*/LVÍ PRINC/*

5

Po hodině jsem se vydala ke své skříni s číslem 32,jakmile jsem tam ale dorazila tak jsem tam uviděla naší známou žužu.
Chtěla jsem ji úplně ignorovat ale ne ona na na mě prostě musí mluvit!
,,Ahoj Mell"zastavila jsem se a podívala se na ni ale přísahám že to bylo z toho že jsem nechtěla být ne slušná a úplně dělat že ji ne věnuji pozornost,,co chceš?"odsekla jsem
,,Chtěla jsem se ti omluvit za tu dnešní konverzaci.Mohli bychom to zahodit a začít znovu?" Fajn. Měla jsem si předem než jsem vešla do této budovy nařídit nějaké pravidla.Protože kdyby byly první by bylo
NEBAVIT SE S RŮŽOVÝMI ŽUŽU!
,,Proč?",,přišlo mi špatně na tebe hned ze začátku vyjet a tak jsem se tě šla zeptat jestli nezačneme od znova"
Divné... hodně divné.
,,Promiň ale nechci. Protože poznám kdo je tu mrcha"ehm... Asi jsem to přehnala,jelikož se začínala z růžové na červenou,,Fajn,když nejde po dobrém půjde Teda po zlém"
Měla bych se bát?Jasně že jo.
,,Dej ruce pryč od Wila",,koho?Wiliama? Je to kamarád"
,,snad vidím jak se na tebe kouká ne?!nejsem blbá!" Že by se mě fakt takhle koukal?,,Takže takhle zlato. Buď ruce pryč,nebo ti ty ruce useknu"
,,Wiliam mi chce jen pomoct se začátkem školy.Proč by po mě chtěl víc?",,já tě varuji. Pokud to bude dál než začátkem. Tak tě najdu a udělám ti ze života peklo!.Máš na to týden. Jestli tě s nim poslední den uvidím.
Tak víš co tě čeká!" Tak fajn tohle bylo divný,ale zase to je dobrý nápad protože si nechci nic začínat s klukama když stejně za takový dva měsíce odlétám zase pryč.
,,Fajn",,Jen týden. Pamatuj si to "
A rázem byla pryč. Hm takže si musím vše zapamatovat do týdne. A pak se musím chovat jako že se nic nestalo?
To pak budu já ta mrcha.
A ještě ke všemu to bude strašně těžké když bydlíme hned naproti sobě.
Otevřela jsem svoji skříň a naházela do ni knihy a učebnice které teď nepotřebuji. Teď mám angličtinu takže super,to je jedno z mála co mi jde.
,,máš angličtinu?"Přísahám že teď jsem dostala infarkt
,,prosím. Už mě přestaň děsit..."
Tiché zasmání z jeho strany. Z mé to byl vraždící obličej,,Přísahám,jen jsem zvyklí víš" what?
,,Dobře?...Ehm a na tvou předchozí otázku ano. Mám angličtinu"
,,Mám taký půjdeme spolu?"
Uuu že to znělo žhavě?slabé slovo
,,Dobře"
Vydali jsme se tedy spolu bok po boku do další třídy.
,,co Ségra?",,Co?",,co moje ségra?není moc vlezlá?",,Tvoje ségra?Amy?
Je s ní v pohodě řeč,asi je jediná se kterou bych se ráda bavila"
,, a já?",,Samozdřejmě i ty"
Usmál se,zamířili jsme spolu do třídy která už byla poměrně plná.
Hm Supr,poslední lavice byla volná až ve prostřed.A byla poslední takže jsem si musela sednout společně s Wiliamem.
Na lavici už jsem pomalu usínala,jelikož jsem byla strašně unavená,večer jsem moc nespala protože jsem měla starost o Tetu a pak jsem se bála ještě setkání mě a Wilia,což bylo náhodou strašně super.
Usla bych kdyby do mě Wil nedrkl.
,,je ještě hodina?"Zeptala jsem se ještě rozespalým hlasem i když jsem nespala,,Jo,ale je ještě takových pět minut" kývla jsem a raději se na lavici narovnala.
Jakmile zazvonilo,jsem se zvedla a šla si do automatu pro kafe protože jsem už málem usla i za chodu.
,,ty jsi na mě naštvaná?" Sakra! Slíbil že mě nebude děsit!
,,Něco jsi slíbil...a ne nezlobím jen jsem potřebovala kofein"
,,Ach tak.Docela jsem se lekl že jsi na mě naštvaná..."
,,Ne,na tebe bych se nedokázala zlobit.jsi prakticky jediný koho znám tady ještě abych tady o tebe přišla"
,,to je pravda...Půjdeš na další hodinu?",,Budu muset co máš ty?"
Mezitím co jsem se dívala na rozvrh tak jsem čekala na Wila odpověď,jenže když jsem se na něj podívala zase tak se koukal za mě
,,Wile?" Cukl sebou. Podívala jsem se za sebe a uviděla jsem partu kluků jeden z nich se nenapadně koukal na mě,když spatřil že se na něj dívám tak se na mě usmál ,,já. Nechceš jít někam jinam?",,cože?" On žárlil?Jsem první den ve škole a on už žárlí?
,,Ehm asi jo?" Rozešli jsme se po chodbě ,,co máš Teda za hodinu?"
,,Dějepis" Odpověděl celkem rychle.
Vypadal že nad něčím dumal.
,,Dobře já Fiziku. Potkáme se ještě?"
,,cože?jo,jo potkáme už musím"
Odešel a mě tu nechal,to jako fakt?
Počkat jak jsem se ocitla vedle třídy do Fyziky?
Tak toho si ještě odchytnu.
Jakmile mi skončila škola tak jsem se Rozešla na zastávku jelikož tady jsem auto neměla.
Takže jsem musela čekat dvacet minut na Zkur***ý autobus. Seděla jsem lavičce u autobusové zastávky a čekala na ten zatracený autobus!
Jakmile jsem začala dupat nohou o zem tak začalo pršet. Jako bych tím svět naštvala,zničehonic byla tma jako v pytli jak bylo zataženo.
Uslyšela jsem blesk. Sakra.
Z blesků jsem měla největší hrůzu.
A já tu stojím na zastávce kde není sakra ani přístřešek!
Pak ale na zastávce zastavilo auto.
Mustang? ,,Nastup" Koukala jsem na auto a pak na řidiče kterému jsem neviděla ani do obličeje
,,to jsem já Wiliam" Uf,lekla jsem se že to je nějaký uchyl..,,to je v pohodě.za chvilku přijdete autobus"
,,má ještě pět minut zpoždění,nerozmyslíš si to?"
Měl pravdu. Autobus měl mít ještě pět minut zpoždění,ale já jsem mu prostě nechtěla vlézt do auta když jsem byla mokrá jako prase vyvalené v kaluži.
,,Dělej jinak nastydneš",,opravdu to je v pohodě..." není ,,Lisso"
Odfrkla jsem si protože mě vážně donutil.
,,tu máš" Podal mi ze zadní sedačky nějakou deku,,to je dobrý... Není mi už taková zima" ,,Lisso. Vem si ji. Prosím"
Ono to nešlo se nekoukat na ten Kukuč!,,Tak dobře..."
Vzala jsem si od něj tu deku a dala si ji na sebe,,a tobě není zima?" Zeptala jsem se ho protože měl jen slabou mikinu a ta nevypadala že by byla voděodolná ,,Já něco vydržím Lisso. Teď jde o tebe" Uuu to bylo hodně ohleduplný.
Jakmile zaparkoval tak jsem mu deku poskládala a vrátila na zadní sedačku.
,,dík za odvoz,nevím co bych dělala v tom dešti" podíval se na mě ,,to je v pohodě. Jen,koukal jsem že jsi se každého hromu lekla,ty máš strach z bouřky?" Zjistil moje první tajemství,to je zatím v pohodě.
Mám ještě šest dní na to abych se s nim bavila. Potom to musím upnout.
,,víš že se bouřek bát nemusíš,je to normální projev přírody"
,,Víš...Já se jich nebojím jen tak..."
S tímhle jsem se mu opravdu nechtěla svěřovat.Je to strašně osobní.
A pořád to bolí.
,,Jestli si o tom nechceš promluvit tak nemusíme" nechtěla jsem. Teď ne. Ne když jsem o něm nevěděla nic s on už o mě věděl jedno tajemství.
,,Teď ne,děkuji ještě jednou za odvoz"
Vystoupila jsem z auta a šla do mého domu který byl hned naproti
,,Lisso!" Otočila jsem se na Wila ale ten byl hned u mě. Skočil na mě a nevěděla proč.
Skutálil mě ze silnice pryč.
Zničehonic jsem uslyšela auto jak rychle jede po silnici.
On mě zachránil.
,,Jelo auto...." Podíval se na mě a já na něj. Měl krásně modré oči snad modřejší než oceán.
,,Děkuji" zvedl se a mě pomohl na nohy,,Tohle už nedělej"
,,co?",,neděs mě..." Fajn tohle bylo divný ale zároveň uklidňující a krásné zároveň.
,,Dobře. Tak se měj..." ,,Dobře...Tak ahoj" Jakmile jsem se otočila s tím že chci jít ke dveřím domu tak se mi rozezněl mobil . Teta,,Ano Teto?"
,,Zlato,Já a Dominik jedeme k prababičce nevadí když budeš doma sama?",,sama?...Ehm...Já...Ne nevadí."
,,Dobře jen jsem chtěla Dominika na chvilku vytáhnout na ven víš...tak ahoj. V lednici máš jídlo ano?už jsem nakoupila",,teto..",,Ano já vím. Přístě budeš ty" ,,...Dobře....Tak ahoj"
,,Ahoj" Další blesk nadskočila jsem a mobil mi vypadl z ruky. Spadl rovnou do kaluže vody.
Hm Supr...,,Teta?" Podívala jsem se na Wila,,Cože?...Jo ano....Ehm...Potřebuješ něco?",,ne...Ale...Slyšel jsem že budeš doma sama...." ,,ehm...Jo....Jo budu"
,,Nechtěla by jsi zajít ke mě? Jsem doma taky sám" Znělo to tak lákavě ale zároveň tak divně.
Představte si že jde za vámi kluk kterýho znáte jen jeden a půl dne o to aby se vás zeptal jestli nechcete jít k němu domů.
Super co?
,,Ehm..Já..." Další blesk...leknutím jsem zase nadskočila. Mobil jsem měla funkční ale vypadalo to že mu nepůjde půlka obrazovky....
,,Půjdeš?",,Já....Asi jo..." taky co jiného mi zbývalo?. Doma jsem odmítala být sama,,Tak pojď"
Kráčela jsem si to vedle něj do jeho paláce.
,,Tak tady žiju" ,,není tohle náhodou zámek?",,Jo je" ,,co?",,Ano. Tohle byl původně zámek ale přestavělo se to tu na menší vilu" ,,Aha. To je zajímavé a co chceš dělat?" ,,Nevím,můžeme pustit nějaký film ale absolutně nevím na co se kouknout,vše už jsem téměř viděl",,Hm..." to mě Teda fakt štípni.
Jsem v domě kluka kterého znám sotva dva dny.
Další hrom. Opět jsem nadskočila leknutím ,,Nechceš jít do obýváku?
Tak ty hromy nejdou tak moc slyšet"
Pouze jsem Přikývla.
Taky co jiného mi zbývalo,jakmile mě zavedl do obýváku tak jsem si nemohla nevšimnout velkého krbu u kterého ležela kočka. Sakra, Já miluju kočky! Je pravda že teta má kočku ale ta už je stará tohle je koťátko!