*/LVÍ PRINC/*

2

,,jsem zpět! Proč stojíš zahlédla jsi bubáka?",,ne ale jeden cápek se po mě začal plazit tak jsem mu dala za vyučenou",,Ty jsi ho zbila???"
,,Boha ne!!. Jen jsem mu vyhrožovala,ale měla jsem na malé abych mu nevrazila to je pravda"
,,Alespoň by se ti konečně hodily ty chvaty které jsem tě naučil"
,,ty chvaty které jsem naučila já tebe z hodin karate?",,ne,ty chvaty při dělání palačinek,ty už si to nepamatuješ?jak jsem tě to učil??"
,,Jasně že si to pamatuji,ale už jsem mohla klidně vyjít ze cviku už je přece jen nějaký pátek"
,,ehm řekl bych že čtvrtek protože to bylo ve čtvrtek pokud si dobře pamatuji",,takže si to ujasníme ty si nepamatuješ test s chemie,ajny,češtiny ani nic z podobných předmětů.
Ale pamatuješ si den kdy jsi mě naučil chvaty s palačinkami"
,,asi jo když to říkáš"nezněl vůbec překvapeně ale já překvapená byla,nebo ne překvapená spíš mimo protože on jako nejvíc blbý kluk kterého jsem kdy potkala ale zároveň tak strašně citlivého. No zkrátka jsem byla překvapená a mimo zároveň.

Uběhlo několik hodin a já už byla totálně na sračky,doslova.
,,Ehm Mell?.... myslím se máš dost,měla by jsi jít domů pojď odvezu tě",,Ale já nechciiiiiiii"
,,Mell tohle není sranda. Zítra odjíždíš za tou tetou ne?"a v tu ránu jsem byla střízlivá,,Bože!!Já zapomněla na Tetu!",,To je v pohodě. Pojď odvezu tě"
,,vždyť jsi pil!" Jediné co udělal je to že se na mě usmál,,Kdo říkal že budu řídit já?" Tak fajn tohle mě docela i rozhodilo,kdo jiný měl řídit když ne on?a ještě ke všemu v jeho Porsche??
,,ty by jsi nechal řídit někoho své Porsche???co se to s tebou stalo?"
,,Ne nikdo mi Porsche řídit nebude.
Zavolal jsem taxi" Jasně to mi mohlo být jasné,nikomu nedovolil řídit jeho Porsche. Mě to dovolil jen jednou a to na moje narozeniny ale stejně mě měl pod kontrolou protože byl hned vedle mě a nevím jestli by jste si tu jízdu pořádně užili když vám každou chvilku kouká někdo pod ruce a pak vám do toho ještě mluvil. Což nebylo nic příjemného.
Ale řídila jsem ho!a klidně můžu flexit i s tím že mám kamaráda a nejlepšího kamaráda který má Porsche!
,,Pojď podepřu tě"
Levou ruku mi dal okolo pasu a já svou pravou mu dala okolo krku.
No prostě mě odtáhl před budovu
,,Promiň... nechtěl jsem tě opít,jen jsem si tě chtěl užít než odjedeš"
,,ty jsi mě neopil to já jsem se zřídila.
Nic není tvá chyba"
,,Jo byla měl jsem tě raději vzít na nějaký festival nebo něco takového"
,,festival?on tady někde je festival?"
,,Já nevím asi ne,Ale Google dělá pokroky" nešlo se nesmát,hlavně se nešlo už vůbec nesmát když máte v krvi skoro půl promile. A že mě dokáže opít i pět skleniček Jacka Danielse.
,,Už jede hlavně se nepozvracej v tom autě,vidím jak jsi bledá"
,,Neboj když tak pozvracím tebe"
Ten jeho znechucený a zároveň skřivený výraz nešel přehlédnout,takže to dopadlo tak že jsem se musela rozesmát znova.
Justin zamával na taxi a ten se rozjel naším směrem,,Pojď dovnitř hned si sednu k tobě.jen dojdu pro naše věci"
Docela divné že Justin je můj nejlepší kamarád ale chvilkami se chová jako bychom byly pár. A že si to hodně lidí myslí.
Asi po pěti minutách se sem vrátil i s jeho a mými věcmi,,Prosím vás Novákova 23"
,,Jak je libo,jste oslavovali?"
,,Dá se to tak říct",,Odjíždím víte. A tady Justin si mě chtěl jen užít"
Sakra! to znělo dost dvojsmyslně!
,,Vy jste pár?",,Ne!" Za křičeli jsme oba dva ve stejnou chvíli,no dalo se říct že jsme byly oba ztuhlý,ne tím že by nás zaskočila ta otázka ale tím že jsme si určitě oba Představili jak by to vypadalo kdybychom spolu chodili.
Jo dost blbě,a hlavně oba dva jsme se Jasně shodli že budeme jen nejlepší kamarádi a takto jsme to chtěli dodržovat hodně dlouho.
,,stačilo říct ,Ne nejsme' a byl bych spokojený ale tohle je taky dobrá odpověď" Oba jsme se na sebe podívali,jo oběma nám bylo dost jasné že mezi námi nic nikdy nebude.
,,Ale popravdě je to docela škoda. Byly by jste docela hezký páreček"
,,Na to mám podle mě ještě dost času"
Řekla jsem směrem k taxikáři
,,Kolik pak ti je?",,Ehm....sedmnáct"
,,to bych spíš řekl že máš pravý čas na vztah a nebo takové to chození okolo kluků. Jo vy mladí toho máte ještě hodně před sebou já jsem toho nevyužil a koukněte co se ze mě stalo,Taxikář.Samozdřejmě ale neříkám že tuto práci nemám rád mám ji velice rád ale-" a v tuto chvíli jsem Vypla. Doslova,jelikož jsem si uvědomila že na vztah jsem přece jen ještě měla čas sice ne hromadu ale měla,pokud vím tak kluka jsem měla jen jednou a tím byl Joel...
Justin o něm věděl a on mi právě pomohl v těch nejhorších chvílích.
Snažil se mě rozptýlit,bral mě sebou na večírky,chodil se mnou k pláži.
Prostě pro mě tu byl každou milisekundu a já si toho nesmírně vážím,protože mohl klidně dělat úplně něco jiného třeba zrovna okusovat náhodnou holku za rohem a místo toho jede se mnou taxíkem domu aby se o mě postaral,zkrátka to byl neskutečně dobrý kamarád.
,,Jsme tu",,hned to zaplatím"
Řekl k taxikáři Justin. Asi se divíte proč neodporuji,ono jde o to že jsem zvyklá. Platí prakticky pořád když jdeme ven. Neplatí jen když musím doopravdy zaplatit za sebe což znamená třeba záchody v centru nebo se mi dokonce i dvakrát nebo možná třikrát povedlo svůj nákup věcí zaplatit všechno za sebe.
A jak se mi to povedlo? Prý buď musel na záchod (nutně) a nebo zapomněl něco vzít. No u něj je to normální ale pro vás je to novinka takže se prosím nezakuckej džusem co zrovna piješ ;)
,,Dneska jste byly asi můj nejoblíbenější pár co jsem vozil "
,,Nejsme pár"opravil ho Justin
,,samozřejmě že nejste,já myslel jako holku a kluka víte. Všichni koho jsem kdy vozil byly buď totálně zlitý a líbali se vzadu. A nebo usnuli a nebyla s nima řeč
,,To jsme rádi že jsme vám zlepšili den"promluvila jsem k taxikáři
,,to jsem velice rád. Ale už by jste měli jít vypadá to že za chvilku začne pršet",,ještě jednou děkujeme"
Řekla jsem směrem k taxikáři opět
,,nemáte za co a teď už opravdu běžte už začínají kapat kapky"
Ještě jednou jsem mu hodila ďakovný úsměv a pak se spolu s Justinem rozběhla ke mě k domu
,,Mell?"otočila jsem se na něj a zahleděla se mu do očí.
Viděla jsem tam ten smutek,je jasné že teď začínalo loučení a to já jsem nadmíru nesnášela.
Silně mě Obejmul a já jeho,,Budeš mi chybět...",,ty mě taky..." ucítila jsem jak mi kapičky slané vody začali téct po tváři. Po tom další a další až se z toho stal nekonečný vodopád slz.
Justin se narovnal a slzy mi setřel,sevřela se mi hruď a srdce začalo běžet neskutečnou rychlostí jako by právě Uběhl maratón.
,,Nevidíme se naposledy....Že ne?"
To byla otázka za milion.
To bylo to co jsem nevěděla ani já.
Jestli se ještě někdy potkáme,uvidíme,uslyšíme nebo po zdravíme.
Pro mě je už takhle dost mučivé to že musím odjet ale musím,kvůli tetě která mě potřebuje.
,,Nevím....Nevím jestli se vrátím...
Je možné že se o tetině nemoci dozvím něco co bych nechtěla"
,,jako to že by jsi se o ní musela starat celý život"dokázala jsem jen přikývnout protože měl pravdu.
Co když má teta nemoc se kterou se dá vypořádat jen když budu u ni ale na vždycky?
,,Budeš mi strašně chybět "
,,to i ty mě.... nebudu s kým chlastat..."
Jo to bylo to kouzlo co jsem milovala na Justinovi dokázal rozesmát i při těch nejsmutnějších chvílích
,,Ale jo budeš. Jen to nevíš"
,,Budu každý den brečet jen pro tebe "
Bylo dost komické jak předstíral zlomené srdce. Prostě se nešlo nesmát,,Já vím Justine. Jsi můj nejlepší přítel. Kamarád,vlastně někoho jako jsi ty jsem nikdy v životě neměla. A já tu děkuji že tu pro mě jsi i v těch nejhorších chvílích"
,, to nestojí za řeč. Tebe dokážu uklidnit stejně rychle jako uvaření čaje...Ale taky mi budeš chybět holčičko....."
,,Budeme si volat?"musela jsem se zeptat protože jinak by mě ta otázka svrbila na jazyku dalších pět minut
Mell veliký pokrok gratuluji!
Konečně jsi mu to řekla!měla by jsi dostat ocenění za oslovení kamaráda!
Drž hubu svědomí!
,,Klidně každý den i noc když budeš chtít na tebe si udělám čas i ve čtyři ráno" Jo dojal mě znovu opět.
Znova jsem ho pevně sevřela v objetí
,,Strašně,strašně moc mi budeš chybět....",,ty mě taky.... Ale už by jsi si mela jít zabalit ať ráno nestrašíš"
Usmála jsem se na něj a pak ho ještě jednou a naposledy silně Obejmula
,,já nevím jak ti poděkovat"
,,Nemusíš...hlavně už jdi ať nenastydnš",,Neboj a ahoj"
,,Ahoj..." vešla jsem dovnitř do domu ale jakmile jsem vkročila dovnitř tak jsem si uvědomila že tohle byla poslední chvíle kdy jsem mohla alespoň předstírat že jsem šťastná.
Protože jsem nebyla,Kvůli Justinovi jsem dělala že jsem šťastná.
Ale pravda je taková že srdce se mi hned jak jsem Zavřela dveře rozlilo jako po okraj plný hrnec.
Otec ten zařizoval můj let.
Ano poletím,ne poprvé hodněkrát letěla sama letadlem ale to jsem věděla že se vrátím,teď je ta možnost že se nevrátím a ztratím tím Justina,jeho mámu a to je prakticky všechno.
Ztratím tím prakticky mého nejlepšího kamaráda.
Kterého mám strašně ráda,kvůli němu bych dala i ruku do ohně i když ho neznám od dětství tak o něm prakticky vím vše. A on ví vše o mě.
My dva jsme před sebou nikdy tajemství neměli ani ty nejtrapnější.
V podstatě nám to bylo jedno protože jsme se tomu bud zasmáli a nebo jsme to přirovnávali k nějakým scénam z filmů. Prostě nádherné zážitky které jsem možná už na vždycky ztratila.
Když táta vycházel že své kanceláře tak si to namířil rovnou do lednice
,,Ahoj..."Promluvila jsem na něj a on na chvilku nadskočil
,,Ahoj...",,V kolik odlétám?"
,,V jedenáct ráno.... měla by jsi tam doletět něco kolem jedenácti večer...."
Přikývla jsem. Bylo mi ho líto,on zažíval tu bolest,ne já. On trpí starostmi kvůli jeho sestře ne já...
Teda ja také ale ona je jeho sestra.
Já jsem někdo kdo ji může být totálně jedno.
,,Postaráš se o ní?"Zeptal se mě a Koukl se mi do očí když jsem se do nich podívala uviděla jsem zoufalství,strach,smutek a slzy...
Přišla jsem k němu a Obejmula jsem ho.potřeboval to jako sůl.
,,postarám...slibuji... Jen potřebuji vědět co to má za nemoc"
Na chvilku se odmlčel
,,rakovinu...." dech se mi zadrhl,byla jsem překvapená...absolutně jsem nečekala rakovinu,jen třeba nějakou chřipku...ale jak se o ní mám postarat?vždyť rakovina se léčí v nemocnici...,,A jak ji mám vyléčit?"
,,to po tobě ne žádám....Chci jen aby jsi se o ní postarala aby odpočívala a netahala těžké věci a prostě byla klidná....můžu ti důvěřovat?"
,,Ano...",,Děkuji" Obejmula jsem ho znova a tentokrát silněji.
,,Bude mi chybět...." věděl o kom mluvil. S Justina mamkou se znali ze střední takže se s ni bavil a když byl v dobré náladě tak i občas narážel na mě a Justina jako na pár,i když to tak není.
,,Vím......",,Nechce se mi odejít... Ale nechci nechat Tetu samotnou....
Cítila jsem jak se táta Napnul
,,Víš....Dominik je dost závislý na počítači... myslíš že bys mu dokázala pomoct?"
,,Zkusím to.....Ale nic neslibuji...."
,,Prosím hlavně na ni dohledni....
Kdybych mohl tak tam jedu sám ale nemůžu.... mám tu práci...."
,,chápu.....Tak ja jdu do postele....Abych se vyspala"
,,ty jsi pila?",, byla to rozlučka tati...chápej mě dobře...."
Jen přikývl.
,,chceš udělat jídlo?",,To je v pohodě...jdou tu ještě nějaké zbytky z oběda....Běž si lehnout"
Usmála jsem se na něj a šla spát...

Přesně 2020 slov 😆😅