Rozhodnutí vlčích bohů

8. Stará jeskyně

Probudila jsem se kvůli intenzivní bolesti, jejíž zdroj byl na mém rameni. Otevřela jsem oči a chtěla se zvednout. Ale něčí ruka mě přibrzdila. Otočila jsem se, abych se ujistila, čí ta ruka je.
Vedle postele seděl Killian. Rychle jsem seskočila z postele a rychlou chůzí šla k zrcadlu, několikrát se mi zamotala hlava. Ignorovala jsem Killianovo volání o tom, ať jdu zpět.
Stoupla jsem si před první zrcadlo, které jsem potkala. Na chvíli se mi zastavilo srdce. Na mém krku byl otisk od zubů. Zatočila se mi hlava a víc už si zase nepamatuju.

* * * * * * *

Probudila jsem se na tom samém místě jako minule, ale tentokrát Killian neležel vedle mě. Zvedla jsem se a převlékla se do normálního oblečení. Neobešlo se to bez občasného zasyčení. Kvůli bolesti.
Chtěla jsem se vydat ke dveřím. Ale někdo vtrhl do místnosti. Jeho pach se rozprostřel všude po místnosti. Já jsem měla srdce až v krku. 
Prudce se ke mě blížil.  Já jsem začala rychle couvat. Zastavil se a nechápavě zvedl obočí. Opět se rozešel ke mě. 
,,Stůj!" Zaječela jsem s velkou dávku strachu v hlase. 
,,Lyn? Co se stalo?" Stále nechápal. Tak on nechápe.
,,Ty jsi mě pokousal!" Vyhrkla jsem naprosto šokovaně. Rána mě zabolela, tak jsem se chytla za krk a zakňučela jsem. 
,,To byl proces označení. Dělá se to běžně." Zoufale si prohrábl vlasy. 
Mě ale bylo jedno, co se dělá běžně. Já jsem potřebovala pryč, pryč od něj. Proběhla jsem těsně kolem něj a dveřma vyběhla ven. Zkusila jsem hlavní dveře, ale byly zamčené. Bežela jsem dál. Vrátím se ke svému bývalému plánu. Skočím z balkonu. Zase. 
Cítila jsem za sebou Killiana a začaly mi z očí téct slzy. Hůře jsem viděla, proto pro mě nebylo překvapením, když jsem do někoho vrazila. Podle pachu to byl Cameron. Vzal mě do náruče a objal mě. Z očí mi tekly slzy a stále jsem se snažila utéct. Slyšela jsem, jak Killian lehce zavrčel. Cameron mě chtěl dát do náručí Killianovi. Já jsem se ale od Camerona odtrhla a začala se za něj schovávat. Killian zavrčel a vzal mě násilím k němu do pokoje. Očima jsem zavadila o balkon. Balkonové dveře byly zavřené. Ale vedle bylo okno. Měla jsem jasno.
Poslední, co jsem stihla před proměnou bylo vyslat myšlenku.
Promiň Kellene.
Už přeměněná jsem skočila do okna, které se téměř hned roztříštilo. Dopadla jsem ven, ale ne na zem. Tentokrát jsem dopadla na malý jehličnatý strom. Sice jsem byla poškrábaná od střepů a od jehličí, ale jinak jsem žádné zranění neměla. 
Rozběhla jsem se do lesa a schovala jsem se na Killianově území. Na místo které jsem znala. 

Před čtyřmi lety:
Mohlo mi být tak 14 let. 
Dnes jsem měla možnost podívat se ven ze své cely. Alaran mě ten den zase zbil. Chtěla jsem před ním utéct. 
Ale ještě nikdy jsem to nezkusila. Měla jsem moc velký strach z následků. Dnes jsem byla pevně rozhodnutá, že uteču. Alaranovi jsem řekla, že mě zavolali hlídkaři, abych šla zakopat tělo mrtvého samotáře, který vstoupil na naše území. Věřil mi, tohle jsem musela dělat často.
Kolem hlídek jsem proběhla bez problému. Věděla jsem, kdy se střídají. Taky jsem dokonale uměla maskovat svůj pach. 
Běžela jsem, než jsem věděla, že už nejsem na našem území. Schovala jsem se do jeskyně, která byla za malou skulinou. Na tomto území jsem žila poměrně dlouho. 
Ale jednoho dne se to muselo zkazit. Potkal mě mladý beta. Nejspíš bratr alfy. Několik dní za mnou chodil. Z toho co si pamatuju, mu tenkrát bylo 16 a jeho jméno začínalo na K. 
Mimo svou celu jsem na tomto území žila asi měsíc, ale Alaran mě našel. Několik dní jsem pak byla hlady a každý den mě bil.

Pak mi ale něco došlo. Tenkrát 16, jeho jméno začínalo na K.
Co když jsem se s Killianem znala už mnohem dřív?