Rozhodnutí vlčích bohů

1. Západní Smečka

Probudila jsem se s ránou z alfovy kanceláře. Pak se ozvalo pár ran od těžkých bot bojovníků, co probíhali kolem mého pokoje. Nevím, jestli se to dalo nazývat pokojem. Bylo to spíše vězení. Stará cela. Měla jsem tu postel- pár kupek sena a roztrhanou deku, polička s věcma na základní hygienu a pak tu ještě byl záchod a malá dřevěná stolička ze stolem.
,, Kaitlyn!"
Ozvalo se naléhavě zpoza dveří.
,,Kellene?"
Ozvala jsem se.
,,Napadlo nás několik smeček. Protestují proti našemu alfovi. Ale to je jedno. Musíš se rychle schovat, chtějí tě prodat alfovi Ledové smečky! Rychle! A prosím nebuď na něj drzá."
No jo, můj alfa mě sice mlátí, ale já mu musím dát nějak na jevo, že budu vzdorovat.
,,Kellene!"
Prudce jsem zvedla hlavu. Na schování bylo pozdě.
Rychle jsem sklopila pohled k zemi. Nehodlala jsem schytat několik dalších ran za to, že jsem se mu podívala do očí.
,,Ty, půjdeš se mnou!"
Zavrčel a já věděla, že to bylo mířené na mě.
Kellen se mezi tím někam vytratil. Doufám že se mu nic nestane. Kellen je totiž můj bratr. Ale nikdo to neví. Kdyby na to Alfa Alaran přišel, Kellena by zabil.

Něco cvaklo a nebylo to jen tak něco.
Zámek od mé cely.
Asi měsíc jsem nebyla venku.
Alfa mi provazem zavázal ruce za zády.
Když uzly dotáhl, lehce jsem zakňučela bolestí. Za to mi ale na tváři přistála facka.
Zatočila se mi hlava a já si málem sedla na zem.
Alfa mě ale tvrdě zvedl a táhl dál chodbou. Když jsme míjeli zrcadlo v hlavní síni, lekla jsem se sama sebe.
Pod okem jsem měla velký monokl, na pravé tváři jsem měla obtisk prstů a můj ret byl rozseklý.
Můj alfa mě vytáhl přímo doprostřed boje. Do teď mi nebylo jasné co se mnou chce dělat. Ta možnost aby mě prodal mi přišla nereálná. Ale byla to pravda.
Alfa vzal konec provazu, který byl přivázaný k mým rukám a prudce s ním škubl směrem k alfovi Ledové smečky. Jelikož jsem k nim byla čelem, tak tím, že potáhl za provaz mě otočil a já ztratila rovnováhu. Spadla jsem na zem. Dopadla jsem na botu mého alfy. Rychle jsem se začala zvedat. Ale stejně mě potrestal. Hned co jsem se zvedla, tak mě kopl do holeně. Zase jsem klesla k zemi. Alfa Ledové smečky mě vytáhl na nohy. Pak začal zvedat ruku. Prudce jsem ucukla, až se mi lano zařízlo do zápěstí. Čekala jsem na ránu. Ale až jsem se odvážila otevřít oči, všimla jsem si alfova udiveného výrazu. Vzal mě za loket a z celou smečkou začal kráčet pryč. Já jsem otočila hlavu a doufala že alespoň naposledy uvidím Kellena. Ale nebyl tam.
Vzedmul se ve mě vztek. A napadl mě velice dobrý plán na útěk. Stačí jen dostat se na území Všech. Ano, na tomto území žili vlci bez smečky.
,,Jsem Cameron." Protnul ticho.
Chvíli mlčel a pak se ozval znovu.
,,A ty jsi?" Popostrčil mě.
,,To vám může... " Začala jsem větu, ale pak jsem otočila oči k alfovi. Díval se na mě pohledem, ať si ještě jednou rozmyslím, co řeknu.
,,Kaitlyn." Kuňkla jsem tiše a sklopila hlavu.
,, Bojíš se mě?" Zeptal se.
Malinko jsem pokývala hlavou ve znamení souhlasu.
Byl trochu strašidelný.
Ale nemělo to na toho, co jsem spatřila za mnou.
Celou cestu se na mě koukal.
Byla jsem z něj nervózní.
Ale za chvíli už mi to bylo jedno. Začali jsme se přibližovat k místu, které je s celé cesty nejblíž území samotářů.
Ani nevím kdy, ale lano že zápěstí mi někdo sundal.
Byli jsme pár metrů od onoho místa.
3...
2...
1...
Teď!
Proměnila jsem se na sněhově bílou vlčici a největší rychlostí, jakou jsem dokázala vyvinout, jsem běžela k území.
,,Killiane!"
Zakřičel někdo. Asi alfa. Ale to mi bylo jedno, protože mi někdo začal dýchat na záda.
Tmavý vlk se zářivě modrýma očima. V jeho očích byl hlavně vztek.
Ještě jsem přidala.
Ale pak mi vlk skočil na záda.
Přestaň Kaitlyn!
Zavrčel.
A kdo mě donutí?!
Zavrčela jsem nazpět a odkopla jsem ho zadníma nohama. Opět jsem vyběhla do lesa.
Kaitlyn! Nenuť mě tě zastavit násilím.
Vůbec jsem nereagovala a běžela dál lesem, území samotářů je už jen kousek.
Chystala jsem se ještě zrychlit, ale zastavila mě bolest levé zadní nohy. Otočila jsem hlavu, abych zjistila, co s ní mám. Jenomže s mojí nešikovností jsem vrazila do stromu.
Kaitlyn?!
To bylo poslední, co jsem slyšela, než jsem se propadla do tmy.

*******

Otevřela jsem oči, ale už jsem neležela v lese u stromu.
Ležela jsem ve velké bílé místnosti.
Odkryla jsem peřinu a podívala se na svou nohu. Byla zavázaná. Už si vzpomínám.
Ten pošuk mě do ní kousl. Asi to byl Alfův beta nebo někdo z jeho smečky.
Ozvalo se krátké zaklepání.
Do mého pokoje vešel alfa Cameron.
,,Tak jak je Kaitlyn?"
Sjela jsem ho pohledem.
,, Cítím se už dost dobře na to, abych mohla zase jít. Takže děkuji za pomoc, ale už půjdu."
Zvedla jsem se ze své postele a chtěla vyrazit ke dveřím. Ale alfa mě zastavil.
,,S tvým odchodem bych to viděl trochu jinak. Za chvíli přijde bratr a s tím si promluvíš. Už je tady."
Hned co to dořekl, na ošetřovnu vešel ten černovlasý kluk s modrýma očima, který mě celou cestu k nim pozoroval a pak mě šel chytit.
Okamžitě jsem stočila svůj vyděšený pohled na alfu.
Chvíli to nechápal, ale pak to vypadalo, že tomu jeho bratrovi poslal myšlenku.
Pak se otočil a opustil místnost.
,,Jsem Killian."
Řekl tiše a já se zachvěla strachy.
,, Bojíš se mě?" Zeptal se už o něco hlasitěji.
Přikrčila jsem se a podívala se do druhého rohu místnosti.
,,P-potřebuju spát."
Vykoktala jsem s obtížemi.
Na to jen lehce pokýval hlavou a odešel.
Zavřela jsem oči a skutečně usnula.