*/LVÍ PRINC/*

7

,,Jak dlouho tu ještě budeš?"
Konečně jsem se odvážila zvednout hlavu když mě zase donutil zčervenat
,,klidně celou noc",,Celou??Tolik utrpení... A úplne zbytečné"
Dělala jsem že mě to strašně ranilo.
Taky jsem ho chtěla poŠkádlit když on mi málem způsobil infarkt tím jak seděl na stromě však si mohl něco udělat!
,,Řekl bych že uvnitř tvého srdce spíš hraje něco jiného" má pravdu ve skutečnosti jsem byla strašně ráda že tu se mnou bude, i když jsem ho měla ráda tak jako tety kočku,ale stejně je to přece jen můj spolužák a jak se říká "nesuď knihu podle obalu"
(Jen chci říct že jsem četla jednu knihu a měla strašný a to co jsem četla v ni bylo ještě horší vím že to je jen metafora ale chápeme se ne? :>)
,,A to tu budeš spát?"
,,Proč ne?",,proč ne?tak já ti řeknu proč  ne,možná proto že ráno jdeme do školy",,A?",,A ty tam jdeš také"
,,A?",,Takže tu nemáš věci"
,,Hm,A?",,Copak to nechápeš??ty jako půjdeš do školy ve stejném oblečení jo?",,Ne",,No tak!",,Dojdu si pro oblečení k sobě,věř mi ani si toho nevšimneš" ,,tochcitedavidět"
Tohle jsem si spíš zabrebtala pod vousy(PS:Žádné vousy nemám ;>)
Leželi jsme vedle sebe nějakou dobu a ani jednomu z nás se nechtělo mluvit.
Možná proto že mi právě po pokoji letěla moucha a mě to začínalo štvát a nebo proto že na podlaze ležela kniha která mě mimochodem též štve.
Ale Pořád tu je on,na kterého se soustředím nejvíce i když je tu ticho a já se snažím očima nějak zaměstnat...
No ono to moc nejde když máte vedle sebe přímo démona který má svaly a ještě ke všemu nádherné vlasy které máte chuť prohrabat a udělat mu na hlavě čapí hnízdo(Tak schválně kdo si vzpomněl na Babiše? xD)
,,Co budeme dělat?" Tak fajn,teď jsem chytla infarkt....,,Nevím.."
,,Tak fajn,když je nuda tak ji prostě nějak zabijeme",,to chci vidět,jak ty zabiješ nudu",,budeme si povídat"
,,A o čem?",,Já nevím...Já bych řekl že toho o sobe ještě tolik nevíme..."
,,Tak fajn ale ja si myslím že na 9 ťažký typu kolik ti je a kolik máš sourozenců už jsem se ptala",,Tak se ptej na jiné otázky",,tak fajn kolik máš vlasů?"
,,Vtipné,já myslel třeba jestli mám domácího mazlíčka nebo tak něco ale když chceš vědět tohle tak
1 234 879 435 ",,Cože?? Ty jsi počítal svoje vlasy??",,Z nudy si někdy postavím i postavičku z hlíny,Nevěř ale je to tak",,tak to je mi novinka...
To musím také někdy zkusit"
,,nechtěj zabere ti to víc jak pět hodin"
,,Hm aspoň se nebudu nudit,takže o čem si budeme povídat doopravdy"
,,Já vůbec netuším"
,,Hm....",,Ty jsi říkala že hraješ na kytaru",,No hraju...A?"
,,Nechtěla bys něco zahrát?"
,,Nemám tu kytaru,A ani bych nemohla protože bych probudila Tetu nebo Dominika"
,,Kdo řekl že budeš hrát tady?"
,,A kde jako?.... Na zahradě?"
,,Ne,to ne...Já myslel u mě",,vždyť je večer...." ,,A?",,No....Já nevím co když se vzbudí teta..."
,,Ty si myslíš že se vzbudí když přišla úplně vyčerpaná?... Budeme tam jen patnáct minut slibuji"
Udělal na mě štěněčí oči a já jsem nemohla dělat nic jiného než souhlasit.
,,Tak fajn ale jen patnáct minut ani o minutu více" ,,samozdřejmě,Ale pojď už jinak tady budeme až do rána"
Vzala jsem si mikinu jelikož venku je docela zima když je večer.
Šli jsme co nejvíce potichu po schodech,protože jsem vůbec nevěděla jestli se teta nevzbudila.Zničehonic se Wil zastavil,absolutně jsem nevěděla proč,byl přede mnou takže jsem nemohla odhadnout co se dole děje
,,Pojď nahoru" řekl ke mě Wil a začal se otáčet... Otočila jsem se Teda a namířila si to zpět do mého pokoje
,,Co se děje?" Musela jsem se zeptat protože jsem nevěděla co dole viděl
,,ehm...Tvoje teta byla vzhůru..."
,,Tak to ji jdu říct že jdu k tobě"
,,Lisso neříkej mi že jsi nikdy nedělala nic proti své tetě" Dělala a hodně ale to jsem byla malá,jako například jsem kradla sušenky nebo jsem šla bez tety dovolení na hřiště protože jsem tam měla kamarádku která se ukázala jako falešná a to mi bylo pět?
Kolem tohohle věku.
,,Vlastně ne tomhle věku ne..."
,,Jednou musíš udělat něco za tetiinymi zády"Měl pravdu vlastně jako vždycky,Musela jsem jednou udělat něco co teta vědět nemusí,vím že to je mimo pravidla slušného chování ale já přece také nemusíš být hned nejhodnější holčička.
,,Máš pravdu ale tak kudy půjdeme?"
Věděla jsem kudy se chtěl vydat,ale absolutně jsem s tím nesouhlasila.
Za prvé :Moc velká výška což znamená že si klidně můžu něco udělat a nebo on
Za druhé : Je to blázen který nevím jestli skáče parkour jako Tary nebo nevím
Za třetí: sice se v jeho blízkosti cítím v bezpečí ale to neznamená že s ním jako upír budu skákat ze stromu
,,na to rychle zapomeň" promluvila jsem na něj,on se jen úšklíbl.
Jak jinak,takže hádám buď po něm nebo si mě přehodí přes rameno
,,Zapomeň! Víš jak je nebezpečné jít dolů po stromě???"
,,Vím ale po stromech lézt umím,tebe si jen přehodím přes rameno a půjde to lehce" ,,Jsi blázen..."
,,Jo to možná podle tebe. Půjdeš sama nebo si tě mám přehodit přes to rameno?"tak fajn rychle přemýšlej,Když půjdu sama budu mít možnost se zabít sama.
Když mě vezme přes rameno tak mě zabije buď on nebo hladce přistaneme na zemi ale zase nechci být za sraba takže budu muset zvolit první možnost
,,Jdu sama" rozhodla jsem a začala se připravovat s tím že polezu na ten veľký břízový porost.
,,Počkej! jdu první a omrknu jestli je vše v pořádku" Počkat,on se o mě bojí?,,Ty se o mě Bojíš?" Už stal na parapetu pripravený stoupnout si na první větev ale jakmile jsem Vypustila tuto otázku tak se zasekl
,,Ehm...Ne...",,přiznej se... jde Jasně vidět že jo protože jinak by jsi mě pustil jako první"
,,Ehm...Tak fajn mám..."
,,Mám jít Teda první?" ,,Ne! Spadneš a já si to budu vyčítat" nešlo se neusmát,bylo to strašně hezké od někoho koho znáte jen dva dny
,,Dobře tahle větev je v pohodě Pojď"
,,stejně nechápu proč to kontroluješ
Když už jsi jednou na tomhle stromě byl" ,,Možná proto že moji váhou se to někde mohlo zlomit pojď už"
Vylezla jsem na parapet a potom se pomalu přemístila na větev,byla docela velká ale pořád jsem měla strach z té výšky.
,,Podej mi ruku" Podívala jsem se na Wila a na jeho nastavenou ruku,Pomalu jsem se natahovala abych se ho mohla dotknout ale můj strach byl čím dál větší,pořád jsem měla chuť se koukat dolů i když jsem nechtěla ,,Lisso koukej se mi do očí"
Rozkázal mi Wil a já ho poslechla,
Podívala jsem se do jeho modrých očí
A on se koukal do mých byla jsem od něj zhruba půl metru....A já se děsně bála spadnu
,,Půjdu k tobě...hlavně se nehýbej"
Jo tak to tě ráda poslechnu protože jsem se nedokázala pohnout z místa
,,Podej mi ruku" byl už u mě podala jsem mu ruku a on si ji přitáhl spolu se svojí k němu moji ruku dal na jeho rameno a to samé udělal i s druhou.
Potom mě vzal pod koleny .Takže mě vzal do náruče,já si myslela že mě jen vezme za ruku a odvede z této první větve ,, Wile já dokážu chodit"
,,Já vím" Přenesl mě přes první větev a na konci mě zase položil
,,Zvládneš to už teď?"
,,Jo snad jo...." ,,Půjdu zase první,kdyby něco tak houkni"
Šel dolů na druhou větev a až byl na třetí tak se na mě podíval
,,můžeš?" ,,Jo" moc jsem neviděla protože byla tma
A bylo ještě ke  všemu něco kolem deseti večer.
Sešla jsem dolů na druhou větev a potom na třetí na které byl Wil
,,Poslouchej teď budeme muset skočit"
,,Co??" ,,Koukej když to skočím já tak to skočíš i ty. Ty máš kolik centimetrů? 68?",,69..."
,,No dobrá tady ta výška má tak 75 centimetrů není to tolik to zvládneš
Já má 95 takže tě když tak chytnu"
Přikývla jsem. Wil seskočil dolů .
Je pravda že jsem měla strach,ale zase to rozhodně není to nejhorší co by se mi v životě mohlo stát.
Wil seskočil lehce a bez jakékoliv zakymácení zatím co já se pomalu nedokázala udržet ani na té stupidní větvi ,,Notak Lisso,seskoč neboj chytím tě hlavně nekřič"
Bála jsem se to nešlo prostě zamluvit...
Pomalu jsem se přidržela větve a pomalu jsem slézala dolů,bez jakékoliv pomoci jsem seskočila na nás trávník který můj pád zmírnil a ztišil zároveň.
,,Fajn koukám že jsi to zvládla sama a na jedničku",,Alespoň teď vím k čemu nám byly ty hodiny na tělocviku"
Moji poznámce se jen zasmál,podívala jsem se na něj a on na mě
,,jdeme?" Náš oční kontakt jsem zničila protože jsem se podívala na jeho vilu.
,,Jo jasně ale půjdeme dolů ne nahoru jo" ,,Nahoru?",,No...Uvidíš sama"
Rozešli jsme se Teda k jeho domu,a až teď jsem začala přemýšlet jak se dostanu domů,jestli půdou zase po stromě tak si budu více připadat jak Tarzan než normální člověk co jde dveřmi.
Jakmile jsem zase prošla jeho dveřmi do jeho nebo spíš do jeho matky obrovské vily tak jsem si to tu musela zase přihlédnout,,teď půjdeme dolů"
Oznámil mi a zamířil ke dveřím které měli nejspíš vést dolů do sklepa?
,,Neboj není to sklep"
Počkat co? Když to není sklep tak co?
To tam má jako sklad kytar nebo co?
Jakmile jsem sešla schody dolů tak jsem mohla nechat otevřenou pusu dokořán...Měl tu skutečně sklad kytar!
Až po rockové tak po ukulele
,,páni....Wile...Ty tu máš sklad kytar??"
,,je to spíš sbírka,já nikdy moc na kytaru nehrál" ,,ah tak....A proč máš teta sbírku?" Přišla jsem blíž k jedné z kytar a pomalu se jí dotýkala
,,Ta sbírka není tak úplně moje "
Sakra!To mi jako nemohl říct dřív??
Od kytari jsem raději odešla a stoupla si k Wilovi,,A koho je?" Podívala jsem na něj ale on se díval na jednu z jedné vystavených kytar která byla ve vitríně,,Mého Otce...."
Ku**a....
Ku**a....
KU**A!!
sakra!! To mi nemohl říct???
Oči jsem vyvalila nejspíš až na měsíc protože jsem nemohla uvěřit tomu že mě sem vzal přesto že toto je jeho otce místo který je podle jeho vyprávění nejspíš mrtvý.
Přesunul svůj zrak z vitríny ke mě
,,Chceš si zahrát?" Chtěla a moc,ale to se pak může počítat jako zneuctění
Něčí památky pokud se toto dá nazvat jako památka,,Věř mi tátovi by to nevadilo" sedl si na jedno sedadlo které sloužilo právě k hraní na kytaru
,,Já nevím....Nebude to....Trošku zneuctění?",,Ne...Táta by se tomu zasmál a přidal by se k tobě hraní na kytaru....On je totiž miloval.
Kdykoliv jsme byly na nějaké dovolené tak si chtěl jako první koupit nějakou kytaru...
A když se stala...Ta věc....Tak...Chtěl nechat založit svoji vlastní sbírku kytar pod barákem....A já mu to splnil
Ale na žádnou kytaru nikdy nehrál...
On je miloval,hral jen na svoji...
Která je v té vitríně....
Je pryč už hodně dlouho a já jsem s tím vyrovnaný....Pojď mi už zahrát"
Jo musela jsem koukat strašně
Nejen proto že se mi právě napůl svěřil ale koukal se u toho jako by to zažil tisíckrát a stejně to bylo po každé stejný....
Sedla jsem si vedle něj na sedadlo a on mi mezitím podal nějakou random
Kytaru,ono to bylo i jedno protože většina z nich byla obyčejná,obyčejná ale zároveň tak cenná
,,Už hraju chci tě slyšet..."
Jak si přál,nejprve jsem kytaru musela rozladit....První tóny byly strašný ale pak se proměnili na nádherné tóny
První písničku jsem si vybrala s názvem Alan Walker Tired

(Nenašla jsem jak to někdo zpívá na kytaře takže si to prosím představte
Děkuji moc ;*)
Konečně jsem zase cítila ty struny pod mýma prstama a šťastnou mě ještě dělal teď princ a démon vedle mě
Ale jakmile jsem skončila a chtěl odložit kytaru tak mě zastavil
,,Mám.....Na tebe malou prosbu...."
,,Ano?" Zajímalo mě co z něj vypadne a teď se z toho nevykroutí
,,Zahrála by jsi mi.....This Land z Lvího krále?...Táta mi to hrál pořád..."
Taková prosba se nemá nikdy odmítat! ,,Dobře..."
Vzala jsem si kytaru zpět a začala hrát první tóny písničky This Land z pohádky Lví král (Lion King)

(Od 2:04 už je to nepodstatné )

Pro představu

Byl to opravdu krásný pocit po dlouhé době zase hrát ale pravda je že teď když hraju pro Wila a ještě ke všemu píseň kterou mu hrál jeho otec,je to trošku jiný pocit,cítila jsem se uvolněně ale ne tak jako vždycky,teď jsem Wila každou chvilku kontrolovala jestli náhodou třeba nebrečí ale nebrečel možná že se přes to už doopravdy Přenesl
Jakmile jsem dohrála poslední tóny tak jsem se podívala na Wila který se koukal na vitrínu
,,Půjdeme už ?" Zeptala jsem se ho a on se na mě otočil
,,Ehm...Asi jo...Jen,hraješ stejně jako on" Tak tímhle mi asi do hrudi vyřezal   bombu která hned potom exploduje...
Jo je to hezký kompliment ale ohledně někoho koho je mrtvý?..
Je to čest to je pravda,Ale jak se u toho tvářil... Jako bych se měla začít červenat ale tohle za zčervenání asi moc nestálo,,Půjdeme..." rozhodla jsem se,,Myslel jsem že tu budeš chtít zůstat" ,,Wile jdeme zítra do školy.
Musím jít " kytaru jsem vzala a šla ji vrátit na původní místo odkud ji Wil vzal.
,,Tak dobře půjdeme...."
Rozešli jsme se z jeho táty sbírky a namířila si to ven.
,,budeme muset zase po stromě "
Oznámil mi Wil ,,Bože..."
,,já se tě ptal jestli nechceš zůstat"
,,Jasně a do školy bych šla v tom stejným",,Pro oblečení bych ti ráno zašel",,hmmm" ,,Takže?nechceš si to rozmyslet?",,Ehmmm ne,do školy chci jít to je pravda ale nechci aby jsi byl hned moje sluška prostě polezeme nahoru však když to jde lehce dolů proč by to nešlo lehce nahoru?"
,,no většinou to je těžší nahoru,a už takhle jsi měla problémy jít dolů"
,,zvládla bych to...",,Jasně tak pojď nastavím ti ruku a ty se vyšvihneš nahoru na tu první větev"
,,a co ty?",,Já se nahoru vyškrábu... pojď" nastavil mi ruce jako kdybych chtěla nasednout na koně
,,Tak fajn....."
Od jeho rukou jsem se vymrštila nahoru chytla jsem se první větve a potom si na ni sedla
,,teda tak ty jsi lehká jak peříčko kolik vážiš?",,50",,Ty vado....No nic"
Vyskočil na první větev které se chytl a nakonec se i přitáhl
,,Ty vole..." ,,Vole se neříká"
,,Uz mlčím" Moji poznámce se zase jen zasmál.
Nějakým způsobem jsme se vyškrábali nahoru Teda já jemu to nedělalo problém.
,,Můžu být tady?"Zeptal se zničehonic Wil ,,Říkal jsi že tu budeš jsi tu vítán"
Vřele se na mě usmál.
Seskočil z parapetu na podlahu mého pokoje,,ty mi vysvětli jak to děláš že vždycky tak tiše dopadneš?"
,,Já?stačí jen nespadnout celou váhou"
,,A jak mám spadnout?jen levou nohou?",,Ne,jen nesmíš padat celá,někdy ti to vysvětlím ale teď ...
Kdo kde bude spát?",,Spát??"
,,vsak jsi říkala že tu budu celý vecer"
,,No jo ale..." Sakra! Mělo mi dojít že ty bude chtít spát!!!
,,Tak fajn já mám pravou stranu"
,,Dobře tak já levou" zničehonic si začal sundavat triko ,,Co to děláš?"
Oči jsem raději odvrátila
,,svlékám si triko?"
,,ne vážně?..Já myslela proč si to tričko svlékáš",,vždy spím bez trika a dneska to není výjimka,Jo to tvoje odvrácení očí moc dlouho fungovat nebude ti jen chci říct "
,,Blablabla"
Přišla jsem k šatníku a odtamtud si vzala kraťasy a tílko.
Mířila jsem do koupelny kterou jsem měla vlastní ,,Kam jdeš?" Zeptal se mě Wil ,,osprchovat se?"
,,ne vážně?" Zopakoval moji odpověď
Zalezla jsem do koupelny a pro jistotu i zamkla a zakryla kukatko však vy víte proč.

Kdo si všiml tak knihu jsem přejmenovala je to protože že nazev ne pasoval k příběhu takže měním na Lví Princ
Doufám že další část líbila ☺