Zakázané ovoce

12. Zlomení a láska

Skoro druhý týden uběhl od doby, co se na mě Snape pořádně nepodíval. Pravda. Párkrát o mě svým pohledem zavadil, ale pořád to nebyl ten hluboký pohled do očí. Seděla jsem zrovna ve společenské místnosti zmijozelu a připravovala se na zítřejší test. Když vtom mě z přemýšlení o odpovědi na druhou otázku vyrušil jeden velmi otravný a moc známý hlas. Byla to Kristi, která nadšeně poskakovala místností. V ruce držela nějaký letáček. Absolutně mě nezajímalo, co za bláznivý věci tam má. Vstala jsem a chystala se odejít. ,,Nathali stůůůůj", nadšeně na mě volal její hlas. Otočila jsem se a opřela se zeď. ,,Tohle tě bude určitě zajímat". Než jsem ji stihla přerušit, s tím, že určitě nebude, už tahle veselá holka pokračovala dál. ,,Divím se vlastně, že tu teď neposkakuješ místo mě". Udělala jsem znechucený obličej a dál jsem se přemáhala ji poslouchat. ,,Víš profesor Snape založil tenhle klub". ,,Co? Řekla jsi Snape?" Vytřeštila jsem na ni oči. ,,Jooo? No poslouchej mě. Hledá členy a požádal mě, abych někoho schopného našla. Vím, že ty z lektvarů vynikáš a byla jsem překvapená, že neoslovil tebe. No, takže se chci zeptat jestli se nepřidáš. Máme schůzky každý pátek v pět hodin." ,,Ehm, no, víš nevím jestli to je dobrý ná-." ,,Takže v pátek ahoooj." Obejmula mě a odskákala pryč.  ,,To bylo divný." Pomyslela jsem si a rozhodla se, že se podívám, kam má namířeno. Její poskoky se rozléhaly chodbou a směřovaly do velké síně. Podívala jsem se na hodinky. Šest. Asi jde jenom na večeři. Nevinná večeře. Proč vlastně podezřívám tak nevinnou, dětinskou holku. A z čeho ji podezřívám? Jsem jak psychopat. ,,No nic, jdu se taky najíst". Řekla jsem nahlas a odešla. Mé kroky se rozléhaly po skoro prázdné síni. U stolu učitelů seděl pouze Hagrid, Umbridgeová a..... a Snape. Jaká náhoda. Studentů tu taky moc nebylo. U zmijozelského stolu seděla pouze Rebecca, Kevin, podivná Kristi a já. Nabrala jsem si kaši s rybími prsty a nalila si pomerančový džus. Po chvíli jsem si všimla, že se Snape zvedá a hned za ním se začala zvedat i Kristi. Přece jenom není tak nevinná, jak vypadá. Vyšla ze síně a já šla nenápadně za ní. Došla až před učebnu lektvarů. ,,Výborně, takže mě vyměnil za jinou a nebo ještě líp takhle mění každou" zamumlala jsem potichu a přilepila ucho na dveře. ,,Podařilo se vám to? Přesvědčila jste ji?" Malinko naštvaně křičel Snape na Kristi. ,,A-ano, pane, ale nevím proč jste to po mně vlastně chtěl?" Vykoktala ze sebe chudák Kristi. Bylo mi ji líto. Bála se ho. ,,To není tvoje věc. Zapomeň." Vyřkl Snape zaklínadlo a v tu chvíli byla Kristi jako vyměněná. Nic nevěděla a byla zmatená, co tam vlastně dělá. ,,Samozřejmě. Kouzlo zapomínaní" došlo mi. Než stihla vyjít ven utekla jsem do pokoje. Celou noc jsem nemyslela na nic jiného, než na to, proč mě Snape potřebuje v klubu.

,,Vstávej!" Probudilo mě klepání mojí kamarádky Jenn. Pomalu jsem vylezla a šla do koupelny upravit se, abych nevypadala jak mrtvola. Velké šedé kruhy pod očima a vlasy jako ptačí hnízdo mému rannímu vzhledu moc nepomohly. Udělala jsem si rychlý drdol a kruhy zakryla. Dneska byl pátek a to znamenalo první setkání klubu. Také jsem hned druhou hodinu měla lektvary, aby jich samozřejmě nebylo málo. První hodinu jsme psali test, který si myslím jsem zvládla skvěle. S dobrou náladou jsem došla do učebny. Posadila jsem se do zadní lavice a přichystala si učebnice. Ve vedlejší lavici seděl Kevin. Koukal na mě, jako by mě chtěl zabít. Zvedla jsem prostředníček a dál se věnovala svým věcem. Hodina proběhla poměrně v klidu. Všimla jsem si, že se na mě Snape párkrát podíval, ale jako vždy jen na krátkou milisekundu.

Odcházela jsem ze dveří učebny a na chodbě pár metrů od třídy stál Kevin. ,,Ale, ale, někdo je zamilovanej do našeho zlýho učitele". Spustil ten namyšlenej idiot. ,,Hleď si svýho McCalline", zabručela jsem a chystala se odejít. Zabránila mi v tom ale jeho ruka, která mě za paži přitáhla zpět. ,,To jsi přehnal", zakřičela jsem, vytáhla hůlku a přiložila jsem mu ji pod bradu. ,,Co uděláš? Hm? Použiješ snad na mě mučící kletbu?" Tak ráda bych to udělala. ,,Udělám, co budu muset" štěkla jsem. ,,Cru-" sotva jsem chtěla kletbu doříct uslyšela jsem známý, hluboký hlas. ,,To snad nebude nutné, slečno. Mýlím se?" Krev se ve mně vařila. Nejradši bych kletbu seslala na něj, aby zažil mučení. Mučení, které jsem prožívala od doby, co se mnou nemluvil. Co se mě nedotkl. Nic. Nehodlala jsem hůlku stáhnout dolů. Naopak. Přimáčkla jsem ji ještě víc pod jeho bradu. ,,P-profesore vždyť mě z-zabije." Koktal McCallin. Cítila jsem, jak na mě všichni okolo zírají. Probodávají mě pohledem. Jak moc chtějí mojí prohru. Nemohla jsem tohle všechno dovolit. Začala se mi klepat ruka. Zatla jsem zuby. Pociťovala jsem, jak se mi hrnou slzy do očí. Cítila jsem chlad. ,,Exxxxpeliarmus!" Vyšlo ze Snapeových úst. Hůlka mi vyletěla z ruky a já se složila na zem. ,,Všichni okamžitě do svých kolejí" zakřičel Snape a všichni postupně mizeli. V hloubi duše jsem slyšela, jak křičím. Chtěla jsem tak moc, až jsem povolila a opravdu křičela. V tu chvíli mého křiku a slz, které se vyvalily ven, jsem cítila, jak mě ruce mého profesora silně drží kolem mého těla. Kolem mých rukou, opřených o studenou zem. Cítila jsem prohru. Prohru, kterou jsem dopustila já sama. Snape mě pomalu sbíral ze země. Podpíral mě a pomalu odváděl zpět do učebny. ,,Co bude s tím klubem?" To bylo jediný, co ze mě vypadlo. Nechtěla jsem narušit jeho aktivity. ,,Žádnej není Nat. To všechno bylo kvůli tobě. Nemo- , nevěděl jsem, jak s tebou mám mluvit. Prosím promiň mi to". V jeho očích byly slzy. Nechápala jsem, kde se tam berou a ani jak. Sebrala jsem poslední zbytek sil a políbila ho. Všechno, co jsem dřív chtěla, jsem teď měla. Položil mě opatrně na postel a přikryl dekou. Naposledy jsem cítila polibek na čele a zavření dveří. Ve vteřině nato jsem usla. S pocitem zlomení a lásky.

POPRVÉ PŘES 1000 SLOV! DĚKUJI MOC VŠEM, CO TO ČTETE! LOVE U GUYS! <3
DALŠÍ KAPITOLA BUDE BRZO!