Rozhodnutí vlčích bohů

2. V nové smečce

Killian

Hned jak mi bratr myšlenkami řekl že můžu přijít jsem vyrazil.
Měl jsem strach, že jsem jí ublížil.
Odkoupili jsme ji aby byla v pořádku. Se mnou.
Ani jsem neklepal a vešel dovnitř.
Moje malá ležela schoulená na posteli.
Hned jak mě spatřila, stočila svůj vyděšený pohled na alfu.
Killiane neubliž jí.
Pohledem jsem ho ujistil a on už odešel z místnosti.
,,Jsem Killian."
Zachvěla se.
,, Bojíš se mě?" Zeptal jsem se jí celkem hlasitě.
Stočila pohled do jiného rohu místnosti.
,, P-potřebuju spát."
Vykoktala a přikrčila se.
Jemně jsem pokýval hlavou a odešel z místnosti.
Má ze mě strach.

Kaitlyn
Po probuzení jsem se podívala na hodiny. Moc dlouho jsem nespala. Nanejvýš půl hodiny.
Použila jsem svůj vlčí čenich, abych zjistila, že se sem chodbou někdo blíží.
Sedla jsem si na postel a počkala až přijde.
Byl to Killian.
,, Jak se cítíš?" Zeptal se mě.
,, Co ti po tom?"
Vyštěkla jsem drze. Bála jsem se ho, ale nechtěla jsem mu to dát na jevo.
,,Takhle se mnou mluvit nebudeš."
Zavrčel tiše ale varovně.
,, Takže, děkuji vám za odkoupení, co jste za to slíbili? Že už tu smečku nenapadnete? Dobře, takže vám nic nedlužím a odcházím."
Rozhodnutě jsem se zvedla k odchodu.
,, Nenechám tě odejít."
Zavrčel znovu Killian.
,, A to jako proč?"
Zavrčela jsem na něj taky.
,, Protože nemůžu nechat odejít svou spřízněnou duši."
Cože?!
Spřízněnou duši?! Tak to ani náhodou.
,,V žádném případě!"
Zakřičela jsem a rychle vyběhla ven z místnosti. Chtěla jsem utéct, ale tenhle velký barák byl jak bludiště.
Killian se začal nebezpečně přibližovat.
A pak jsem spatřila záchranu.
Balkón.
Doufám že je nízko. Vyběhla jsem směrem na balkon a podívala se přes zábradlí. Málem se mi zamotala hlava. Bylo to minimálně pět metrů.
Se strachem v očích jsem se otočila ke Killianovi, kterému na tváři visel vítězný úšklebek.
,, Nikdy neutečeš."
Řekl pevným hlasem.
Já jsem se napřáhla a dala mu facku.
Zavrčel a strčil do mě. Narazila jsem do zábradlí a málem přepadla.
Než jsem se ale stihla vzpamatovat, stál u mě a pevně mě držel.
,, Pusť Mě!" Zavrčela jsem.
Stisk povolil.
,, Nepustím tě ven z tohoto domu." Řekl tiše a odstoupil ode mě.
A mě napadl spásný nápad. Ale byl šílený. Podívala jsem se na Killiana, na les za mnou a měla jsem jasno.
Přehoupla jsem se přes zábradlí, přeměnila se a skočila dolů. Padala jsem jen chvíli a pak jsem tvrdě dopadla.
,,Lyn!" Zakřičel z vrchu Killian. Předpokládám že už běží ke mě.
Zvedla jsem se ze země a téměř okamžitě si na ni zase lehla. Měla jsem zlomenou packu a ještě několik dalších šrámů.
Packu jsem srovnala a chvíli počkala než sroste. Díky vlčí regeneraci to bylo rychle.
Pak jsem začala kulhat do lesa. Ale zaslechla jsem Killiana, který už byl skoro u mě.
Utéct bych mu nezvládla. Potřebuju, aby se zahojil natržený bok. A to ještě pár vteřin potrvá. Pak budu mít sil dost.
Vrátila jsem se zpátky na místo, kde jsem dopadla a tam si lehla. Ještě jsem vyplázla prokouslý jazyk, abych se neudusila krví která z něj tekla.
Zavřela jsem oči a počkala.
Za dvě sekundy byl Killian u mě.
,, Kaitlyn!"
,,Lyn slyšíš mě?!"
Z jeho hlasu bylo slyšet zoufalství.
Bylo mi ho líto. No, můj útěk byl důležitější.
Najednou se ale vyskytla nečekaná komplikace.
Objevil se tu alfa Cameron.
Oba u mě klečeli.
,, Nehýbej s ní. Zajdu pro lékaře."
Řekl vyděšeně Killian.
Alfa ode mě dva kroky odstoupil.
Když se tak zamyslím nad tím, co řekl Killian, tak má pravdu.
Lékaře bych asi potřebovala. Zranění na boku se nechtělo vyléčit.
Ale nad tím jsem neměla čas uvažovat. Alfa ztratil pozornost a toho já jsem využila.
Prudce jsem vyskočila na nohy a běžela k území samotářů.
Cameron za mnou neběžel. Ale za chvíli jsem ucítila pach Killiana. Byl naštvaný a to hodně.
Zastav se Lyn!
Použil zkrácenou verzi mého jména.
To nemám v plánu!
Zavrčela jsem nazpět.
Nenuť mě tě zastavit násilím!
Přesně tuhle větu řekl, když jsem utekla poprvé. A nyní už jsem věděla, že je schopný to násilí použít. Ale já jsem musela bojovat za svou svobodu. Chytil mě a zakousl se mi do zadní nohy. Zakňučela jsem bolestí a přeměnila se na člověka.
,, Pusť mě!" Zakřičela jsem vztekle, když mě pevně svíral v náručí.
Neodpovídal mi, jen vztekle zavrčel. Proměnila jsem se zpátky na vlčici a kousla ho do předloktí. Takže mě pustil. Opět jsem se dala do běhu.
Kaitlyn, už takhle dostaneš trest. Nestěžuj si to!
Po této větě jsem ještě přidala. Ale on umí běhat dobře, takže mě za krátkou chvíli dohnal.
Skočil, natáhl tlapu a škrábl mě do boku. Na to samé místo, kde jsem měla trhlinu už od pádu. Ale to on nevěděl.
Zakňučela jsem a přikrčila se k zemi.
Killian se proměnil a vzal mě do náručí. Neměla jsem sílu se bránit.