Bylo pondělí večer, konkrétně půl jedné ráno, takže vlastně už bylo úterý. Nemohla jsem spát. Byl úplněk, který na mě vždycky silně působí. Potichu jsem vstala z postele, abych nevzbudila Jenn. Spala tak klidně, záviděla jsem jí. Přehodila jsem přes sebe svůj hábit, který visel na malém, černém věšáku, za dveřmi. Věděla jsem, že touhle dobou se po chladných chodbách Bradavic nikdo procházet nebude, takže jsem s klidem v duši opustila společenskou místnost zmijozelu. Na chodbě mě pohltil chlad. Přejel mi po celém těle. Oklepala jsem se. Rozhlédla jsem se, vytáhla hůlku a řekla:,,Lumos!" vyšlo z ní světlo a já mohla klidně pokračovat. Po dlouhých dvaceti minutách toulání se po chodbách, jsem se rozhodla, že půjdu na astronomickou věž. Noční výhled odtud musí být nádherný. Ostatně Snape sám říkal, že v noci je to tu hezčí. Posledních několik schodů zbývalo a ja stěží popadala dech. Došla jsem nahoru a ihned jsem se zarazila. V kamenném, obloukovém výklenku věže stál Snape. ,,Hlavně v klidu, nesmí mě vidět, teď potichu odcouvám a odejdu." opakovala jsem si jako mantru pro sebe. Vypadal, že je hluboko ve svém nitru a myšlenkách. Mé přicházející kroky neslyšel, tak proč by měl slyšet ty odcházející. Pomalu jsem couvala dozadu. Udělala jsem prudký krok a hlavou se silně udeřila do kamenného sloupu. Se zaúpěním jsem se sesunula dolů. To už samozřejmě tak tiché nebylo, Snape sebou trhl a v sekundě se otočil. Podíval se na mě a řekl: ,,Co tu děláš?" Myslím, že jsem byla trochu otřesená. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. ,,Asi krvácím profesore." řekla jsem, mezitím, co jsem si rukou zajela do vlasů a vytáhla ji od krve. Poslední, co si pamatuju bylo, že si ke mně kleknul. Nejspíš jsem asi omdlela.
Vzbudila jsem se s příšernou bolestí hlavy v posteli. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ta postel byla moje. Jenže nebyla. Otočila jsem se a vedle mě spal Snape. Nejdřív jsem byla trochu v šoku, ale po chvíli mi po zádech přejel příjemný pocit tepla. Byl tak klidný když spal a zároveň něco na něm, na mě působilo hlubokým dojmem vášně a zamilovanosti. Chtěla jsem se ho dotknout jako on mohl mě. Přejela jsem mu rukou po tváři a odhrnula mu vlasy z obličeje. V tu chvíli se probudil a silně mě chytl za zápěstí. Uznávám, že jeho reflexy jsou velmi pohotové. Naše oči se střetly a probodávaly se navzájem. Byly jako dva šípy, co hledají luk. Oba jsme něco hledali. Něco, co jsme nikdy neměli. Lásku. Poznali jsme si na očích touhu, chtíč a vášeň. Pustil mi ruku z jeho pevného stisku a přiblížil se ke mně. Prsty mě chytil za bradu a palcem přejížděl přes mé rty. Srdce mi tlouklo jako o závod. Podívala jsem se dolů, směrem k mým rtům a skousla jsem si spodní ret. Snape na nic nečekal, prudce si mě přitáhl a věnoval mi drsný polibek. Nějak víc jsem nenamítala, přiblížila jsem své tělo ještě blíž a políbení prohloubila. Cítila jsem vášeň, se kterou se naše rty potýkaly. Zajela jsem mu rukama do vlasů a pokračovala v líbání. Snape své polibky přesunul k mému krku. Převalil mě na záda. Jeho tělo bylo na mém. Cítila jsem, jak mi jeho ruka zajíždí pod sukni, ve které jsem spala. S lehkým vzdychnutím jsem si užívala pocit mého potěšení. Moc nestačilo k tomu, abych si nevšimla, jak těsné začínají být mému profesorovi jeho kalhoty. Podívala jsem se na něj a s jeho souhlasným výrazem jsem mu kalhoty začala rozepínat. To už jeho ruka vyjela zpod mé sukně a mé potěšení přestalo v nejlepším. ,,Proč jste přestal, profesore?" ,,Nepřestávejte" řekla jsem. Moje slova ho rozproudila ještě víc. Stáhnul si kalhoty. Rukama mi chytnul mé ruce tak, že jsem je měla vedle hlavy. Na nic nečekal a už jsem cítila, jak mé a vlastně i jeho potěšení pokračuje. Naše vzdychání pohltilo celou místnost. Chtěla jsem zvednout své ruce, ale jeho pevný stisk se s každou snahou stával pevnější. Jeho dominantní stránka byla něco, díky čemu byl ještě víc přitažlivý. Po nějaké době jsme oba dosáhli vrcholu. Myslím, že se nám svým způsobem ulevilo. Pustil mé ruce, které jsem už stejně pomalu necítila. Tuším, že aspoň na jedné z nich bude modřina. Tenhle ranní sex byl pro mě jako afrodiziakum, díky kterému jsem se totálně probudila. Podívala jsem se na Snapea, který už ležel vedle mě a pouze zíral do stropu. Nevypadal sice na to, že by toho litoval, ale spíš na to, že neví, co dál. Nechtěla jsem mu jeho myšlení ztěžovat, a tak jsem se rozhodla, že pomalu odejdu na snídani. Po takovém výkonu je opravdu nutná. Naposledy jsem se na něj podívala a odešla jsem.
HOPE YOU LIKE IT! <3
ČTEŠ
Zakázané ovoce
FanfictionMůže se jí tak moc nenáviděný profesor stát středem jejího zájmu?....Může