Zakázané ovoce

7. Zimní ples - 2. část

Netušila jsem, co po mně Snape chce a ještě po takové době, co se na mě ani nepodíval. Došla jsem až k němu a čekala, co z něj vypadne. Místo toho mě ale chytnul za pas, zapnul hudbu a vyzval mě k tanci. Musela jsem se smát. Tanec byl to poslední, co jsem čekala. ,,jestli nechcete slečno, nemusíme" zareagoval na můj smích. Na znamení, že chci, jsem se přitáhla ještě blíž a zaryla svůj pohled do jeho očí. Měl je nádherné, tmavé a tajemné. Zároveň jsem hluboko v nich viděla bolest a zklamání. Sklopila jsem zrak. Nechtěla jsem vidět jeho bolest. Uznávám, nebylo to ode mě nejlepší, ale v tu chvíli jsem se potřebovala odprostit od cizích problémů a smutků. Snapeovi se evidentně odtrhnutí mého pohledu nelíbilo. Chytl mě jemně za bradu a zvedl mi hlavu a můj pohled zpět. Nevěděla jsem, že dokáže být tak citlivý a jemný. V tu chvíli jsem se s ním cítila příjemně a bezpečně. Skousla jsem si ret a věnovala mu letmý polibek. Rty jsem nechala přitisklé na jeho. Oči jsem měla zavřené a čekala, co bude dál. Po pár sekundách jsem je otevřela. Nic se nedělo. Žádný opětovaný polibek jsem nedostala. Cítila jsem, jak mi studem rudnou tváře. Pustila jsem se ho a chtěla odejít. V tu chvíli jsem ucítila jak mě jeho ruka chytá a přitahuje zpátky. ,,Ty víš, že bychom tohle neměli dělat" řekl. Byla jsem překvapená, nejvíc z toho, že mi tykal, většinou to nedělá, už jenom pro jeho nepodtrženou autoritu. ,,Právě proto, pane profesore. Zakázané ovoce nejlíp chutná", pronesla jsem flirtovně a mrkla na něj. ,,Nashledanou", řekla jsem naposled a odešla.

Cítila jsem se trochu provinile. Věděla jsem, že na moje slova bude myslet, ale přesně o to mi šlo. Chci náš "vztah" posunout na novou, dosud neobjevenou úroveň. Nevím, kde se ve mně vzal takový bláznivý nápad, ale rozhodla jsem se, že si každou příležitost vychutnám.

Do plesu zbýval týden a já byla pořád bez doprovodu. Neříkám, že mi to vadilo, ale na druhou stranu jsem chtěla trochu podráždit Snapea tím, že je o mě zájem.

Seděla jsem sama v knihovně a studovala na zítřejší test z přeměn, když vtom mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se a viděla, jak za mnou ten někdo stojí. ,,Potřebuješ něco?", zeptala jsem se s jemným úsměvem na rtech. ,,Napadlo mě, jestli nemáš ještě nikoho na ples, že bychom mohli jít spolu?" ,,Konečně", pomyslela jsem si. Jsem ráda, že mě někdo pozval. Řekla bych, že nejeden člověk bude koukat s otevřenou pusou. ,,Ráda" odpověděla jsem mu a usmála se. Musím to říct Jenn, ta bude koukat.

Vyběhla jsem z knihovny a běžela do pokoje, který jsme s Jenn sdílely. Seděla na posteli a hrála si s vlasy. ,,Kde jsi byla?" Zeptala se. ,,Že ty jsi byla zase v knihovně?" Věděla, že se tam vždycky chodím učit. Je to místo plné klidu. Plus miluju vůni knih. ,,No...byla, ale neuhádneš, co se mi tam stalo." Jenn na to chtěla říct nějakou svoji jízlivou poznámku, ale to už jsem ji přerušila:,,Někdo mě pozval na ples!" vykřikla jsem na ni. ,,Co? Kdo? Rychle řekni mi to už" byla nedočkavá. Vlastně se jí ani nedivím. Sama jsem nečekala, že mě někdo pozve. ,,Victor Krum". ,,C-cože? Děláš si srandu?" vykoktala ze sebe a začala se smát. Nevydržela jsem svůj vážný pohled a přidala se k ní. Celou noc jsme spolu probíraly, jaké šaty si vezmeme, jak se nalíčíme a vymýšlely jsme příběhy, které chceme, aby se staly. Upřímně jsem si to chtěla hlavně užít a naštvat Snapea, samozřejmě, ale to jsem jí říct nemohla. Ačkoliv je to moje nejlepší kamarádka, osoba, které věřím. Tohle musí zůstat v mém osobním utajení.

DALŠÍ KAPITOLA JE NA SVĚTĚ.
DOUFÁM, ŽE SE VÁM LÍBÍ! <3