Yes professor?

Kiss me

   Zasněně pozorovala noční oblohu, na které s prásknutím propukl ohňostroj, následovaný dalšími petardami. Stála na jednom z hradních balkonů a opírala se o složitě tvarované zábradlí. Vzpomínala na všechno co se v tomto roce událo, hlavně na poslední čtyři měsíce. Myšlenkami se vrátila k vycházce se Snapem, vybavila si všechny pocity a už po několikáté zalitovala, že se pak jen rozloučila a odešla. Stal se nedílnou součástí jejího života, nedokázala by si představit tu ohromnou prázdnotu, kdyby ho už nikdy nespatřila. Jediné co si přála bylo, aby tu teď stál vedle ní.
   Hledal ji po celém hradě. Probíhal chodbami a nahlížel do všech místností. Skoro nikdo tu nebyl, všichni vyčkávali na Nový rok venku, nebo se dívali z oken. Někdo na něj zavolal. Neměl čas se za hlasem otáčet, natož odpovídat. Běžel po schodech nahoru, až se před ním opět objevily další dveře na balkon. Poslední možnost, kde může být, řekl si a vzal za kliku.
   Stála tam. Dívka které patřily všechny jeho úsměvy a myšlenky, dívka kvůli které zapomínal kým je. Otočila se za zvukem a na tváři se jí rozlil úsměv štěstí. Byl tak rád, že Hermionu našel, přistoupil k ní. Jeho plášť zavlál ve větru. Pomalu vztáhl ruku a něžně jí upravil pramen vlasů, co vítr vehnal do tváře. S něhou v očích na něj hleděla, naprosto učarovaná vším co dělal. Jemně ji pohladil po sametově hebkém obličeji. Vše se odehrávalo tak hrozně pomalu. Zatoužil ji být blíž. Utápěla se v jeho černých očích a jako pod vodou slyšela odpočítávání času. Když se pak nad ní sklonil, netoužila po ničem jiném a jemně pootevřela rty. Jeho silné ruce se něžně obmotaly kolem jejího pasu. Vpletla mu prsty do vlasů, co již tak dlouho toužila udělat. Zavřela oči a nechala se oddávat jeho polibkům. Když se jejich rty vzdálily, na temné obloze právě vybuchl velký ohňostroj. Ještě pořád jak ve snu se na něj podívala. ,,Šťastný nový rok," řekl zastřeným hlasem. ,,Nebezpečný," šeptla v odpověď, než ho znovu políbila.