Liščí Démon

Kapitola 4 Maya

,,Musíš se vzbudit drahoušku. Všichni na tebe čekají." Ten hlas mi je podobný. ,,mami? Jsi to ty?" ,,ano. Ale teď ti něco musím říct. Musíš se držet toho kluka jen on tě může ochránit" ,,myslíš Lucase?" ,,ano. Je velmi silný a něco k tobě cítí..." Chvíli bylo ticho. Pak jsem slyšela jak se nadechuje. ,,už budu muset jít. A teď otevři oči"
Otevřela jsem oči a začala jsem lapat po vzduchu. ,,Mayo klid...už je to v pořádku" sýpala jsem a pomalu otočila hlavu na stranu. ,,J-Jill?" ,,ano jsem to já" zvedla se ze židle a objala mě. ,,ztratila jsi vědomí a my ztratily tvůj puls" opřela jsem se o lokty a pomalu se zvedla. ,,kde je Lucas?" Otočila hlavu na stranu a mlčela. ,,Jill co se stalo?!" Rychle se ke mě otočila a napřáhla ruce aby mě podepřela. ,,nic. Lucas to vzal nejvážněji. Teď si myslí, že jsi mrtvá. Všichni si to myslí" ,,kde jsou?" Se skočila jsem ze stolu a trochu jsem zavrávorala. ,,v obýváku." Šla jsem opřená o Jill směrem k obýváku. Slyšela jsem hlasy. Došla jsem ke dveřím a zastavila jsem se u nich. ,,Lucasi musíš se uklidnit. Určitě je v pořádku.." Uklidňoval ho Gabriel. Pootevřela jsem dveře jen abych do nich viděla já. ,,nech mě na pokoji! Sám jsem ji vyděl umírat! Musíme na to zapomenout..." ,,Lucasi ona-" ,,ONA je mrtvá lidi, vzpamatujte se sakra!!" Zakryla jsem si pusu dlaně mi. Dveře se otevřeli sami od sebe dokořán. Sora vyskočil z pohovky a Lucas se na mě otočil. Po tváři mi tekly slzy. Nechala jsem je téct. ,,Mayo díky bohu,že-" ,,drž hubu!! Už jsem pro tebe dávno mrtvá ne?! J-Já tě nenávidím!!" Otočila jsem se k němu zády a běžela jsem ven. Rozrazila jsem hlavní dveře a vyběhla z nich. Zatočila jsem za roh a běžela směrem do lesa. Začalo pršet a hřmít. Vyběhla jsem do lesa a větve mě šlehaly do obličeje, rvaly mi šaty a vlasy. Zakopla jsem o kořen a spadla jsem na zem. Měla jsem sedřené nohy až do krve. Uslyšela jsem za sebou kroky. Nadechla jsem se, ale nebyl to Lucas ani nikdo jiný. Něco kolem mě proběhlo a srazilo mě to na zem. ,,měla si s nimi zůstat v bezpečí. Teď tě nikdo nezachrání!" Zasyčel mezi zuby. Lovec. Chytl mě pod krkem a natáhl mě do vzduchu. Nebyla jsem ani ne 1 metr nad zemí. Drápala jsem mu ruku nehty až do krve, ale nepouštěl mě. ,,tímhle si nepomůžeš" zavřela jsem oči a vypustila ho ven. Když jsem je otevřela byla ze mě liška. Plivla jsem mu do oka a na to mě pustil. Spadla jsem na zem a hned jsem se zvedla abych mohla utéct. Chytl mě za nohu a sedl si na mě. Ruce mi dal za hlavu a tou druhou mi roztrhl plášť a košilku. ,,teď si tě trochu užiju" zvedl volnou ruku a z ní narostly dlouhé nehty. Jedním prstem mi přejel po klíční kosti, ze které vytekl proužek krve. ,,každý by si rád užil s liščím Démonem, že?" ,,ty slizký prase!" ,,ale...trefa holčičko." Sklonil se ke mě a olízl mi krev z hrudi. Chytil mi jedno naďro a začal ho mačkat. Zmítala jsem se, ale on mě držel pevně a nepouštěl mě. Pustil mi ruce a začal mě hladit na stehně. Chtěla jsem zvednout ruce a odstrčit ho, ale ruce mě neposlouchali ,,kouzlo" pronesl to tak lehce. ,,a teď se mi poddej" ,,NE!" Kopla jsem ho do koulí a on ze mě slezl. Ale ne nadlouho. Ruce jsem měla stále svázané. ,,tohle jsi přehnala holčičko. Teď to ukončíme!" Zvedl malou dýku a napřáhl se...ale svůj čin neskonal. Zavřela jsem oči, ale nic jsem neucítila. Znova jsem je otevřela a spatřila vedle sebe stát velkého zrzavého vlka. Byl asi tak vysoký jako Jill, takže kolem 150-170 cm. Měl žlutě oči a na přední noze mu prosakovala krev. Lovec se zvedal ze země a z pusy mu kapala krev. ,,liščí Démon a Vlkodlak co víc si přát" Vlkodlak. Že mě to nenapadlo dřív. ,,uteč!" Ten hlas mi zazněl spíš v hlavě nebo normálně? ,,Mayo uteč od tuď!" ,,Lucasi?" Vlk sklonil hlavu a zavřel oči. Takže Lucas je Vlkodlak? Ale proč mi nic neřekl? Lovec se k nám rozeběhl. Šáhla jsem pro svoje kopí, ale než jsem ho stihla vytasit, tak mě Lucas zadržel. ,,tenhle je můj" zpustila jsem ruku s kopím a poodstoupila stranou. Lucas se narovnal a skočil na Lovce. Ten se mu vyhnul a znovu vyrazil, ale to už Lucas skočil a svalil ho na zem. Zakousl se mu do krk a odtrhl mu kus masa. Někdo zaječel. Počkat to jsem byla já. Dala jsem si ruku před pusu a neudržela jsem slzy. Ten pohled na to rozcupované tělo a z Lucasovi pusy, ze které odkapávala krev. Přistoupil ke mě a hlavu mi položil pod ruku. Měl tak krásně sametovou srst. Poškrábala jsem ho za uchem a pak pod bradou. ,,měli bychom jít a říct Gabrielovi co se stalo" otočil se a šel směrem k Akademii, ale já jsem zůstala stát a dívala se na zem. ,,Mayo?" Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. ,,můžeš jít?" Zavrtěla jsem hlavou. Hlasivky mě neposlouchají. Přešel ke mě a naznačil ať si na něj sednu. ,,jsem těžká.." ,,nejsi...a šup ať nejsou žádné problémy." Sehnul se a já mu vylezla na záda. ,,chyť se mě pevně." Poslechla jsem ho a chytla se ho za krk. Vyběhl a běžel pryč z lesa. Vítr mě šlehal do obličeje. Přitiskla jsem se k němu blíž a cítila jsem jeho tep. Byl rychlí. ,,kam pak, kam pak..." ,,Lucasi skoč!" A on skočil. Přeskočil ho a běžel dál. Za námi něco běželo. Ohlédla jsem se a spatřila tam vlka kříženého s prasetem. ,,nedívej se tam. Už budeme doma." Podívala jsem se před sebe a uviděla jsem velkou budovu. ,,už jsme tady.." Něco mě chytlo za límec a schodilo mě to na zem. ,,Mayo!" Lucas zastavil a otočil se ke mě. ,,stůj nebo to nepřežije!" Ležela jsem pod velkou vlčí tlapou. Drtil mi žebra a já nemohla dýchat. ,,hned jí pusť!" Udělal krok, ale vlk mi zaryl dráp do ramene. Zaječela jsem bolestí. ,,Mayo!" ,,zůstaň tam...jsem v pořádku..." ,,myslíš? On ti to přece řekl. Všichni po tobě půjdou a až tě dostanou tak tě zabijí." ,,ale já se nenechám zabít!" Vytáhla jsem si z boku kopí a prořízla mu tlapu. Zahřměl bolestí a ustoupil. Postavila jsem se a něco jsem ucítila ve svém těle. Bylo to hřejivé a teplé. ,,mě nezabije obyčejná zbraň!" Zavřela jsem oči a napřáhla k němu obě ruce. Soustředila jsem se na to uvnitř a pak to vypustila ven. Otevřela jsem oči a z mých rukou šlehaly modré plameny. Zasáhly ho a on byl celý v tom ohni. Zřval a zmítal sebou až padl celý popálený na zem. ,,zbraň ne, ale liščí oheň ano" sebrala jsem ze země kopí a soustředila na něj celou svou sílu. Kopí vzplálo. Napřáhla jsem se a vrazila mu ho do srdce. Zbyla po něm jen hromádka popela. Všechno kolem mě se začalo točit. Zapotácela jsem se, ale Lucas ke mě doběhl a já mu spadla na záda. ,,děkuju" ,,nemáš zač. Jsi vyčerpaná. Sedni si a já už všechno zařídím." Kývla jsem na souhlas. Sedla jsem si na něj a on se rozeběhl domů.