LOST PRINCESS [ AVENGERS FF ]

4.

Dny ubíhaly jako voda. Výcvik jsem fyzicky zvládala, ale uvnitř psychicky ne. Tanya mi vybavila ty nejhorší okamžiky, které mě trápily. Vždycky jsem zatnula zuby a snažila se to zvládnout. Je vlastně pravda, že každým dnem to bylo o něco lehčí. Noční můry neodstraním. Musím se s nimi naučit žít.

Slyšela jsem kroky. Někdo si to mířil ke mně. Zítra ráno mám poslední test a pak hurá na mise. Konečně budu k něčemu dobrá, konečně bude můj život mít nějaký smysl. Ne, že by neměl, ale věřte mi, když celé ty roky trénujete a necháte si (i když ne dobrovolně), do sebe nechat napájet různá séra, tak už vás to tak trochu začne nudit.

U mé cely nestál nikdo jiný, než...

Oliver. Ha, mysleli jste si že to bude ta čarodějnice? Tak jste se spletli.

Seděla jsem opřená o chladnou zeď. Jakmile se naše pohledy střetly, usmáli jsme se.

,,Ahoj." řekl a já ho obejmula. Objetí, mi okamžitě opětoval.

,,Chyběl jsem ti?" zašeptal a dal mi pusu do vlasů. Celkem mě zaskočil, ale nenechala jsem to na sobě znát.

,,Naše kamarádství se zase posunulo na jinej level co?" pousmála jsem se.

,,Nejspíš to tak bude." přiznal.

,,Zítra mám poslední test, pak budu povýšena." pochlubila jsem se.

,,Dáváš to?" zeptal se ustaraně.

,,Mám na výběr?" odpověděla jsem.

,,Ne." začal se smát.

,,Ještě že máš mě, že?"

Miluju na něm, jak si fandí. Egoista jeden potrhlej.

,,Tak samozřejmě." souhlasila jsem.

,,Jsi unavená, pojď si lehnout." pobídl mě.

,,Nemůže tě tu vidět. Víš, jak by to dopadlo? Byla by tě schopná i zabít, jen za to, že mi nosíš jídlo, snažíš se mi zvednout náladu a jakkoli mi ulehčuješ, tenhle terror." sklopila jsem pohled k zemi. Ona dokáže zabít i kvůli nepodstatným věcem. Nechci o něj přijít. Hlavně, když se pomalu začínáme dávat dohromady.

,,Neboj. Nic takového se nestane. Navíc, co by to byl život bez risku?"

Musela jsem se pousmát. Celý on. Začínám pobírat, jak moc mi na něm záleží.

,,Lehni si." řekl, sedl si na zem a já položila hlavu na jeho klín.

,,Vše v pořádku?" zeptal se.

,,Jojo, jen se o tebe bojím." řekla jsem.

,,To mě těší, ale neboj. Ona nepřijde." utěšil mě.

S těmito slovy jsem ihned usnula. Po několikáti minutách, jsem ucítila, že zase ležím na tvrdé zemi. Nejspíš odešel. Nechala jsem to být, a bezmyšlenkovitě jsem spala dál.

*Oliver's view*

Po chvilce Lauren usnula. Seděl jsem a přemýšlel, že se dám na odchod. Nechci mít problémy, zvlášť kvůli ní, vyčítala by si to.

Ovšem v ten moment přišla nemilá návštěva. Před celou stála Tanya.

,,Ale, ale, co pak tu pohledaváš?" začala klidně.

Neodpověděl jsem.

,,Ztratil si snad řeč?" zasmála se.

,,Ne." odpověděl jsem na otázku.

,,No vida. Popravdě, myslela jsem si, že necháš Lauren být, a popřípadě se odcizíte, když je teď zavřená. Máš na ní špatný vliv." založila si ruce v bok a čekala na odpověď.

,,Nikdy, nás dva nerozdělíš." vstal jsem a opatrně Lauren položil na zem. Spala klidně dál.

,,Odkdy mi týkáš?"

,,Od teď." odseknul jsem.

,,Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém." Zavolala ty její dva poskoky a ti mě dotáhli do jiné cely. Smrdělo to průserem. Přesně to jsem nechtěl. Dostat Lauren do problémů. Skvěle se mi to povedlo. Teď jen doufat, že z toho vyváznem.

*Lauren's view*

Otevřela jsem oči. Oliver tu nebyl, což mě nepřekvapilo, a byla jsem za to ráda. Nechci, aby kvůli mě trpěl. Ještě rozespalá, jsem si promnula oči. Když jsem konečně neviděla černě, před sebou uviděla jsem něco horšího. Tanyu. Neříkejte, že se mi podařil prospat celý den a mám teď posledních pár chvil před posledním testem.

,,Jak dlouho jsem spala?" popravdě, bála jsem se odpovědi.

,,Ne dlouho na to, aby jsi propásla tvoji poslední zkoušku."

Ulevilo se mi. Tím pádem, nic horšího už být nemůže. Nebo vlastně může...

,,Jak se sem dostal Oliver?" otázka mě zaskočila. A sakra.

Radši jsem mlčela. Pro tuhle chvíli to bylo vhodné.

,,Vyklop to, nebo se mu něco stane." začala mě vydírat. To snad není možný.

Jakmile si uvědomila, že ze mě nejspíš nic nevyleze, zmáčkla sluchátko, které měla v uchu.

,,...Odveďte Olivera Watsona, vy víte kam. Lauren bude mít poslední test." nařídila jejím podřízeným.

,,Ne! Prosím, nech ho a vyslechni mě." prosila jsem.

,,Pin, mu pověděl nějaký jeho kamarád." sklopila jsem pohled. Vím, že to byla chyba, ale Oliver mi je přednější, než někdo, koho neznám.

,,Jaký..." v tom jsem ji skočila do řeči.

,,Nevím, neodpověděl mi. Klidně mi vlez do hlavy, aby jsi se ujistila." řekla jsem jasně.

,,Nemusím. Věřím ti." spadla mi při tom brada. Ona a věřit? Nenechte se vysmát. Za tím něco je.

,,No nekoukej tak a vstávej, máš poslední test. Myslím, že tě dostatečně vyzkouší." probodla mě pohledem.

Já rychle vstala a šla za ní.

Došly jsme k nějaké místnosti. Ona otevřela dveře a já doufala, že je tohle jen nějaký vtip.

Stál tam Oliver. Drželi ho tam dva vojáci, alias poskoci Tanyi.

,,Okamžitě ho pusťte! Na něčem jsme se snad dohodli ne?" koukla jsem směrem k Tanye.

,,Nikdo neříkal, že vás trest mine. Tenhle test, bude i trest. Třeba se ponaučíte." vytáhla pistol, kterou měla na opasku. Mě se zastavil dech. Pistol namířila na Olivera.

,,Nedělej to, prosím." klepal se mi hlas.

,,No tak ovládej se. Přesně tohle je problém. Někdo na tvého kamaradíčka namíří pistolí a už chceš brečet. On tě oslabuje, ty to furt nechápeš?" štěkla po mně.

,,Projevíš jakoukoli emoci a já střelím."

Já se hned uklidnila. Nádech, výdech.

,,Vidíš, že to jde." usmála se. ,,Zkusíme naši poslední lekci posunout o vyšší úroveň." dořekla a já se podívala na Olivera. Panoval ve mně velký neklid a strach.

Tanya rychle a stiskla spoušť. On jakoby ztuhnul a začal se kácet k zemi.

Následně ji ta zrůda namířila na mě. Měla jsem co dělat, aby se mi nepodlomily nohy. Jakoby jsem ten výstřel, viděla ve zpomaleném záběru. Byla jsem psychicky na dně.

Vím, že kdybych začala brečet, zabije mě taky. Nejradši bych to taky udělala. Byli by jsme šťastní, setkali bychom se. Ovšem druhé já mi říkalo ne. Než zemřu, musím poznat svou rodinu, svoji minulost. Moje já, by zůstalo nevyřešené. Nechci, aby mě opouštěl. Nezvládnu to bez něj.

,,Zítra tě očekáváme na první misi." oznámila mi. Nechtěla jsem protestovat, nemělo by to cenu.

Jen jsem kývla a ona s jejími poskoky odešla.