Liščí Démon

Kapitola 5 Maya

Když Lucas zastavil u dveří, tak jsem z něj se skočila a šly jsme oba ve své Demonické podobě do haly. V obýváku seděla Jill a Sora. ,,Jill omlouvám se za spoždění.." Otočila se na mě a já se na ní usmála. Vstala ze židle a běžela ke mě. Skočila mi do náruče a já jí taky obejmula. ,,ty jsi-",,ano jsem ve své podobě, ale nevím jak se změnit zpátky." Mlčela. Podívala jsem se na Lucase, který už měl na sobě svou lidskou podobu. ,,udělej to jako minule" podívala jsem se na ní a usmála jsem se. Zavřela jsem oči a soustředila se na svojí lidskou část. Vzala jsem liščí duši a zavřela jí do malé klícky. Znova jsem otevřela oči, ale nic se nezměnilo. ,,jak to?" ,,možná, že jsi až moc unavená" ,,asi máš pravdu." Sedla jsem si na podlahu a sundala si ze sebe plášť a kopí položila vedle sebe. ,,možná mě ještě dneska večer něco čeká..." ,,to neříkej Mayo" ,,promiň Jill" hlas se mi třásl. Někdo mě chytil za loket a vyzvedl mě do stoje. ,,Jill běž jí napustit horkou vanu." ,,jasně" Jill odběhla z obýváku a já tu zůstala sama s Lucasem. Ani nevím kdy Sora odešel. ,,počkám na tebe v pokoji." Obrátil se ke mě zády a šel ke dveřím. Musím něco udělat. Nesmím tu zůstat sama. ,,ne...prosím zůstaň tu...čekej na mě i před koupelnou...prosím."hlas se mi stále třásl. Zavřela jsem oči a držela v sobě slzy. Uslyšela jsem kroky. Zvedla jsem hlavu, ale to už jsem se dívala do Lucasova trička. ,,pro tebe udělám cokoliv." Je jako pejsek, který poslouchá na slovo. Týhle myšlence jsem se musela pousmát. ,,čemu se směješ?" Podívala jsem se na něj a šibalsky jsem se usmála. ,,ale nic." ,,konečně se zase směješ" usmál se na mě a pohladil mě po hlavě. Celá jsem zrudla. Než jsme stihla říct cokoliv na protest, ze dveřích vykoukla Jill. ,,Mayo koupel je hotová" ,,dík Jill."zavolala jsem na ní. Otočila jsem se zpátky na Lucase a chytla ho za ruku. ,,tak pojď hafíku" ,,já nejsem žádný tvůj hafan." Sevřel mi dlaň a šel semnou. Jeho ruka byla tak teplá. Když jsme došly ke koupelně tak jsem pustila jeho ruku a výhružně se na něj podívala. ,,opovaž se šmírovat!" ,,na tobě bych stejně nic neviděl." A šibalsky se na mě usmál. To mě rozlobilo, dala jsem mu pěsti do břicha a on se ohnul v břiše. ,,to máš za to" usmála jsem se a rovnou před nosem jsem mu zabouchla dveře. Svlékla jsem si svou zakrvácenou košilku a rozčesala si své dlouhé a zacuchané vlasy. Když jsem je ,,rozčesala" tak jsem si vlezla do vany. Bylo to příjemné. Ocas jsem měla vedle sebe. Ponořila jsem si hlavu do vody a pak jí zase vyndala. Z uší mi odkapávala voda. Umyla jsem si hlavu a pak jsem si pěnu smyla vlažnou vodou. Vypustila jsem špunt a vylezla jsem ven. Omotala jsem si kolem sebe ručník a šáhla na koš. ,,Lucasi dojdi mi prosím pro něco v čem můžu spát" slyšela jsem ho vzdychnout a pak už jen vzdalující kroky. Po tváři se mi začali kutálet slzy. Utřela jsem si je, ale bylo to k ničemu. Sesunula jsem se na zem a opřela jsem se o vanu. Hlavu jsem si položila do dlaní a tiše jsem plakala. Ani nevím proč pláču. Někdo zaklepal na dveře. ,,Mayo tady máš něco v čem se ti bude spát dobře." ,,děkuju." Řekla jsem to tak aby nebylo poznat, že jsem plakala. Zvedla jsem se a setřela jsem si slzy. Došla jsem ke dveřím a pootevřela je jen aby se mi tam vešla ruka. Vzala jsem si šaty a zase je zavřela. Navlékla jsem si je přes hlavu. Vlastně to nebyly šaty. Spíš to byla noční košilka, která mi byla nad stehna. ,,proč si plakala?" Ozval se náhle Lucas. ,,j-já ani nevím..." Zakoktala jsem. ,,Mayo jsem tu pro tebe. Ničeho se nemusíš bát ano?" ,,dobře" ,,jo a drž se dneska co nejdál od Sori." ,,proč?" ,,to ti nemůžu říct. Sejdeme se u tebe v pokoji, ale já teď musím jít něco probrat s Gabrielem, tak na mě počkej"jeho hlas zněl vystrašeně. ,,dobře."když jsem si znovu rozčesala vlasy, tak jsem vyšla ven. Bylo tam ticho. Šla jsem k sobě do pokoje. Když jsem otevřela dveře, projel mnou chlad. Bylo otevřené okno do kořán. Došla jsem k němu a zavřela ho. Někdo mě chytil za zápěstí a otočil si mě k sobě. Vyděla jsem ty jeho modré oči. ,,promiň, že jsem tě vystrašil...Mayo." Jeho hlas byl napjatý a soustředěný. Sora stál naproti mě a drtil mi ruku. ,,Soro...to bolí" pustil mě, ale hned mě přirazil ke zdi. Ruce mi držel nad hlavou tak silně, že jsem s nima nemohla ani pohnout. ,,opravdu se omlouvám" jeho oči teď zářili rudě. Usmál se a z pusy mu trčely dva špičáky. Sora je upír. ,,opravdu promiň" přiblížil se ke mě a olízl mi krk. Moje srdce tlouklo jak o závod. Chtěla jsem ho koupnout, ale on si stoupl tak, že mi zaterasil jakýkoliv pohyb. ,,když budeš v klidu, bude to míň bolet." Pak se to stalo. Ucítila jsem jak mi bolest projela kůži až do masa. Potom sál. Sora pije mojí krev. Sora je upír. Tohle všechno se mi honilo hlavou. Když se odemně odtáhl jeho rubínové oči zářili. Z pusy mu odkapávala krev. Moje krev. Najednou mě pustil a já sklouzla po stěně na zem. Někdo vrazil do dveří. Už ani nemám sílu na to abych se mohla zvednout. Jsem slabá. ,,Mayo!!" ,,Lucasi?"znělo to tak sípavě. V krku jsem měla sucho a prázdno. Uslyšela jsem něčí kroky. Někdo mě zvedal. Šel semnou a položil mě na něco měkkého. ,,Mayo otevři oči" já mám zavřené oči? Se snahou všech mých sil co mi ještě zbyly jsem je otevřela. Uviděla jsem Lucasovi zářičí žluté oči. Položila jsem mu dlaň na tvář a on se o ní opřel. ,,jsem v pořádku...děkuju" hlas jsem měla tak suchý. Jako by nebyl ani můj. ,,je to moje chyba, kdybych šel stebou nic by se nestalo." Pomalu jsem se zvedla a sedla si na kraj postel. ,,ty za nic nemůžeš. To ty jsi mi řekl ať se mu vyhýbám, ale já jsem neposlechla-" ,,byl ve tvém pokoji Mayo. Jak jsi o tom mohla vědet." Přerušil mě na konci věty. Stoupla jsem si a chytla jsem si do ruky ocas. Lucas ke mě přistoupil a pohladil mě po hlavě. ,,víš říkal jsem si, že jsem nikdy neviděl anděla..." Odvrátil odemě pohled, ale pak se na mě otočil a měl na sobě takový ten jeho sladký úsměv. ,,ale teď předemnou jeden stojí." ,,Lucasi..." Obejmula jsem ho a obličej mu strčila do trička. Když jsem si uvědomila co dělám, tak jsem ho od sebe odstrčila a on popošel o dva kroky do zadu. Něco zaškrábalo na okno a já se lekla. Zamotaly se mi nohy a zakopla jsem o svoji nohu a spadla do Lucasovi nastavené náruče. ,,P-Promiň..." Celá jsem zrudla. ,,byly to jen větve. Měla by si jít spát." Lehla jsem si do postele a Lucas mě přikryl dekou. Chytla jsem ho za lem rukávu a on se na mě podíval. ,,copak se děje?" ,,C-Co když se vrátí? Ne Sora, ale oni..." To slovo nedokážu ani vyslovit. Hnusí se mi. ,,nikdo nepřijde...nemusíš se bát" ,,ale stejně..slíbil si mi, že tu zůstaneš" slzy se mi kutálely po tváři. ,,neplakej" naklonil se ke mě a setřel mi bříškem palce slzy a něžně mě políbil na čelo. ,,ale pak si nestěžuj, že jsem ůchyl" nejdřív jsem nechápala co tím myslí, ale pak mi to došlo. Posunula jsem se na stranu a pustila ho k sobě do postele. On si ke mě rovnou lehl a přitáhl si mě k sobě. ,,L-Lucasi-" ,,takhle budeš v bezpečí a v teple." když jsem se na něj podívala uviděla jsem v jeho očích touhu a strach. Trošku jsem se od něj odtáhla. ,,děje se něco?" ,,ne...vlastně ano. Po čem toužíš? A z čeho máš strach?" Díval se na mě nechápavě. ,,mám strach o tebe a-jak to vůbec víš?!" ,,vidím to ve tvých očích" trošku jsem se po usmála. ,,a touhu mám kvůli těm tvejm rtům." ,,Lucasi!!" Dala jsem mu pohlavek. ,,ale já ti slíbil, že nebudu úchylnej. A teď dobrou noc" ,,a ty jsi normálně úchylnej?" Celej zrudl. Musela jsem se zasmát, vypadal vtipně. ,,než jsem tě potkal tak trochu ano" ,,trochu?" Zvědavě jsem se na něj podívala. ,,pojď semnou zítra do klubu. Vezmem Tessu a Soru. Bude sranda a já ti mám dát něco na oplátku" ,,neumím tancovat" ,,nepotřebuješ ani umět, stačí vrtět zadkem a nebo já tě povedu." Povytáhla jsem obočí. ,,vypadá to že v tom máš docela praxi" znova mě obejmul a přitáhl si mě k sobě. ,,ale teď už nic nebude. Teď mám tebe." A při tomhle jsem zrudla. Políbil mě na temeno hlavy a do ucha mi zašeptal ,,hezky se vyspi ty můj Anděli." zavřela jsem oči a usnula.