I will be waiting

-24-

Upřímně jsem nemohla věřit svým uším. V hlavě mi pořád dokolečka zněla ta věta, kterou vyslovil Lucas. "Já myslel, že jsi teď zaláskovaný do té Rosalie." Pořád přemýšlím, jestli si dělal jenom srandu že je Sam zaláskovaný, nebo jestli se Sam Lucasovi svěřil. Teď to ale řešit nebudu.

Se Samem jsme ještě dobu seděli u baru, povídali jsme si pili jsme. Za Samem si vždy chodili popovídat nějací lidé. Každý vyzvídal kdo jsem a odkud jsem. Pro dnešní večer se ze mě stala Chloe Brown z Californie. Svojí novou identitu jsem si náramně užívala. Ale víc než svou novou identitu jsem si užívala to, že můžu být mezi lidmi. Bohužel jsem nemohla opustit Sama, protože mi to zakázal. Pořád si mě hlídá, abych náhodou nepoprosila někoho o pomoc.

Hudba zpomalila a lidé, kteří neměli svou druhou polovičku začali odcházet z tanečního parketu. Vyklopila jsem do sebe poslední skleničku Cuba libre a chytla jsem Sama za ruku a táhla ho mezi hromady párů lidí, kteří se na sebe tiskli a zamilovaně si civěli do očí. Po alkoholu se mi vše motalo a jediné, díky čemu jsem držela rovnováhu byl Sam.

Zhruba někde uprostřed jsem se zastavila a otočila jsem se na něj. Než jsem stihla cokoliv říct, tak jeho ruce přistály na mých bocích a přitáhly si mě k němu. Přesně věděl co má dělat. Pousmála jsem se, natáhla jsem ruce a spojila jsem je za jeho krkem. Společně jsme se začali lehce pohybovat do rytmu hudby.

„Jste krásná slečno Brownová." Šeptl mi do ucha.

„Já vím." Mrkla jsem na něj provokativně.

„Počkej.“ Sam se zastavil a zahleděl se mi do očí. Dal jednu ruku pryč z mého boku a přesenul jí na mou tvář. V tu chvíli mi bylo jasné co bude následovat.

Sam se ke mně lehce naklonil a zastavil se. Zřejmě zkoušel, co udělám. Nevím, jestli jsem to byla já nebo alkohol, ale byla jsem první, kdo spojil naše rty. V ten moment jsem měla pocit, jakoby v mém břiše lítalo miliony motýlků.

Najednou jsem uslyšela tleskání kolem nás. Odtáhla jsem se od Sama a podívala se okolo sebe. Lidé na nás koukali a tleskali. Trochu jsem to nechápala a byla jsem zmatená.

„Proč všichni tleskají? To tě snad nikdo nikdy neviděl políbit holku?“ zmateně jsem se zeptala Sama.

„Jednorázovky jsem nikdy netahal na veřejnost.“ v klidu se usmál a já ztuhla.

Co to právě řekl? Na tohle jsem asi moc opilá.

„Dej mi minutku, odskočím si na záchod." Špitla jsem směrem k Samovi a vydala jsem se směrem ke koupelně.

„Počkej, nechoď sama.“ uslyšela jsem za sebou, ale přesto jsem šla. Byla jsem naprosto rozhozená.

Šla jsem ke koupelně naproti mému pokoji, protože i přes to, že jsem tu už několik dní, tak o žádné jiné nevím. Prodrala jsem se mezi davem lidí, vyšla jsem po schodech a chodbou jsem došla ke dveřím do koupelny. Trochu mě ale zarazilo, že dveře koupelny byly pootevřené. Pozastavila jsem se a lehce jsem do dveří strčila. Uviděla jsem tam Nancy, která byla úplně na šrot a nějakého kluka, kterého jsem ani neznala.

Nancy stála jako bez duše u zdi, zatím co jí ten kluk osahával a dral z ní dolů šaty. Nejspíš ani chudák neví co se děje. Tohle nesmím nechat jen tak.

„Dej z ní ty pracky pryč úchyle!" Vletěla jsem do koupelny a rázným hlasem jsem ho okřikla.

„A ty jsi jako kdo?" Kluk se na mě podíval a arogantně mi odpověděl.

„Já jsem Ros... Chloe." Probodávala jsem ho pohledem a čekala, co z něj vypadne.

„Tak hele Ros-chloe, mám tu něco rozdělaného. Tak laskavě vypadni a nepleť se do cizích věcí, ano?" Na obličej nahodil arogantní úšklebek a svůj pohled opět přesunul na Nancy, která vůbec nic nevnímala.

Nevím kde se to ve mě vzalo, ale najednou se ve mě nahromadila strašná zlost. Zatla jsem pěsti, rychlým krokem jsem přišla k tomu klukovi a vlepila mu ránu pěstí. Po tom co jsem cítila jako bych si o něj rozdrtila ruku, tak se ani nehnul. Nancy pustil a nechal jí sklouznout na zem. Otočil se ke mně a já uviděla zlost v jeho očích. Fajn, tak tohle jsem asi podělala a asi teď dostanu pěknou ránu.

„Holky biju nerad, ale ty si o to říkáš potvoro." Řekl a bylo vidět že váhá, jestli mi má něco udělat, nebo ne.

„Být tebou, tak se jí ani nedotknu Alexi, jinak tě zbiju tak, že už do konce života nebudeš chodit." Uslyšela jsem zamnou známý hlas. Díky bohu že je tady. Na tom klukovi bylo vidět, že zlost vystřídal strach.

„Jejda Same, to je tvoje holka? Moc se ti omlouvám. Jsem idiot. Radši už půjdu." okamžitě vyběhl ven z koupelny a někam se vytratil.

Děkovně jsem se podívala na Sama.

„Necháš nám trochu soukromí prosím?“ poprosila jsem Sama a on jen kývl, vyšel z koupelny a zavřel za sebou.

Přiběhla jsem k Nancy a postavila jsem jí na nohy. Pomalu jsem jí znovu navlékla šaty.

„Rose? Jsi to ty?" Opilecky zamumlala.

„Jo jsem to já, ale nikomu to neříkej, ano?" Řekla jsem jí i přes to, že jsem věděla, že další den bude mít takové okno, že na tohle úplně zapomene.

„Ty jsi takový můj anděl strážný Rose. Sice jsi nějaká černá, ale jsi anděl." Sáhla mi na mé vlasy a usmála se.

„Co takhle tě dostat domů? Nenechám tě tady jen tak." Řekla jsem jí a začala přemýšlet, jak mám tohle udělat.

„Já nechci domů Rose." Zamumlala a opřela se o mě. Tak teď nevím co s ní mám dělat. Chci se vrátit zpátky za Samem, ale nemůžu jí tady jen tak nechat a riskovat, že by se ten kluk ještě třeba vrátil. Taky ještě celkem potřebuju na záchod, ale to je vedlejší...