Rozhodnutí vlčích bohů

7. Značka

,,Mhmmm, tak fajn, ale jen než se zdraví! A s tebou si to potom ještě vyřídím!"
Zavrčel vztekle. S Kellenem v náručí jsem se rozešla k nemocničnímu oddělení. Nemyslete si, že mám bůh ví jaké svaly. Kellena jsem už nemohla udržet. Musela jsem vypadat velice vtipně.
,,Kaitlyn? Co se stalo?" Zeptal se vyděšeně Cameron.
,,Je to můj bratr, jmenuje se Kellen a tohle mu udělal ten deb... váš bratr."
Opravila jsem se rychle, než jsem řekla něco, čeho bych mohla velice litovat. I když v duchu jsem to dořekla do konce.
Cameron pokýval hlavou, došlo mu, co jsem chtěla říct.
Nakonec ale beze slov vzal Kellena a vydal se do nemocnice.
Ještě než alfa zašel za roh, stála jsem úplně rovně. Ale jakmile zašel za roh. Chytla jsem se za záda a dokonce vypustila z úst pár nadávek. Záda mě bolely jako čert a nohy na tom nebyly o nic lépe.
Začala jsem kulhat k pokoji Killiana. Vešla jsem dovnitř, nikdo tu nebyl. Byl to plusový bod pro mě. Chtěla jsem vzít své věci a na druhé straně pokoje v jednom rohu si vytvořit provizorní lůžko.
Vzala jsem do rukou peřinu z postele, ale ta mi spadla na zem. Zanadávala jsem a pro peřinu se ohla. Neobešlo se to bez kňučení.
Ty záda jsem si minimálně přelomila.
A peřinou a s polštářem jsem zašla do rohu a ustala tam.
Asi jsem si to ani neuvědomila, ale při zvedání ze země jsem slabě zavyla.
Ozvalo se hlasité zavrčení.
Prudce jsem se otočila je dveřím, ale to byla rána pro moje bolavé záda. Podívala jsem se Killianovi do očí. Byl tam vztek a přísahala bych, že jsem v jeho očích na chvilku zahlédla i starost a bolest.
Začal jsem ke mě blížit. Veškerou bolest jsem odsunula do pozadí a snažila jsem se stát rovně.
Přišel úplně ke mě a natiskl mě na studenou zeď.
Z oka mi vytekla slza. Nevím jestli bolestí, nebo strachem, který ve mě stále narůstal.
,,Lyno, myslím že nastává čas, abych si tě označil." Sakra, co to je? Někdy jsem o tom něco slyšela, ale už si nepamatuji co. Sice jsem vlkodlakem od narození, ale vyrůstala jsem v cele, kde se mnou nikdo nemluvil a nic mi neříkal. O spřízněných duších se mnou mluvil Kellen, ale o označení nic neříkal. Nemůžete se mi divit, že nevím co to je.
,,C-co to je o-označení?" Vykoktala jsem ustrašeně.
,,Je to posílení pouta mezi druhem a družkou. Dnes si označím tebe a pak ty mě. Budeme navždy spolu.
Zacítila jsen jeho horký dech, jak se opřel o můj krk.
Odtáhl se ode mě a díval se do mých očí, které byly plné strachu. Pak se zničeho nic předklonil a já jsem omdlela bolestí.

Killian

Odtáhl jsem se od ní a podíval se na ni. Svezla se po zdi na zem a omdlela. Pak mi teprve došlo co jsem udělal. Já si ji označil. A ona to nechtěla.
Pokud druh označí družku bez jejího souhlasu, bolí jí to mnohem víc než obvykle.
Opět jsem očima zabloudil k ní. Rychle jsem se sehnul, zvedl ji ze země a rychlým krokem šel na ošetřovnu. Doktor si ji vzal a vyhodil mě ven.
Okamžitě jsem se vydal ke Cameronovi do kanceláře.
Bez klepání jsem vstoupil a sedl si na židli před Camerona.
,,Stalo se něco?" Otočil se na mě a podíval se mi do očí.
,, Označil jsem si Lynu."
Zašeptal jsem s bolestí v hlase.
,, Proč teda nejsi šťastný?" Zeptal se mě. Trochu čekal, že jsem udělal něco špatného.
,, Protože ona to nechtěla! Jak jsem něco takového mohl udělat?! Už mě bude navždy nenávidět!" Při poslední větě mi z oka vytekla slza.
,,Ty brečíš?" Udiveně se na mě podíval.
,, Já jsem takový debil!" Zakňučel jsem tiše.
,, Věřím, že to bude v pohodě. Uzdraví se a pak jí to celé vysvětlíš." Řekl s úsměvem Cameron.
Já jsem jen pokýval hlavou, zvedl se a šel na ošetřovnu.