Yes professor?

Doučování

   Den byl chladný a nevlídný, zima už o sobě dávno začala dávat vědět. Nic však nemohlo Hermioně zkazit náladu. Na každého se usmívala a štěstí z ní přímo zářilo. Měla k tomu dobrý důvod. Dneska ráno se totiž dozvěděla, že její pohovor na pokročilé studium vědy a chemie dopadl na výbornou, takže je vlastně z poloviny přijatá. Teď už zbývalo jen napsat zkoušky a bude mít zajištěnou budoucnost. Doufala, že zrovna to by neměl být problém, učení jí vždycky šlo. Nejlépe udělám, když začnu co nejdřív, pomyslela si a odhopkala do svého pokoje. Po dvou hodinách učení se dostala ke kapitole s pokusy. Snažila se postupovat přesně dle návodu, ale výsledný lektvar neměl vůbec správné účinky. Další lektvar začal zase podezřele měnit barvu a objem, až se tekutina vylila z kotlíku na stůl. Hermiona si povzdechla, nikdy nemůže sama přijít na správný postup. Věděla za kým má jít.
   S učebnicí a kotlíkem v rukou zaklepala na dubové dveře. Nic. Zaposlouchala se pozorněji. Uvnitř se ozývala tichá melodie. Usmála se při představě broukajícího si Snapa. Zaklepala hlasitěji. Hudba utichla a profesor otevřel dveře. Jeho výraz se z naštvaného změnil na možná laskavý? Ne, to si určitě jen namlouvala. Snape se podíval na dívku s lehce rozcuchanými vlasy. Než stačil cokoliv říct, promluvila. ,, Dobrý den, já... moc se omlouvám že ruším, ale připravuji se na zkoušky a potřebovala bych poradit s laboratorními pokusy... Chápu že asi nebudete mít čas a..." ,,Ne, to je v pořádku pojďte dál",přerušil ji a pokynul gestem dovnitř. Zatímco mu popisovala s jakými úlohami potřebuje pomoct, vybíral z regálu potřebné lahvičky. Přistrčil ke stolku druhou židli, takže si oba sedli nad otevřenou učebnicí. Snape jí začal vysvětlovat první úlohu, soustředěně ho poslouchala. Občas o sebe zavadili pohledem, ale jinak se dívali do knihy. ,, rozumíte všemu?" Zeptal se, když skončil dlouhý výklad. Přikývla. Byla sama překvapená jak ochotně vše vysvětloval. Čekala, že ji odbyde nebo rovnou pošle pryč. ,, Výborně, tak to můžeme pokračovat v praktické části úlohy". Vše už měl připravené na stole, takže začal míchat ingredience. ,,Vidíte, není na tom nic těžkého, a teď vy." Hermiona si stoupla ke kotlíku a dělala vše tak, jak jí ukázal profesor.    Zamíchala tekutinu, v zápětí k ní rychle přistoupil. ,,Musíte míchat v opačném směru, to je nejdůležitější věc na celé přípravě." Jemně stiskl ruku kolem její, která držela vařečku a ukázal jak. Stál za jejími zádami, že mohla vnímat celou jeho postavu. Cítila jak se jí zrychlil tep a tváře zčervenaly. Snape ustoupil stranou a zahleděl se z okna, smrákalo se. ,, Už bych měla jít" řekla zastřeným hlasem, ,,děkuji za pomoc a vysvětlení".,, Rádo se stalo", odpověděl. Hermiona posbírala všechny svoje věci a odcházela. Zavolal na ní, stejně jako minule. ,, Ano pane profesore?" ,,Myslím, že tahle kniha patří vám" a podal jí knihu, která tenkrát spadla na schodech. Usmála se. ,,Děkuji, už jsem myslela že se ztratila". Podíval se jí do očí. Upravila si neposlušný pramen vlasů za ucho a ještě jednou se usmála. ,,Tak zase zítra."