Zakázané ovoce

9. Zimní ples - poslední část

Když v sálu začala hrát hudba, vyzval mě Victor k tanci. Bylo to něco úžasného, naše doteky, všechna ta harmonie, která z nás vycházela. Bylo to docela romantický. Ačkoliv jsem si to už jenom kvůli Snapeovi nechtěla přiznat. Všimla jsem si ho, jak stojí na straně parketu a zaujatě nás pozoruje. Bylo mi ho docela líto. Jako jediný profesor s nikým netancoval a byl nucen pozorovat ty bláznivě zamilované studenty. Po nějaké době, která uplynula od tancování, jsme si s Victorem dali pauzu. Posadila jsem se ke stolu, mezitím co šel pro něco k pití. Podívala jsem se opět na Snapea a viděla, že i on na mě kouká. Malinko jsem se na něj usmála, ale překvapivě mi úsměv neoplatil a zrak odtrhl. Chtěla jsem sice, aby žárlil, ale nikdy jsem nechtěla, aby na mě byl nějak naštvaný, nebo snad smutný. Docela mě to zamrzelo. Za chvíli už přišel Victor a v rukou držel dva kelímky s pitím. Vzal mě za ruku a vedl si mě někam pryč. Neměla jsem nejmenší tušení, kam jdeme, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Myslela jsem jenom na bolest, kterou jsem musela způsobit Snapeovi. Moc dobře jsem takovou bolest znala, a tak jsem se do něj dokázala vcítit. Zastavili jsme před nějakou třídou. Victor vytáhl hůlku a použil zaklínadlo Alohomora, aby dveře otevřel. Vešli jsme dovnitř a posadili se na lavici. V tu chvíli začalo jít do tuhého a já věděla, že se schyluje k něčemu, čeho budu možná později litovat. Byla jsem ale tak zoufalá, tak zoufale myšlenkama jinde, že jsem se té situaci poddala a prostě spolupracovala. Začalo to nevinným líbáním, ve kterém nebyla ani špetka vášně. Postupovalo to dál a dál, až jsem byla jen ve spodním prádle. Pomalu jsme se chystali splynout v jednoho, když vtom se dveře prudce rozrazily a já v nich spatřila Snapea. Victor si sebral své věci, a co nejrychleji zmizel. Za to já jsem propadla do jakési úzkosti. Nikdy bych nevěřila, že mi tak moc může záležet na mém profesorovi. Moje duše byla uvnitř rozervaná na několik částí. Chytla jsem si studená kolena a hlavu sklonila dolů. Slzy mi stékaly po tvářích a já nad nimi ztratila veškerou kontrolu. Snape zavřel dveře, opřel se o ně a jenom tak stál. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj: ,,omlouvám se" řekla jsem ubrečeně. Odpověď jsem nečekala. Mezitím, co tam jen tak stál jsem si oblékla šaty. Ani mi nepřišlo divné, že tam stojí a jen tak na mě kouká. Když jsem chtěla odejít, Snape zničehonic spustil. ,,Co sis myslela, že děláš? Čekala jsi snad, že tohle bude láska na celej život? Ne, nikdy to tak není!" Vypadal dost ublíženě a smutně, jako by mluvil ze své zkušenosti. Nechtěla jsem vyzvídat. Pevně jsem ho obejmula a slzy mi začaly opět stékat po tvářích. Chvíli nechal své ruce tam, kde byly a potom mě obejmul ještě pevněji. Stáli jsme tam spolu v objetí tak deset minut. Byl to moment, díky kterému se moje rozervané části opět poskládaly. Podívala jsem se na něj, přiblížila se, sebrala všechnu odvahu a prostě ho políbila. Cítila jsem, že to je tak správně. Pohled mi oplatil a setřel mi slzy, které stékaly po mém obličeji. Najednou mě vzal za ruku a někam mě táhl.

Došli jsme přede dveře od učebny lektvarů. Otevřel je a rukou naznačil, ať jdu dál. Vešla jsem a čekala, co bude. Šli jsme až dozadu do učebny, kde byla nějaká místnost navíc. Poznala jsem, že to byl jeho pokoj. Byl velmi útulný a tmavý. Posadila jsem se k malému stolku, kterého doprovázely dvě židle. Snape přinesl čaj a posadil se naproti mně. Poslední, co bych od něj čekala, je nějaké upřímné povídání o životě. Nevím proč, nevím jak, ale vyklopila jsem mu o sobě vlastně skoro všechno. Teda až na to, že se mi nejspíš líbí a přitahuje mě. To jediné si nahlas neumím přiznat. Provádí mě to myšlenkama a pomalu zžírá. Vím, že se to Snape nesmí dozvědět, ale myslím si, že už to nějakým svým způsobem stejně ví.

Po asi půl hodině našeho povídaní si musel Snape odskočit k Brumbálovi a já se rozhodla, že ho malinko překvapím. Na tom plese se zdál opravdu smutný. A to nejen díky mně. Všimla jsem si, že na jedné z menších komod mu leží malé rádio. Zapla jsem ho. Vycházela z něho melodie ideální pro tanec. Upravila jsem se a vyčkávala jeho příchodu.

Za necelých dvacet minut se dveře otevřely a vyšel z nich Snape. Zapla jsem hudbu a koukala na něj z rukama založenýma za zády. Chvíli mu trvalo přijít na to, o co se snažím, ale pak se pousmál, nastavil mi ruku a řekl: ,,smím prosit?" na znamení souhlasu jsem mu vložila svou ruku do jeho a poklonila se. Ten tanec. Ta energie. Ta vášeň. To drama. Nepopsatelné. Potápělo mě to ještě hlouběji do mého zamilování a sympatiím k mému záhadnému profesorovi. Chtěla jsem mu být nablízku, cítit jeho přítomnost. Jeho tělo na mém. Jeho ruce propletené v mých. Byl to krásný pocit eufórie. 

Po chvíli hudba přestala hrát, ale my byli stále ve stejné pozici, jako když hrála. Jeho ruce mi najednou obmotaly pas a moje ho chytly zezadu za krk. Pomalu a nebezpečně jsme se přibližovali. Myslím, že to bylo o dost jistější a zároveň opatrnější než dřív. Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a pohladil mě po tváři. Moje tvář si našla jeho dlaň a ulehla na ni. Bohužel se mnou nemohl být dlouho, vzhledem k tomu, že musí hlídat, aby studenti po plese netropili nějaký nepořádek. Naposledy mi věnoval polibek na čelo a tím jsme se rozloučili.

POSLEDNÍ ČÁST PLESU JE TU!!