I will be waiting

-1-

Skrze okna se vkrádal jemný sluneční svit, který pomalu začal dopadat na moji tvář. Paprsky mě vytrhly ze spánku a já jsem si rukou promnula oči. Sakra proč já vždy zapomenu zatáhnout ty závěsy? Rozespale jsem se vyhoupla do sedu a rozhlédla po místnosti, kterou naplňovalo ranní slunce. Na zemi spokojeně odpočívala moje fenka francouzského buldočka Lily. Koukla jsem se na hodiny, které mi visely nad stolem. Bylo šest hodin. Sice jsem mohla ještě půl hodiny spát, než by mi zazvonil budík, ale slunce mi to už nedovolovalo. Vstala jsem, přesunula jsem se ke své skříni a oblékla si černé džíny a bílý top.

Namířila jsem si to do koupelny, abych se trochu zkulturnila. Projela jsem své blond vlasy hřebenem a následně jsem je zagumičkovala do drdolu. Na obličej jsem si napatlala korektor, linky, řasenku a nakonec jsem si ještě vyčistila zuby.

„Rose! Pojď už na snídani!" Zavolala na mě moje mamka z dolního patra. Jen co řekla slovo snídaně, tak se mi začaly sbíhat sliny. Očividně to samé platilo pro Lily. Slyšela jsem zachrochtání a následné ťukání drápků o zem, které se táhlo od mého pokoje až do dolního patra.

Rozešla jsem se ke schodům, a jako každý den jsem se sklesle podívala na dveře, které se nacházely vedle schodů. Býval to pokoj mé starší sestry Bianky který mi vždy připomněl to strašné období. Před třemi lety, kdy mi bylo třináct, tak mého tátu vyhodili z práce. Celou rodinu potom zabezpečovala mamka, která měla ale špatně placenou práci. Tátu to trápilo, a tak se vždy na několik hodin denně vypařil a vrátil se úplně vyčerpaný. Nikdo z nás nevěděl, kam chodí a on nám to ani nechtěl říct. Ovšem domů vždy donášel peníze... Docela dost peněz. Jednoho dne se však stala strašná věc. Bianka se nevrátila domů, když měla přicházet ze školy. Vyhlásilo se po ní celostátní pátrání. Policie jí hledala týdny a týdny, ale po Biance se slehla zem.

Sešla jsem schody a jako první jsem zpozorovala Lily, jak se cpe svýma granulkama a spokojeně u toho pochrochtává. Pohladila jsem jí po její lesklé černé srsti a šla se posadit ke stolu.

„Dobré ráno." pozdravila jsem moji mamku a tátu, kteří spokojeně jedli palačinky. „Dobré ráno zlatíčko." řekla mamka a podala mi talíř s palačinkami. S radostí jsem se do nich pustila, protože palačinky jsou mé oblíbené jídlo. Byly opravdu výborné. Nikdo neumí udělat lepší palačinky, než moje mamka.

„Byla unesena další dívka." řekl táta sklesle, když pročítal články v novinách. Zmizení ať už dívek nebo chlapců bylo v našem městě čím dál tím víc častější. Docela by mě zajímalo, kam všichni ti lidé mizí a nechápu, jakto že na to ještě policie nepřišla.

Když jsem dojedla, tak jsem odnesla talíř do dřezu, pustila jsem Lily ven na zahradu, šla jsem si obout boty a vyrazila do školy. Moje cesta do školy je dlouhá zhruba dva kilometry a vede krásným lesem, takže si vždy takhle po ránu vyčistím hlavu takovou menší procházkou.

Dorazila jsem ke škole, u které už čekala moje kamarádka Nancy. Svižným krokem a s úsměvem jsem se k ní rozešla. Když mě Nancy zpozorovala, vykouzlil se jí úsměv na tváři. „Ahoj Rose!" Přiběhla ke mě a objala mě. „Ahoj" Pozdravila jsem brunetku, která mi visela kolem krku.
„Normálně mi nebudeš věřit, kdo mě pozval na rande!" Její oči přímo zářily radostí. „No to netuším." Řekla jsem i přes to, že jsem byla jistá, že to je určitě Mike ze staršího ročníku, do kterého je zamilovaná od začátku, co jsme začali chodit na střední. „Mike!" Řekla s radostí a její oči se ještě víc rozzářily. Jak nečekané, že je to zrovna on. Sice jsem jí to přála, ale myslím si, že má i na někoho lepšího než je zrovna Mike. „Vážně? To je skvělý! Musíš mi vše hezky říct, jsem jedno velké ucho." Usmála jsem se na ní a poplácala jsem jí po rameni. Jsem ráda, že je konečně šťastná. Nancy si poslední dobou prochází těžkým obdobím. Nese těžce rozvod svých rodičů a smrt svého staršího bratra, který se vyboural v autě. Díky ztrátě staršího sourozence vím, jak se cítí. Celé to hrozné období jsme prožili spolu a navzájem se podporovali.

Pár minut jsme stáli před školou a bavili se o Mikovi. Z Nancy opravdu srší pozitivní energie. Jestli jí ten kluk ublíží, tak mu asi přelomím vaz. „Měli bychom už jít, za 5 minut nám začíná hodina." Řekla Nancy a já jen přikývla. Vyrazili jsme dovnitř do školy, u skříněk jsme si přezuli boty a zamířili jsme do třídy. Profesorka už byla ve třídě, a my přišli zrovna na zvonění. Usadili jsme se do zadní lavice a začala nám hodina.

Nancy celou dobu štěbetala o Mikovi a já jen poslouchala a usmívala se. „Slečno Darcyová, vím že máte asi své kamarádce hodně co říct, ale nás ostatní vážně nezajímá s kým jdete večer na rande. Utište se prosím, nebo vás přesadím do přední lavice." Řekla naše profesorka a nadále pokračovala v jejím výkladu biologie. Celá třída se podívala na Nancy a začala se hihňat. Nancyny tváře se zabarvily do červena a pohled se sklopil směrem na zem. Po zbytek hodiny si netroufla říct ani slovo a poslušně poslouchala výklad učitelky. To se u Nancy jen tak nevidí.