Rozhodnutí vlčích bohů

6. Vlčí duch

Přede mnou se vznášelo něco podivného. Bylo to z mlhy a mělo to tvar vlka. Mohl být tak o hlavu možná dvě vyšší, nepoznala jsem to, protože se vznášel tak 50 cm nad zemí. Nevěřícně jsem si protřela oči do packy a znovu zamrkala na přízrak z mlhy. 

,,Kdo jsi?" Přízrak jsem začala pomalu obcházet a měřila jsem ho očima. Někoho mi připomínal. 

,,Kellen, jméno mé. Jsem duch jeho vlka. Než se začneš děsit, Kellen je v pořádku a žije. Tedy zatím. Utekl jsem z říše stínů, aby jsi zabránila budoucí smrti Kellena. Chce za tebou přijít, navštívit tě. Ale Killian má špatnou náladu po boji s bratrem, sice se nakonec usmířili, jenže zhruba za tři minuty zjistí, že jsi utekla. Minutu po tom, co zjistí že jsi pryč dorazí Kellen. Killian o tebe má strach a chce tě chránit, Kellen řekne že jde za tebou a že o tobě něco ví, proto se začnou hádat. Pak se poperou a Kellen zemře."

Rychle jsem vyrazila směrem k domu. ,,Stůj!" prudce jsem zabrzdila a ohlédla se. Další stín. Tohle ale nebyl Kellen. ,,Když půjdeš ke smečkovému domu, tak je obejdeš. Jsou v lese. Rychle, pojď! Povedu tě." Přišlo mi to velice podivné, ale strach o Kellena byl větší. Běžela jsem dopředu, jak nejrychleji to šlo. Ale nevšimla jsem si stínu, který si lehl přede mě a já o něj zakopla. Upřímně, nemyslela jsem si že ten stín je opravdový a dá se o něho zakopnout.
Nad tím jsem ale neměla čas přemýšlet, protože jsem kutálela kotrmelce vpřed.
Zastavila jsem se po chvíli s tvrdým nárazem. Spadla jsem do nějaké díry. Zmateně jsem se rozhlédla kolem. Vzhlédla jsem nahoru na okraj jámy. Stín seděl, koukal na mě a škodolibě se usmíval.
,,Kdo jsi?! Proč jsi to udělal?!"
Stín se rozchechtal, vyloženě až se za břicho popadal.
,,Jsem duch vlka Tessy."
Zase se začal smát.

,,Ale já tě ani neznám!" Zase jsem zavrčela vlčí řečí. ,,Zkazila jsi mi dokonalý život který jsem mohla mít! Byla jsem předurčená k tomu být s Killianem!"

,,Rozkřikl se stín až mi zalehly uši. Svitla mi naděje. Byl tu přece Kellenův vlk. 

Prosím pomoc! Zavyla jsem. Ale jak se za chvíli ukázalo, nebylo mi to nic platné. 

,,Měj se tu hezky Kaitlyn. Brzy se setkáme." Mrkla na mě vlčice Tessa a zmizela. 

,,Kellene! Prosím, jsi tu ještě někde?" Začaly mi z očí téct slzy. 

,,Kaitlyn?" Vytáhl mě z jámy a já jsem se na něj dívala, jak se rozpouští ve vzduchu. 

,,Bež před smečkový dům! Kellen právě bojuje s Killianem!"

Okamžitě jsem se rozběhla směrem k domu. Jen s obtížema jsem se vyhýbala stromům. Pak se mi před očima objevila hrůzná scéna. Jako by se zastavil čas. Poškrábaný a pokousaný Kellen ležel na zemi pod Killianem, který se ho právě chystal usmrtit. Vyskočila jsem a srazila Killiana k zemi, ale ten se po mě instinktivně ohnal a zakousl se mi do přední packy. Zakňučela jsem a přikrčila se před ním. Bála jsem se ho. Nevěděla jsem co mi chce udělat. 

On se ale proměnil a klekl si ke mě. ,,Lyno! Proč jsi to udělala!" Rozkřičel se na mě. Já jsem se proměnila taky a stoupla jsem si. ,,Kvůli tobě! A přestaňte laskavě komolit mé jméno, beto západní smečky." Mezi tím co jsem mluvila si stoupl. Tak jsem ještě sklopila svůj zrak a uklonila se mu. Ještě než jsem to udělala, tak jsem si všimla jeho výrazu. Byl velice překvapený. ,,A jestli mi to prosím dovolíte beto, půjdu se podívat na Kellena, který vůbec nevypadá dobře."

Ani jsem nečekala na jeho odpověď a vydala se ke Kellenovi. Zavrčel a prudce mi trhl za zápěstí. Já jsem se na něho zamračila, vytrhla mu svou ruku a vydala se ke Kellenovi. 

,,Kellene? Slyšíš mě?" vytekla mi slza z oka. ,,Zavolej doktora!" poručila jsem nějakému vlkovi, který stál kousek od nás. Vlk se podíval na Killiana, který byl vytočený do běla. ,,O tohohle červa se starat nebudeme!" Zavrčel na mě. 

Zamračila jsem se na Killiana, sehla se a zvedla zakrváceného Kellena v bezvědomí ze země. ,,Je to moje poslední rodina. A jestli mi nehodláte pomoct, alfo Západní smečky, půjdu s ním k jiné smečce" To už mi z očí tekly dva silné proudy slz.

,,Prosím." Zašeptala jsem to jediné slovo, které Killiana dokázalo obměkčit.