Zakázané ovoce

1. Vzpomínky

Ahoj, jmenuju jsem Nathali Jonesová a studuju poslední ročník v Bradavicích...

,,Konečně", pomyslela jsem si, když jsem nastupovala do vlaku. Nikdy bych nevěřila, že zrovna já budu čarodějka. Procházela jsem vlakem a hledala volné kupé, ve kterém bych se cestou do Bradavic mohla prospat. ,,Sláva, tady je volno", řekla jsem si pro sebe a vlezla dovnitř. Jak jsem si sedla, tak jsem taky usla. Zdál se mi krásný sen, byla to vzpomínka na můj první rok v Bradavicích...
,,Nathali Jonesová", zvolala profesorka Mcgonagallová. Pomalu jsem se přišourala k židli a sedla si na ni. Na hlavě mi přistál moudrý klobouk, který mě měl rozřadit do mé budoucí koleje. Bylo mi jedno kam půjdu, ale hlavně ne do Zmijozelu, myslím, že tam nepatřím. Moudrý kloubouk začal vykládat něco o tom, jak jsem člověk s velkou odvahou a odhodláním ukázat, co ve mně je. Najednou bylo ticho, moudrý kloubouk přestal mluvit a moje srdce tlouklo jak o závod. Najednou jsem to slyšela, to pronikavé slovo ,,Zmijozel!"Zůstala jsem sedět jako opařená, nemohla jsem se pohnout, nechtěla jsem, polil mě studený pot. V tom jsem ucítila jak mi Mcgonagallová sáhla na rameno a řekla mi ať jsi jdu sednou ke svému stolu. Zvedla jsem se a očima jsem zabrousila k učitelskému stolu, viděla jsem jak na mě zírá nějaký profesor celý v černém. Černou barvu jsem mu nevyčítala, sama je moje oblíbená a cítím se v ní šťastná, docela paradox, že? Posadila jsem se ke stolu a pustila se do jídla, poté jsem odešla do své ložnice a spokojeně usla. Další den byl ve škole obrovský chaos, nemám to ráda a tak jsem se rozhodla, že se půjdu po Bradavicích trochu projít. Došla jsem na astronomickou věž a zadívala se do přírody. Z mého myšlení mě vyrušilo hluboké mužské odkašlání. Prudce jsem s sebou trhla a otočila se. Stál tam, ten černý profesor, teď už vím, že se jmenuje Snape, je to ředitel mé koleje a učitel lektvarů. ,,Hledáte tu něco konkrétního slečno Jonesová?", řekl chladným a tlumeným hlasem. ,,Ne",odpověděla jsem. ,,Ať už Vás tu nevidím" odvětil Snape a já jsem rychle zmizela.
Během odpoledních hodin, mě čekaly lektvary, je to můj nejoblíbenější předmět, který učí ale můj nejméně oblíbený profesor, myslím, že ani on mě nemá moc v lásce, koho by taky měl. Hodina utíkala jako voda a já jsem své koleji vysloužila deset bodů za nejlépe uvařený lektvar.

Vlak se prudce zastavil a já se probudila ze svého snění. Jsme tady.