*/LVÍ PRINC/*

6

Sakra! Že jsem raději nedržela hubu!
,,promiň...Nevěděla jsem...."
Tak tento trapný okamžik mi z hlavy nikdo nevyžene.
Jenže on jen zakroutil hlavou v nesouhlas,,Není to tvoje chyba,já se první vyptával na rodinu,co chceš dělat teď?" Chtěla jsem jít domů,opravdu jsem chtěla jít z tohoto paláce pryč nejen že mi přišlo prostě trapné tady být s ním a ještě ke všemu se bavit,ale bála jsem se především že
Bychom narazili zase do jeho minulosti a o to já vážně nestojím abych ho tady vracela zpět a ne vpřed.
Takže jsem se rozhodla pro to jít domů ,,Asi už půjdu"
,,říkala jsi že tu budeš hodinu a hodina ještě neuběhla"
,,vzpomněla jsem si žemusím stihnout ještě něco zařídit....Takže....Musím"
,,Jasně. V pohodě,doprovodim tě ke dveřím"
,,Dobře" doprovodil mě ke dveřím.
Venku už tolik nepršelo ale kapky z nebe ještě padali,,Nechceš si to ještě rozmyslet?"
Koukla jsem se na Wila který se opíral o futra dveří
,,ne,potřebuji ještě něco zařídit.
Tak se uvidíme zítra"
,,Dobře,tak se uvidíme zítra" Rozešla jsem se směrem k mému domu který je hned naproti.
Stále jsem cítila na sobě jeho pohled,cítila jsem jeho pohled na mých zádech.
Jasně očumoval jak jinak.
Jakmile jsem Zavřela za sebou dveře tak jsem si hlasitě oddychla.
Sakra ale že to dneska byl perný den.
Tety kočka se o mě hned začala třít jak jinak že?když jsem na sobě měla jinou kočku. Tety kočka si jinou kočku dokázala zamilovat hned ať jde o jakoukoliv.
,,tobě nedala teta najíst že?"
Jako by mi rozuměl,pouze na mě mňoukla a odešla do kuchyně.
Jasně chtěla jídlo jak jinak,tety kočka je stará pět let, je to taková naše stařenka ale ve skutečnosti to tak není,ona dokáže dělat neplechu i tak
,,kde máš jídlo?" Kočka si sedla na linku a čekala na jídlo zatím co já ho hledala jako blbec.
,,zda se že dneska si bude muset vystačit se syrovym masem. Zítra zajdu na nákupy a vezmu sebou Dominika"
,,Mňau" Podívala jsem se na ni a ta se podívala na dveře. ,,Hm?" Nevěděla jsme o co Go.
A tak jsem se vydala potichu ke dveřím,v kukatku jsem se posouvala na postavu před mým domem.
Nevěděla jsem kdo to je,a pak mi cinkl mobil
Wiliam: Lisso?ty čekáš návštěvu?
Koukal se stoprocentě z jeho okna,protože vím že to musel vidět kdo tu je
Já: Ne...nevíš kdo to je?...
Wiliam: bohužel mu nevidím do tváře...Ale můžu ho zkusit odlákat
Já: to je v pohodě... zeptám se co potřebuje třeba to je někdo ze školy
Wiliam: Já bych být tebou neotviral dveře....
Já: proč?...co se děje?
Wiliam: nevím co to je ale vypadá to jako zbraň....
Já: Já otevřu...Jakmile zatáhnu za kliku tak se prosím tě koukni jestli zvedá ruku...
Wiliam: hlavně opatrně..
Šla jsem ke dveřím,že jsem měla strach?Jo,a velký jak prase.
Kliku jsem Teda zmáčkla...čekala jsem až mi Wil odepíše
Wiliam: nezvedá ji
Já: dobře
Dveře jsem Teda otevřela a to co jsem viděla mi udělalo díru do srdce....
Joel stál přede mnou a v pravé ruce měl menší kufřík.
Byla pravda že Joel žil hodně daleko ode mě a že byl tenkrát jen u babičky.
Také jak mi namlouval že se mnou zůstane protože mě miluje a že u babičky klidně zůstane napořád.
No ani jedno z toho nesplnil.
Přestaň mě milovat,od babičky se odstěhoval a už nikdy se mi neozval.
,,J-Joeli?..." Koukal na mě,ale neodpověděl mi,,Pristehovala jsi se?"
,,Ne tak úplně..Co tu chceš?"
,,přinést tvoje věci které jsem ti tenkrát nevrátil" nevypadal že by byl mega smutný nebo roztřesený.
Byl klidný a vypadal že mu jsem prakticky ukradená.
Kufřík mi podal.
S obavami jsem si ho vzala
,,je tam všechno. Doufám že ve škole se nikdy nepotkáme čau"
Odešel a mě tady nechal stát s otevřenou pusou a ještě ke všemu se slzami v očích...
Jenže z tranzu mě probudil až mobil který mi cinkl
Wiliam: jsi v pořádku?
Ne...jsem totálně na sračky...
Já : Jo to je v pohodě...jen známý...
Wiliam: nevypadala jsi na to že by jsi byla v pořádku
Tak jsem po potkala svého bývalého,a co?
Wiliam: mám přijít za tebou?
Sakra!je pravda že bych teď nutně potřebovala objetí...
Ale zase jsem se potřebovala vrátit na nohy sama,pomoct jsem si nechala už od Justina. No to je nápad! Můžu zavolat Justinovi!
Já: Ne ne, to je v pohodě. Jsem už v pohodě
Wiliam: takže jsi nebyla v pohodě?
Sakra!Já už vážně ani nevím co píšu!
Z kuchyně jsem se přesunula do obýváku.
Vše co jsem dala Joelovi mám teď zase u sebe...problém je v tom že už si nepamatuji co jsem mu dala.
Vzpomínám si jen na náramek který jsem dělala ve 13 a řekla jsem si že ho dám své pravé lásce.
Jak láska umí být slepá...
Já: ale ano byla jsem v pořádku. Napíšeme si zítra Wile ahoj
Doufám že chápal že jsem se mu ještě nechtěla svěřovat když se známe sotva dva dny.
Ale zase nepůsobil nějak zle
Jo holka takhle působil i Joel a co jsi udělala?svěřila se mu se vším co tě kdy trápilo a on ti to oplatil tím že od tebe utekl. Super ne? Nechceš tohle zkusit i na Wilovi?
Věřte mi... Já se jednou neovládnu,vezmu nůž,a to moje svědomí propíchnu!!
Začala jsem vytáčet Justina číslo,chvilku to trvalo než to zvedl ale přece to jen zvedl,,Ahoj Mell děje se něco?jak se máš?jak to tam zvládáš?co kluci?",,Kluci....Trošku....blbě"
,,cože?on už ti někdo stihl něco udělat???" ,,Justine nedomluvila jsem"
,,Jasně promiň...pokračuj"
,,Kluci blbě...Vlastně...Jeden je docela milý...",,Hmm?",,Ale pak je tu jeden.."
,,jeden?",,který mi udělal díru do srdce...A tak nějak ho znáš..."
,,počkat co?však....Aha....On tam je Joel?"moje mlčení mu muselo dost stačit na to aby pochopil že má pravdu,,On tam bydlí??"
,,ukázalo se že ano....a ještě ke všemu se stavil u mě...nebo ne u mě...ale stále pred barákem..."
,,co po tobě chtěl?",,nic....Něco mi předal",,a co?",,Věci které jsem mu věnovala....",,Ježíš to je kretén!"
,,Na místě jsem začala brečet a on si z toho nic nedělal...."
,,já tak přiletím a rozbiju mu hubu!!"
,,ne prosím tě...Mě stačí to že jsem zatím v pohodě...UklidnI se ano?"
,,Fajn...A kdo je ten první kluk?ten co je podle tebe milý",,Wiliam..Potkala jsem ho v letadle" ,,Wiliam?není to jméno pro nějakého hraběte?"
,,Justine!nedělej si srandu!"
,,to není sranda,jméno Wiliam je vzácné",,Fakt?",,Jo,ale jen tady v Česku,nevím jak to mají v Londýně"
,,Hm...tak dík no"
,,hele jestli je fakt tak milý jak říkáš tak by ses ho měla držet. Pokud Teda jestli neznáš jen jeho"
,,Znám ještě jeho sestru",,Nikoho jiného?",,Ehm...Ne"
Až na růžovou žužu
,,pak ti stejně nic jiného nezbývá než se s ním bavit"
,,to vím taky...jen nevím co s těmi věcmi...",,Dám ti radu,buď je vyhodita nebo si je nechat ale někam je zahrabat"
,,to je raději vyhodím..." z venku se ozval hrom. A to jsem si myslela že bouřka už je dávno pryč.
,,U vás je bouřka?",,Jo. Je"
,,a to chces jít ven?"
,,Hele co jiného mi zbývá?... ty věci tu nechci" ,,Tak fajn...Ale rychle"
,,hned ti zavolám"
,,Dobře" típla jsem to,podívala jsem se na kufřík.
Sakra! Vždyť ani nevím co uvnitř je...
Kufřík jsem pomalu otevřela.
Vevnitř se nacházel můj náramek který jak jsem řekla měla od 13.
Potom moje triko,které jsem si tenkrát nechala u jeho babičky a on mi půjčil svoje.
Potom tam je papír který jsem mu věnovala a on mi věnoval svůj protože jsme od sebe byly daleko tenkrát a on na mě neměl čas kvůli svému otci.
Plyšový mýval který jsem mu dala na Haloween jelikož byl ve škole za mývala.
A nakonec...Deník... který mi vzal aby s ho přečetl když jsem to zjistila byla jsem naštvaná ale také blbá že jsem mu ho nechala.....A teď ho mám zase u sebe...
Tyhle věci jsem nechtěla dát pryč a tak jsem si je dala do své skříně ale hodně daleko abych ten kufřík našla až za hodně dlouho. Ale plyšového mývala jsem vyndala. A dala jsem si ho na postel.
Zavolala jsem zase justinovi,
Ale nebral mi to,což se divím,takže jsem se podívala jestli mi nepsal esemesku.
A napsal
Justin: Promiň Mell...musím za mamkou do práce potřebují s něčím pomoct a znáš moji mamku
Jasně zase potřebuje opravit kávovar nebo skříňku
Já : V pohodě nic se neděje. Běž ji pomoct
Justin: Slibuji že hned jak se vrátím tak zavolám. Zatim se měj 💙
Ja: hlavně nepospíchej... A taky se měj💜
Tak fajn... Byl tu Joel. Ha ..Super ne?..
Až na to že ta rána je teď o mnoho větší... protože ho můžu potkat ve škole... Můžeme být ve stejný třídě...Můžeme sedět ve stejné lavici...
A nebo spolu můžeme mít společný projekt....to by moje srdce puklo jako popcorn v mikrovlnce....
Přišla mi esemeska,myslela jsem si že to je od Justina ale opak je pravdou...
Byl to Wiliam
Wiliam: Stalo se něco?
Já : Ne vše je v pohodě Wile opravdu...
Wiliam:opravdu nechceš abych přišel?
Já: Ne ne v pohodě...Jen potřebuji klid
Wiliam: dobře... nebudu rušit
Odešla jsem z obýváku zpět do mého pokoje.
Lehla jsem si na svou postel s mývala jsem si vzala k sobě.
Mačkala jsem ho a slzy mi padali na jeho hebkou srst.
Tety kočka si ke mě lehla a já si ji přitáhla k sobě.
Když v tom mi něco zaťukalo na okno.
Strašně jsem se lekla,někdo seděl na větví stromu u mého okna,lekla jsem se tak že jsem se musela přiblížit potichu k oknu a kouknout se pořádně jelikož mi ve výhledu vadila záclona a to co jsem viděla mě překvapilo,byl to Wiliam co seděl na větvi stromu a díval se na mě.
,,Wile?",,Vím že jsem říkal že nebudu rušit,ale už v konveraci to nevypadalo že ti je nejlíp... tak jsem se chtěl přesvědčit že je vše v pořádku"
,,Proč jsi nezazvonil?otevřela bych ti"
,,Tvoje teta je doma"
,,co?? Jak to Víš?moje teta je u prababičky..."
,,Teď jsem ji viděl vcházet do domu"
,,Počkej,jsi si jistý že to je moje teta?měla sebou malého kluka?"
,,myslím že něco měla v náručí... Asi ano"
,,Sakra! Pojď dovnitř a počkej"
Rychle jsem mu otevřela a pak běžela dolů se podívat jestli je teta opravdu doma,Dominika jsem uviděla ležet ve své posteli. Takže tu teta je.
Tetu jsem našla utahanou na její posteli,musela to mít těžký.
Ale nechápu proč se vracela takhle pozdě když mohli přespat u prababičky.
Tetu jsem přikrila dekou a sundala jsem ji bundu.
Potom jsem ji uklidila kabelku a boty aby ráno nemusela nic dělat.
Zítra bych především chtěla aby odpočívala.
Vrátila jsem se zpět do pokoje ale tentokrát na mé posteli seděl Wiliam
,,Vážně jsi mě šel jen zkontrolovat?"
Musela jsem se zeptat protože mi nějak nejde do hlavy to že by přišel jen aby si zkontroloval že jsem v pořádku,choval se jako moje máma
,,Jo,a ještě jsem se šel zeptat jak ti je"
,,to je stejný jako kdyby jsi se mě zeptal jestli jsem v pořádku"
,,dobrá teda,jsi v pořádku?"
,,Ano jsem,děkuji že jsi se zeptal ale už by jsi měl jít",,musím?"
,,Ty tu chceš snad zůstat?"
,,jestli to je možné,rád bych dneska strávil noc s tebou",,Se mnou?"
,,Ano Lisso,je na tom něco špatného?"
,,No ne,jen je podle mě trošku divné když se známe dva dny a už budeme prakticky v jedné posteli"
,,Prostě jsi okouzlující,s tím nic neuděláš" usmál se ale mě Teda do smíchu moc nebylo,tolik komplimentů za tak krátkou chvíli?
Zbláznil se?
,,Ehm...Dobrá teda...Ujasníme si to...
Ty tu chceš být protože jsem okouzlující?",,Ano" Odpověděl prakticky hned jak jsem tuto otázku Vypustila z pusy.
,,Aha,okouzlující tak maximálně okouzlit zrnko hrachu"
,,jak myslíš v tom případě jsem já hrach" ,,Počkej tolik komplimentů nemůžeš dávat za tak krátkou chvíli nejsi ty náhodou mistr světa?"
Rozesmál se mému důvtipu který není vůbec vtipný,tak ten asi moc nepozná dobrý vtip. Dobrý vtip je například
Šli dva a prostřední upadl to je vtip!
Ale ty moje?what?
,,Dobře zkusím se krotit ale nejde to v tvé přítomnosti",,Nechceš vynálezt novou červenou?protože podle mě už více červená být nemůžu"
Obličej jsem si dala do dlaní,,za to že ti někdo dává kompliment se přece nemusíš stydět Lisso a jen aby jsi věděla,já holkám jen tak komplimenty nedávám takže bych si toho vážil"
,,Jasně neříkej že jsi ještě žádnou nezbalil",,zbalil ale nechodil s ni ani nic vic. Snažil jsem se najít nějakou pravou lásku svého života a ještě nic takže tak",,a to nemáš ani kamarádku?",,ne?když nepočítám tebe tak ne",,já jsem tvoje kamarádka?",,a ne?",,co víš třeba ne "
,,co tím chceš říct?" Přisedla jsem si k němu blíže,ani nevím proč
,,Třeba tak že Já tvoje kamarádka být nemusim",,to nemusíš no ale ty stejně budeš tak jako tak"
,,to nemůžeš vědět. Justin si moji důvěru taky musel vybojovat"
,,a jak si ji vybojoval?",,to ti říct nemůžu",,mě to nevadí já si to zjistím"
,,Můžeš ale stejně nějak nevěřím tomu že si získáš moji důvěru"
,,Myslíš?chceš se vsadit?",,a o co?"
,,Nevím,prostě se vsadime"
,,potom teda ne",,Hm,dobře,tak teda budu každý večer chodit sem oknem"
,,to je spíš peklo ne?"
,,mě nic jiného nenapadlo,co Teda napadá tebe?",,Hm...Třeba,když vyhraješ ty tak budeš moct chodit tím oknem sem kdykoliv chceš"
,,to zní lákavě",,A když vyhraju já,tak ti budu moct nalakovat nehty"
,,To zní jako dobrý nápad"
,,bereš?"nastavila jsem mu ruku a čekala ,,beru" potřásly jsme si rukami
,,a co chceš dělat teď?"
,,ani nevím,máš nápad?"
,,ne...Nečekal jsem že přijdeš"zahlédla jsem mývala který byl vedle Wiliama,vzala jsem ho a dala do župlíku.
,,takhle si ukládáš plyšáky?to je docela smutný když jsou tam v župlíku sami"
Nic nevěděl,to bylo jedině dobře,ale těmi slovy mi akorát to srdce trhal více a více.
,,Jo,takhle to dělám každý večer... Chceš si o něčem povídat?"
,,Můžeme,a o čem?"
,,nevím tak o tom jak je naše učitelka hnusná asi ne" smích z jeho strany ale z mé zase mlčení
,,Ne to asi fakt ne,tak třeba kolik ti je let?",,sedmnáct a tobě?"
,,osmnáct to nejsi daleko ode mě,Máš sourozence?",,Ne...jsem jedináček..."
,,Aha...To mě mrzí....."
,,to je v pohodě a máš ty i jiné kamarády než prakticky mě?"
,,Hmm....Nejmenoval bych je kamarády,prohodíme spolu pár slov ale nikdy to není taková velká konverzace,takže ne,jsi moje jediná kamarádka" ,,Jo tak nějak to máme stejné já mám jen Justina"
,,a já jen tebe a Amy"
,,No...Tak to vypadá že to máme nějak stejně" ,,Jo to jo... máš nějaké tetování?",,Já?Ne...Ale většina lidí si myslí že ano jelikož ten drak tak vypadá a někteří lidi si myslí že jsem i celá potetovaná jen to mám pod oblečením",,Ale nejsi že ne?"
,,ne! Tetování bych si nechala udělat jen malý ale nikdy bych se nenechala poptetovat celou",,tak nějak to mám ja",,A ty máš tetování?",,já?...vlastně,jo,ale nedá se to ani tetováním nazvat....",,a co to je?",,je to napis",,napis?ukážeš mi to?"
,,to bych se musel svléknout Lisso"
,,Ou...Aha...to promiň ....Nemusíš jestli nechceš",,baví mě tě uvádět do rozpaků víš o tom?"
,,Jo jde to na tobě vidět",,mě nedělá problém se svléknout,mám strach co na ten nápis řekneš"
,,Nemusíš jestli nechceš...."
,,Máš pravdu nechci...."
Usmála jsem se po nějaké době,podíval se na mě ,,usmívej se takhle pořád,takhle ti to sluší"
A je tu zpět červená vítej!

Jou Jou nevím co tu dělám ale jou jou Čus 😂