gabrieli!!" Podíval se na mě a hladil mě po vlasech. ,,zůstaň tady ano? Nezavírej oči." ,,budu se snažit" Jill k nám mezitím doběhla a klekla si vedle nás. ,,co se stalo?" ,,napadli nás lovci. Já jsem měla jen malé zranění, ale Mayu zasáhl kus stříbra" jsem tak ráda, že vynechala tu část s tou proměnou. Někdo k nám doběhl. Byl to Gabriel. Podíval se na mě a zamračil se. ,,jak je na tom?" Zeptala se Jill vystrašeně. ,,vem te jí dovnitř" Lucas mě pomalu zvedl a vedl mě do sálu. Tam mě položil na velký stůl a na chvíli odešel. Jill si ke mě stoupla a chytla mě za ruku. ,,brácha umí léčit. Ty se z toho dostaneš" chtěla jsem jí říct prosté dík, ale hlasivky mě zradily. Lucas přiběhl s vodou a utěrkou. Položil to na stůl a namočil hadr do vody. Vyždímal ho a utřel mi s ním čelo. On se o mě opravdu bojí. Mezitím přiběhl Gabriel s nožem, jehlou a nití. Začala jsem sebou škubat, ale Jill mě chytla za ruce a Sora za nohy. ,,Mayo uklidni se. Musíš se uklidnit" ,,NE!!!" ,,zavři oči Mayo" NE!! Křičela jsem už jen v duchu. Uviděla jsem Lucasovu ruku jak mi zakrývá oči. Ucítila jsem na břiše ostří nože. Kousla jsem se do rtu až mi tekla krev. Ztrácím vědomí. Lucas mi odkryl ruku z očí a začal namáčet hadr. Položil mi ho na čelo a začal mi stírat pot. Začali mi klesat víčka. ,,Mayo!! Gabrieli strácí vědomí!" ,,klid Lucasi. Dělám co můžu!" ,,doprdele udělej něco!!" ,,Jill odveď ho vedle do pokoje" ,,dobře" ,,ne! Já ji neopustím!!" ,,Lucasi.." podívala jsem se na něj. ,,promiň." Oba se zastavili. Usmála jsem se a zavřela jsem oči. ,,Mayo!!!!"